Najde v obchodě poslední kus něčeho, co se jí líbí, ale ještě neví, zda ho opravdu koupí. A tak ho zasune za jiné zboží, aby ho mezitím nevzal někdo jiný. Přesně s tím se redakci Kupi svěřila jedna ze čtenářek. Překvapivě nejde o úplně ojedinělý zvyk – odborné studie pro podobné chování používají dokonce vlastní označení.
„Vím, že to asi není úplně správně, ale občas to dělám,“ přiznala redakci čtenářka Petra, 39 let.
Nejčastěji podle svých slov schovává kosmetiku, oblečení, dekorace nebo zboží ve výprodeji, u kterého zbývá posledních pár kusů.
„Třeba najdu něco, co se mi opravdu líbí, ale stojí to víc, než jsem chtěla utratit. Tak to dám dozadu za jiné věci a jdu ještě po obchodě. Někdy se vrátím za deset minut, někdy si řeknu, že si pro to přijdu odpoledne. Mám strach, že když to nechám normálně na místě, někdo mi to mezitím koupí,“ popsala.
Někdy je důvod ještě prostší. „Už se mi stalo, že jsem u sebe zrovna neměla dost peněz. Tak jsem si věc schovala a šla si vybrat. Připadala jsem si trochu jako dítě, které si něco ukrývá, ale zároveň jsem měla radost, když to tam po návratu pořád bylo.“
Petra rozhodně není první zákazník, kterého něco podobného napadlo. V odborné literatuře se objevuje označení in-store hiding, tedy záměrné ukrytí výrobku přímo v obchodě tak, aby ho ostatní zákazníci obtížněji našli a člověk se pro něj mohl později vrátit.
Studie „Should I Buy, Hoard, or Hide?“ publikovaná v The International Review of Retail, Distribution and Consumer Research zjistila, že při pocitu nedostatku mohou zákazníci reagovat nejen větší naléhavostí nákupu, ale právě i hromaděním nebo schováváním zboží v prodejně. Roli může hrát také očekávaná lítost z toho, že výrobek později nebude k dispozici.
Starší výzkum zaměřený na fast fashion zase zjistil, že schovávání zboží bylo opakovaným tématem rozhovorů se spotřebiteli. Mezi motivy patřila obava, že výrobek získá někdo jiný, ale také snaha odložit konečné rozhodnutí a získat čas na rozmyšlenou.
Podle kouče Jana Dvořáka je právě obava ze ztráty důležitou součástí celého chování.
„Ve chvíli, kdy vidíme poslední nebo obtížně dostupný kus, může se změnit způsob, jakým o něm přemýšlíme. Najednou už neřešíme jen otázku ‚Chci to?‘, ale také ‚Co když to teď nechám být a někdo jiný mi to vezme?‘. Možná ztráta může být nepříjemnější než samotná nejistota, zda výrobek vůbec potřebujeme,“ vysvětluje pro Kupi kouč Jan Dvořák.
Schování věci pak může působit jako jednoduchý způsob, jak si koupit čas bez skutečného nákupu.
„Člověk si vytvoří něco jako vlastní neoficiální rezervaci. Nemusí se ještě rozhodnout ani zaplatit, ale současně má pocit, že si výrobek alespoň na chvíli pojistil před ostatními. To může přinést úlevu, protože rozhodnutí může odložit,“ dodává Dvořák.
Redaktorka Kupi se na podobnou zkušenost zeptala také několika lidí v nákupním centru.
„Jednou jsem si takhle schovala poslední kabelku ve slevě za jiné kabelky. Chtěla jsem si ještě projít ostatní obchody a porovnat ceny. Když jsem se vrátila, pořád tam byla a koupila jsem ji,“ přiznává Klára, 32 let.
Martin, 46 let, podobnou taktiku použil u nářadí. „Byl poslední kus v akci a já si potřeboval zavolat domů, jestli přesně ten model potřebujeme. Dal jsem ho úplně dozadu. Asi to není fér vůči ostatním, ale v tu chvíli mi to přišlo jako dobrý nápad.“
Naopak Ivana, 55 let, zboží neschovává. „Když si nejsem jistá, nechám ho tam. Když ho někdo koupí, tak holt koupí. Spíš mě štve, když něco hledám a zjistím, že to někdo odnesl do úplně jiného regálu.“
A Tereza, 27 let, přiznává, že schování používá hlavně ve výprodejích: „Když vidím poslední velikost, mám pocit, že musím jednat hned. Někdy si ji schovám, obejdu obchod a pak se rozhodnu. Je to trochu směšné, ale člověk má pocit, že nad tím zbožím získal náskok.“
Podle prodavačky Pavly Drobné se personál s výrobky ukrytými na neobvyklých místech skutečně setkává.
„Najdete třeba oblečení z výprodeje schované za jinou velikostí nebo výrobek zasunutý úplně dozadu tam, kam evidentně nepatří. Někdy poznáte, že ho tam někdo jen odložil, jindy je dost zřejmé, že si ho zákazník schoval, aby ho nikdo další nenašel,“ říká pro Kupi Drobná.
Z pohledu prodejny tím ale žádná skutečná rezervace nevzniká.
„Když takovou věc zaměstnanec najde, normálně ji vrátí tam, kam patří. Pokud chce zákazník vědět, zda mu lze nějaký výrobek odložit, nejlepší je zeptat se personálu. Některé obchody rezervaci umožní, jiné ne, ale schovat si výrobek za jiné zboží rozhodně není totéž jako domluvená rezervace,“ dodává.
Ostatně také české soudy při běžném kamenném prodeji vycházejí z toho, že vystavené a oceněné zboží představuje nabídku a zákazník souhlas s koupí vyjadřuje zaplacením kupní ceny. Samotné přemístění výrobku někam do regálu proto zákazníkovi žádné zvláštní právo na tento kus nedává.
Zvlášť špatný nápad je podobnou taktiku používat u chlazených nebo mražených potravin.
Pokud by někdo schoval maso, jogurt nebo mražený výrobek mimo příslušný chladicí či mrazicí box, může dojít k porušení požadované teploty. SZPI upozorňuje, že nepřerušený teplotní řetězec je důležitý právě kvůli omezení množení nežádoucích mikroorganismů a předcházení možným zdravotním rizikům.
„U chlazeného nebo mraženého zboží bych zákazníkům opravdu doporučila nic neschovávat. Když najdeme například maso mimo chladicí box a nevíme, jak dlouho tam leželo, je to úplně jiná situace než tričko schované za jinými tričky,“ upozorňuje Pavla Drobná.
Na chování Petry je možná nejzajímavější právě to, že ukrytý výrobek nakonec zdaleka ne vždy koupí. „Někdy se vrátím a řeknu si, že ho vlastně nechci. Jindy mám naopak obrovskou radost, že tam pořád je,“ říká.
A právě to dobře vystihuje, proč zákazníci podobnou taktiku používají. Nejde vždy o rozhodnutí „koupím to“. Často jde spíš o „ještě nevím, ale nechci, aby se mezitím rozhodl někdo jiný“.
Schovaný výrobek přitom není skutečně rezervovaný a zaměstnanec ho může kdykoliv objevit a vrátit zpět. Pokud tedy člověk o poslední kus opravdu stojí, má v zásadě dvě jistější možnosti: koupit ho, nebo se zeptat personálu, zda jej obchod může na určitou dobu rezervovat.
Zdroje: kouč Jan Dvořák pro Kupi.cz, prodavačka Pavla Drobná pro Kupi.cz, respondenti redakce, Taylor & Francis, SZPI, Zákony pro lidi