Boty na podpatku umí opticky prodloužit nohy, vylepšit postavu a dodat sebevědomí. Právě z toho důvodu si bez nich řada žen neumí představit různé společenské události, nebo dokonce pracovní den. Tělo si však za tuto eleganci vybírá svou daň a nemusí zůstat jen u večerní bolesti chodidel. Zeptali jsme se proto odbornice, jaký vliv má pravidelné nošení podpatků na klouby, svaly i páteř a jak vybírat obuv, která tělu škodí co nejméně.
Ať už nosíte podpatky pravidelně nebo jen občas, může se stát, že pokud je máte na noze více než hodinu, pocítíte tlak na prstech a v přední části chodidla. Mohlo by se zdát, že je to normální, noha se přece logicky sune dopředu. Pro chodidla to ale zdravé není.
„Na podpatcích se váha těla přesouvá z paty dopředu na přednoží (bříška prstů). Úzká špička bot navíc stlačuje prsty k sobě, čímž dochází k boření příčné i podélné klenby. Prsty ztrácejí schopnost aktivně se opřít o zem a pomáhat při odrazu,“ popisuje pro Kupi hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky Mgr. Iva Bílková, Cert. MDT.
Její slova potvrzuje i rozsáhlá metaanalýza 81 studií s 1 501 účastnicemi publikovaná v roce 2023 v časopise BMC Public Health. Podle ní se ženám v botách na podpatku posouvá tlak na chodidle dopředu, došlap je tvrdší a výrazně se zhoršuje statická i dynamická rovnováha. Největší změny přitom vědci naměřili právě v oblasti chodidla, kotníku a kolene.
Podle fyzioterapeutky mohou potíže začínat už u palce na noze. Úzké špičky a vysoké podpatky totiž vytvářejí podmínky pro vznik takzvaného vbočeného palce neboli hallux valgus. Podle odbornice k jeho vzniku přispívá také to, že palec během běžného života používáme mnohem méně než naši předkové.
„Na noze máme po svých předcích stejné svaly jako lidoopi, kteří dokáží postavit palec dolní končetiny proti ostatním prstům a šplhat po stromech. Dnes už odtahovač palce člověk nemá tak silný a změnil se i tvar kloubu palce,“ vysvětluje Iva Bílková. Pokud podle ní palec dostatečně nepoužíváme, sval ochabuje a může vzniknout vbočený palec, který se pak řetězí do dalších funkčních blokád pohybového ústrojí.
Vbočený palec přitom rozhodně není okrajovým problémem. Podle metaanalýzy publikované v časopise Journal of Foot and Ankle Research se týká 23 % dospělých ve věku 18 až 65 let a téměř 36 % lidí starších 65 let. Ženy jsou přitom postiženy výrazně častěji než muži. V mladší věkové skupině se vbočený palec týká přibližně 30 % žen oproti 13 % mužů.
Vbočený palec navíc není jen estetický problém. Podle Bílkové může postupně ovlivnit fungování svalů, šlach, vazů i kloubů v oblasti chodidla a nártu. Noha pak ztrácí stabilitu a potíže se mohou postupně projevit i v dalších částech dolní končetiny, například v kotníku nebo koleni. Napětí se podle fyzioterapeutky může přenášet také výš, až do oblasti pánve a krční páteře. Při vyšetření proto doporučuje se zaměřit na chodidlo jako celek. Pomoci může například vyšetření na podoskopu, které dokáže odhalit rotaci patních kostí nebo další deformity nohy.
Řetězec potíží pokračuje směrem vzhůru. Aby tělo na podpatcích udrželo rovnováhu, kolenní klouby musí zůstávat v mírném pokrčení, což zvyšuje tlak na čéšku a kloubní chrupavku. „Pánev se vinou podpatků klopí dopředu a kyčelní klouby jsou neustále v mírném ohnutí, což vede ke zkrácení flexorů kyčlí. Aby tělo kompenzovalo překlopení pánve vpřed, bederní páteř reaguje výrazným prohnutím. Tím se enormně zvyšuje tlak na meziobratlové ploténky v bederní oblasti a klouby páteře,“ upozorňuje hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky. Na to podle ní navazuje přirozená kompenzace v hrudní a krční páteři, která vede k přetížení šíjových svalů a častým bolestem hlavy.
