Čtenářka Kupi nechala na několik vteřin prázdný nákupní vozík u regálu a poodešla pro toaletní papír. Když se otočila, cizí muž s ním mířil k pokladnám. Na její volání nereagoval a přidal do kroku. Zastavila ho až pohotová pokladní.
Stačilo několik vteřin. Devětadvacetiletá Klára, jejíž jméno redakce změnila, si při vstupu do supermarketu vzala klasický nákupní vozík a do zámku vložila desetikorunu. Protože teprve začínala nakupovat, byl ještě úplně prázdný.
U regálu s toaletním papírem vozík na chvíli pustila a popošla o několik kroků, aby si prohlédla jednotlivá balení. Když se otočila, uviděla cizího muže, který s jejím vozíkem odcházel směrem k pokladnám.
Nejdříve si myslela, že se spletl. Zavolala na něj, že vozík patří jí, muž se však ani neotočil. Naopak začal kráčet rychleji.
„Šla jsem za ním a několikrát jsem mu řekla, že vzal můj vozík a že v něm mám desetikorunu. Dělal, jako by mě vůbec neslyšel. Díval se před sebe a pokračoval k pokladnám,“ popsala čtenářka redakci Kupi.
Muž měl téměř volnou cestu z prodejny. U jedné z pokladen však právě platil jiný zákazník, takže s vozíkem nemohl okamžitě projít pokladní zónou. Klára ho díky tomu dohonila a znovu požadovala, aby jí vozík vrátil.
Ani tentokrát muž nereagoval. Podle čtenářky se choval, jako by se spor vůbec netýkal jeho. Do situace se proto vložila pokladní, která slyšela, co se děje.
Na chvíli přerušila markování nákupu zákazníka před sebou. Uvědomila si, že jakmile muž u pokladny zaplatí a odejde, cesta ven se uvolní a neznámý může s vozíkem projít. Venku by jej stačilo připojit k dalším vozíkům a vyjmout vloženou desetikorunu.
Pokladní muže upozornila, že pokud vozík okamžitě nevrátí, přivolá ochranku a společně se půjdou podívat na kamerové záznamy. Ty by snadno ukázaly, kdo si vozík u vstupu vzal a kdo do něj vložil minci.
Reakce byla okamžitá. Muž vozík pustil, otočil se a bez dalšího vysvětlování odešel z prodejny. Klára dostala vozík i svou desetikorunu zpět.
Pokladní čtenářce řekla, že se s podobnou situací ještě nesetkala. Také podle ní ale všechno nasvědčovalo tomu, že muži nešlo o samotný prázdný vozík. Důvodem měla být právě mince vložená v jeho zámku.
Omyl se vzhledem k jeho chování nejevil jako pravděpodobný. Pokud by si muž vzal cizí vozík neúmyslně, mohl ho po prvním upozornění vrátit nebo se alespoň zastavit. Místo toho na Klářino volání nereagoval, zrychlil a po zmínce o kamerách prodejnu okamžitě opustil.
Zákaznice nakonec o nic nepřišla. Zpětně si ale uvědomila, že nebýt člověka platícího u pokladny a rychlé reakce prodavačky, muž by pravděpodobně stihl z prodejny odejít.
Podle Jana Dvořáka, kouče zaměřeného na mezilidskou komunikaci a každodenní situace, mohl muž spoléhat právě na nízkou hodnotu mince. Částka deseti korun je pro většinu lidí příliš malá na to, aby kvůli ní riskovali hlasitou hádku s cizím člověkem.
„U podobného jednání může pachatel počítat s tím, že se poškozený nechá odradit. Řekne si, že kvůli deseti korunám nemá smysl dělat scénu, a věc vzdá. Malá hodnota kořisti tak paradoxně snižuje riziko, že se někdo důrazně ozve,“ vysvětluje pro Kupi Dvořák.
Také předstírání, že muž Kláru neslyší, mohlo být podle odborníka záměrné. Jakmile by se zastavil a začal s ní komunikovat, musel by vysvětlovat, proč odváží vozík, který mu zjevně nepatří.
Pokladní zvolila účinný postup. Nepouštěla se s mužem do fyzického konfliktu ani ho rovnou neoznačila za zloděje. Nabídla konkrétní způsob, jak spor vyřešit pomocí ochranky a kamerového záznamu.
„Zmínka o kamerách změnila situaci. Muž pochopil, že už nemůže dál pouze předstírat, že nikoho neslyší. Hrozilo, že jeho jednání bude možné zpětně ověřit, a proto z prodejny raději odešel,“ dodává Dvořák.
Nízká hodnota mince neznamená, že si ji může vzít kdokoliv. Pokud by někdo vozík odvezl s úmyslem získat vloženou desetikorunu, mohlo by jít o přestupek proti majetku. Přesné právní posouzení by vždy záviselo na okolnostech a prokázaném úmyslu.
Zákon o některých přestupcích stanoví, že přestupku proti majetku se dopustí člověk, který úmyslně způsobí škodu na cizím majetku například krádeží. U desetikoruny by zpravidla nešlo o trestný čin krádeže, to však neznamená, že je takové jednání dovolené.
Zákazník, kterému někdo vozík vezme, by se neměl pokoušet cizího člověka fyzicky zadržovat nebo se s ním o madlo přetahovat. Bezpečnější je hlasitě a jednoznačně říct, že vozík patří jemu, a okamžitě požádat o pomoc personál nebo ostrahu.
Případ zároveň připomíná, proč není vhodné nechávat v nákupních vozících kabelky, telefony nebo peněženky. Policie dlouhodobě upozorňuje, že zlodějům stačí krátká chvíle, kdy se zákazník soustředí na zboží a vozík přestane sledovat. Klára v něm naštěstí žádné osobní věci neměla. Tentokrát se předmětem zájmu stala samotná desetikoruna.
Zdroj: zkušenost čtenářky Kupi.cz, vyjádření odborníka, Policie ČR, zákon o některých přestupcích