Theo Albrecht vybudoval se svým bratrem z malého rodinného obchodu diskontní řetězec Aldi. V listopadu 1971 ho dva muži unesli před sídlem firmy a drželi ho 17 dní. Za jeho propuštění předal milionové výkupné essenský biskup. Oba pachatelé nakonec skončili ve vězení.
Když 29. listopadu 1971 vystoupil Theo Albrecht ze svého auta před tehdejším sídlem firmy Aldi v Hertenu, čekali na něj únosci. Během několika okamžiků zmizel muž, který spolu se starším bratrem Karlem vybudoval jeden z nejúspěšnějších diskontních řetězců Evropy.
Pachatelé požadovali sedm milionů německých marek. V přepočtu na tehdejší kurz šlo o částku kolem dvou milionů dolarů, dnes by její hodnota byla výrazně vyšší. Peníze nakonec ve dvou kufrech předal katolický biskup. Theo Albrecht se po 17 dnech vrátil domů živý.
Případ měl všechny prvky filmu: Nenápadného miliardáře, zadluženého právníka, trestaného kasaře, tmavou silnici a biskupa s kufry plnými peněz. Na rozdíl od filmových kriminálek ale neskončil bez trestu. Oba únosci byli dopadeni a odsouzeni.
Příběh Aldi začal mnohem méně okázale než únos. Bratři Theo a Karl Albrechtovi po druhé světové válce navázali na rodinný obchod s potravinami v Essenu. Vsadili na úzký výběr zboží, nízké náklady a ceny, které si mohli dovolit i lidé s běžnými příjmy.
Právě z tohoto přístupu se zrodilo Aldi, jehož jméno vychází z označení Albrecht Diskont. Theo vedl severní větev firmy Aldi Nord, Karl jižní Aldi Süd. Značka se postupně stala symbolem levného nákupu a změnila pohled na diskontní prodej.
Únos proto zasáhl celou poválečnou Spolkovou republiku. Nezmizel jen bohatý podnikatel, ale člověk stojící za řetězcem, který znala většina německých domácností.
Za únosem stáli Heinz-Joachim Ollenburg, tehdy sedmačtyřicetiletý právník s vysokými dluhy z hazardu, a Paul Kron, trestaný kasař přezdívaný „Diamantový Paul“. Albrechta zadržovali v Düsseldorfu a s rodinou vyjednávali dopisy i telefonicky.
Podle právního serveru Beck Aktuell se rodina po náročném vyjednávání obrátila na essenského biskupa Franze Hengsbacha. Duchovní přijal roli prostředníka a 16. prosince 1971 předal únoscům na tmavé venkovské silnici u Düsseldorfu dvě zavazadla s penězi.
Albrecht zůstal ještě 24 hodin v péči biskupa, jak pachatelé požadovali. Teprve 17. prosince se mohl vrátit k rodině. Byl fyzicky nezraněný, únos ho ale poznamenal na celý život.
Peníze pachatelům svobodu dlouho nezajistily. Kron se prozradil, když v obchodě zaplatil bankovkou v hodnotě 500 marek z výkupného. Ollenburg mezitím uprchl do Mexika, tam ho ale zatkla policie a vydala zpět do Německa.
Agenturní rekonstrukce případu v deníku The Guardian uvádí, že oba muži dostali po osmi a půl letech vězení. Přibližně polovina z výkupného se našla, zbytek — asi 3,5 milionu marek — zmizel beze stopy.
Ollenburg tvrdil, že svůj podíl vrátil. Kron naopak prohlašoval, že od komplice dostal jen malou část peněz. Pravdu se nepodařilo prokázat ani po jejich smrti. Ztracené miliony zůstaly jednou z neuzavřených vedlejších kapitol jinak vyřešeného případu.
Příběh měl ještě jeden pozoruhodný právní dovětek. Theo Albrecht se v roce 1979 pokusil započítat výkupné jako náklad spojený s podnikáním. Argumentoval, že byl unesen právě jako spoluzakladatel Aldi.
Finanční soud v Münsteru mu nevyhověl. Únos označil za soukromou věc, nikoli za firemní výdaj. Dobový článek týdeníku Die Zeit popisuje i následné spory o vrácení chybějící části peněz.
Tento detail nepůsobí jako projev lakoty, ale ukazuje, jak silně byl Albrecht spojený se stylem podnikání, který Aldi proslavil: Každou marku bylo potřeba mít pod kontrolou.
Theo Albrecht byl i před únosem velmi nenápadný. Po návratu se však stáhl téměř úplně. Veřejně nevystupoval, dával minimum rozhovorů a rodina si své soukromí střežila po další desetiletí. Zároveň Aldi dál rostlo a zůstalo jednou z nejvlivnějších obchodních značek v Evropě.
Theo Albrecht zemřel v roce 2010 ve věku 88 let. V Německu po něm zůstala pověst člověka, který změnil způsob levného nakupování — a zároveň se stal obětí jednoho z největších únosů poválečné země.
Původní vyšetřovací spisy přitom nezmizely. Policie v Essenu v roce 2025 oznámila, že při třídění starého archivu našla rozsáhlou dokumentaci právě k únosu zakladatele Aldi. Předala ji zemskému archivu Severního Porýní-Vestfálska. Policie výslovně uvedla, že jde o historické materiály, nikoli o znovuotevření vyřešeného případu.
Únos Thea Albrechta připomnělo v roce 2018 německé dokudrama Die Aldi-Brüder. Příběh staví na skutečných událostech, není ale dokumentární rekonstrukcí jednotlivých rozhovorů ani přesným přepisem vyšetřovacího spisu.
Případ Aldi zůstává výjimečný i mezi únosy prominentních podnikatelů. Výkupné bylo zaplaceno, oběť se vrátila živá a pachatelé byli odsouzeni. Přesto se obchodnímu magnátovi nepodařilo získat zpět všechno. Téměř půl století po činu stále nikdo neví, kde skončila polovina peněz.
Zdroje: Beck Aktuell, Die Zeit, The Guardian, Policie Essen; autorský text Kupi.cz