Dobrou zprávou podle fyzioterapeutky je, že mnoho z těchto změn lze důsledným cvičením korigovat. Zároveň však varuje, že bez motivace a fyzioterapeutického cvičení se problémy prohlubují a končí vyhřezlou ploténkou či operací vbočeného palce.
Že tělo na časté nošení podpatků skutečně reaguje přestavbou tkání, doložili vědci z Manchester Metropolitan University a Vídeňské univerzity. Pomocí magnetické rezonance a ultrazvuku porovnali lýtka žen, které nosí podpatky pravidelně, s kontrolní skupinou nosící ploché boty. Zjistili, že pravidelné nositelky podpatků mají svalová vlákna lýtkového svalu v průměru zhruba o 13 % kratší a jejich Achillova šlacha je silnější a tužší.
Kvůli tomu je pro zvyklé nositelky podpatků často nepříjemné chodit naboso nebo v plochých botách. Zkrácený sval a tuhá šlacha se totiž najednou musí natahovat víc, než jsou zvyklé.
Odbornice jsme se zeptali i na to, zda se dá láska k podpatkům skloubit se zdravím a jaká výška je pro tělo ještě únosná. Odpověď ale mnohé nepotěší. „Na internetu a jinde se dá dočíst, že optimální výška pro boty na běžnou chůzi je 4 centimetry, za mě je to ale jen kuloární ‚přání‘ žen, které se odmítají smířit, že zdravá výška je zkrátka 0 centimetrů,“ říká otevřeně.
Alespoň jedna z mnoha deformací chodidel má podle odhadů, které fyzioterapeutka zmiňuje, minimálně polovina dospělých. Příčiny mohou sahat už do dětství, například kvůli špatné obuvi. V dospělosti pak rizika zvyšuje chronické přetěžování nohou, dědičnost, sklon k uvolněnosti vazů, obezita nebo neustálé uzavírání nohou do těsných bot. U žen k tomu Bílková přidává ještě těsné kalhoty a sezení s nohou přes nohu, které přispívá ke špatnému postavení pánve i ke vzniku křečových žil. Lidem s hypermobilitou podpatky nedoporučuje vůbec.
Odpověď na otázku z nadpisu je tedy dvojí. Z pohledu zdraví přijatelná výška podpatku neexistuje, z pohledu praxe ano. Kdo se podpatků vzdát nechce, měl by podle Bílkové volit maximálně 4 cm, ideálně 2 až 3 cm, a kvůli stabilitě raději širší podpatek než jehly.
Problém nebývá jen ve výšce podpatku, ale i v moderních úzkých špičkách. Optimální šíře boty by podle fyzioterapeutky měla odpovídat šíři nártu. „Není zdravé vtěsnávat cca 7cm nohu do 5cm boty,“ konstatuje. V opačném případě vznikají deformace nohy, jako je propadlá podélná klenba, vbočený palec nebo kladívkové prsty.
Při výběru konkrétního páru proto Bílková doporučuje hledat modely s měkkou, odpruženou stélkou, která částečně absorbuje nárazy do přednoží. A kdykoli to jde, přezout se do boty bez podpatku, s širokou špičkou a ohebnou podrážkou, v níž lze hýbat a skrčovat prsty.
Zeptali jsme se dvou žen, zda podpatky nosí a zda by byly ochotné se jich vzdát.
Vhodnou prevencí je podle hlavní fyzioterapeutky FYZIOkliniky cvičení, například:
Jeden konkrétní cvik na uvolnění drobných kloubů nohy doporučuje rovnou vyzkoušet: „Vsedě si propleťte prsty levé nohy s prsty na pravé ruce. V kotníku kružte na obě strany. Dále provádějte menší kroužky v zánártí, opět na obě strany. Stejný postup proveďte i s druhou dolní končetinou.“
Znamená to, že bychom měli všechny boty s podpatkem vyhodit rovnou do popelnice? Tak přísný závěr z doporučení Ivy Bílkové neplyne. Popsané změny, od zkrácených lýtkových svalů po přetíženou bederní páteř, popisují odborníci u pravidelného a častého nošení. Občasný ples, svatba nebo důležitá schůzka jsou tedy jiná zátěž než podpatky coby každodenní pracovní obuv.
Zdroje: Mgr. Iva Bílková, Cert. MDT, hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky pro Kupi.cz; Springer Nature Link; Journal of Experimental Biology