Káva s sebou cestou do práce, svačina, předplatné streamovacích služeb, nová hra do telefonu nebo drobné nákupy na zahraničních e-shopech. Právě podobné položky tvoří velkou část historie plateb. Jenže většina lidí jim nevěnuje pozornost. Jednotlivé sumy vypadají zanedbatelně, ale v součtu mohou představovat překvapivě vysokou částku. Kdy má tedy smysl drobné výdaje řešit a kdy jde spíš o zbytečné strašení? Na to jsme se podívali společně s Petrem Žabžou, šéfem investic v Air Bank.
Nedávno jsem si prošla vlastní výpis z účtu za jeden měsíc a výsledek mě nepříjemně překvapil. Malé platby, na které jsem si po měsíci už ani nevzpomněla, v součtu překonaly měsíční platbu za elektřinu. Přitom jednotlivě působily zanedbatelně, a možná právě proto jsem jim nevěnovala pozornost. To, že drobné výdaje tak snadno přehlížíme, ale není náhoda.
Za to, že nám drobné útraty tak snadno proklouzávají, může především způsob, jakým je náš mozek vyhodnocuje. „Jednotlivý malý výdaj většinou nevnímáme jako něco, co by mohlo zásadně ovlivnit náš rozpočet. Káva za pár desítek korun nebo jedno předplatné působí zanedbatelně, zvlášť když je porovnáme s naší výplatou,“ vysvětluje Petr Žabža, šéf investic v Air Bank. Mozek podle něj posuzuje každý nákup odděleně a hůře si představuje jejich součet za celý měsíc nebo rok.
Rozhodující tedy není výše jedné útraty, ale její četnost. Ona káva za 65 Kč každý pracovní den znamená zhruba 1 300 Kč měsíčně a přes 15 0000 Kč ročně.
Placení kartou nebo mobilem je dnes otázkou několika vteřin. Přiložíme kartu, hodinky nebo telefon, potvrdíme platbu a během okamžiku je zaplaceno. Právě tato jednoduchost může způsobit, že si samotný odchod peněz uvědomujeme méně.
Výzkumy v oblasti behaviorální ekonomie ukazují, že při platbě hotovostí lidé často pociťují silnější „bolest z placení“ než při bezhotovostních transakcích. Fyzické předání peněz totiž vytváří výraznější pocit ztráty, zatímco karta nebo mobilní platba tento moment částečně upozadí.
Latte efekt popisuje myšlenku, že i malé, ale pravidelné výdaje mohou v dlouhodobém horizontu představovat významnou částku. Koncept zpopularizoval americký finanční poradce a autor David Bach. Ten na příkladu každodenní kávy ukazoval, že peníze utracené za drobné nákupy by při pravidelném odkládání a investování mohly v průběhu let vyrůst ve výraznou sumu.
Samotná myšlenka ale neznamená, že řešením finančních problémů je vzdát se každé kávy nebo malého potěšení. „Latte efekt není dobré přeceňovat ani z něj dělat univerzální vysvětlení finančních problémů,“ upozorňuje Žabža. Podle něj může omezení pravidelných drobných výdajů člověku s napjatým rozpočtem pomoci vytvořit alespoň menší rezervu.
Pokud ale největší část příjmů pohltí bydlení, energie nebo splátky, samotné vynechání kávy situaci zásadně nezmění. „Smyslem proto není zakazovat si každou radost, ale vědět, kolik nás opakované výdaje dohromady stojí, a rozhodovat se vědomě,“ dodal.
Že máme v přehledu o vlastních penězích stále rezervy, ukazují i data. Podle měření finanční gramotnosti Ministerstva financí z roku 2025 si domácí rozpočet sestavuje 45 % Čechů. Tento podíl se přitom dlouhodobě výrazně nemění. Více než polovina lidí, kteří si rozpočet nevedou, navíc uvádí, že to považují za zbytečné. Jenže bez pravidelného přehledu mohou drobné a opakované výdaje snadno uniknout pozornosti.
Změnit drobné finanční návyky není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Podle Petra Žabži je důvodem to, že řadu každodenních výdajů neděláme po vědomém rozhodnutí, ale spíš automaticky jako součást zaběhnuté rutiny.
„Malý nákup přináší okamžitou odměnu, zatímco přínos spoření se projeví až v budoucnu. Lépe než spoléhat jen na pevnou vůli proto funguje nastavit si prostředí tak, aby dobrý návyk probíhal automaticky – například posílat část peněz na spoření hned po výplatě,“ poradil.
Lepší přehled o vlastních financích mohou usnadnit bankovní aplikace a další elektronické nástroje. Podle měření finanční gramotnosti Ministerstva financí sleduje své výdaje jejich prostřednictvím už 62 % lidí, zatímco v roce 2020 to bylo 46 %. Finanční rezervu si zároveň pravidelně vytváří 70 % domácností.
Pokud chcete své výdaje skutečně snížit, doporučuje Petr Žabža začít u největších a pravidelných položek:
I menší úspora v některé z těchto oblastí může mít podle něj větší dopad než každodenní odpírání drobných radostí. Teprve poté dává smysl projít předplatná a další opakované platby, které už třeba ani aktivně nevyužíváme.
„Cílem by neměl být rozpočet bez radosti, ale rozpočet, ve kterém peníze směřují na věci, které jsou pro nás skutečně důležité. Důležité je kontrolovat svůj účet a svoje výdaje pravidelně, ne jenom jednou nebo dvakrát za měsíc. Čím déle se na účet nedíváme, tím více zapomínáme, co a proč jsme kupovali, a výdajová disciplína se udržuje hůře,“ doplnil Žabža.
Jako první krok Žabža doporučuje projít si výdaje za poslední celý měsíc a rozdělit je do několika základních kategorií. Už samotný přehled podle něj často ukáže, kde peníze skutečně mizí a které částky se pravidelně opakují. Není přitom nutné měnit všechno najednou. Stačí:
„I několik stokorun měsíčně může pomoci vytvořit návyk, na kterém lze později stavět,“ dodal na závěr Petr Žabža.
U některých výdajů nemusí být řešením úplně se jich vzdát, ale najít chytřejší a levnější variantu. Já jsem si například pořídila automatický kávovar za zhruba 10 000 Kč. Při své spotřebě se mi investice vrátila přibližně za 9 měsíců. Od té doby mi každý další měsíc zůstává část peněz, které bych dříve utratila za kávu venku.
Zdroje: šéf investic v Air Bank Petr Žabža pro Kupi.cz, Forbes, NIH, Ministerstvo financí