Nekonečné řady žlutých a červených cenovek v supermarketech mají v zákazníkovi vyvolat pocit výhodného nákupu a dobře utracených či uspořených peněz. Realita je však poslední dobou spíše opačná a vyznat se ve slevových akcích a v cenovkách na regálech je pro českého spotřebitele mnohdy náročné.
Slevové akce se staly natolik běžnou součástí nakupování, že se z nich naprosto vytrácí jejich původní smysl, tedy mimořádná úspora. Informace o ceně jsou často nepřehledné, obchody nabízejí spoustu věrnostních programů a kartiček, množstevní slevy a akce se mění i několikrát týdně.
Tento fenomén „slevového chaosu“ není jen nepříjemným pocitem zákazníků, ale problém, který reálně řeší také státní instituce. Nedůvěra k uváděným cenám a neschopnost určit, kolik potravina skutečně stojí bez umělého navýšení, vede k volání po přísnější regulaci a větší transparentnosti.
Obchodníci si za roky praxe vyvinuli desítky různých praktik, jak ze zákazníků dostat co nejvíce peněz. Jejich obrovským pomocníkem jsou různé slevové akce. Doposud bylo například známé a poměrně dost praktikované umělé navyšování cen před akcí.
Právě na podobné chování obchodníků se zaměřili i zákonodárci. Nyní má obchodník povinnost u slevy uvádět nejnižší cenu, za kterou zboží prodával v období minimálně 30 dnů před poskytnutím slevy. Pokud je výrobek na trhu kratší dobu, musí být uvedena nejnižší cena za posledních 15 dnů.
Tato pravidla se vztahují na všechny formy prodeje, ať už jde o kamenné prodejny, nebo e-shopy. Výjimku tvoří zboží, které podléhá rychlé zkáze. Sem patří například pečivo, řezané květiny a podobně. Další výjimku pak mají věrnostní programy uzpůsobené na míru zákazníkovi, který je využívá.
Dle zákona je tedy jasně dáno, co musí obchodníci na cenovkách uvádět. Podle zákazníků i odborníků je ale orientace v obchodech a cenách výrobků stále náročná. Může za to především vizuální stránka cenovek, která je navržena tak, aby odváděla pozornost od zákonem vyžadovaných údajů.
Aktuální data z Ministerstva zemědělství potvrzují, že nespokojenost veřejnosti s cenotvorbou narůstá. Potravinový ombudsman Jindřich Fialka, který vede meziresortní pracovní skupinu pro transparentnost potravinového řetězce, uvádí, že většina podnětů od občanů se týká právě cen a slev.
„Přijímáme konkrétní podněty od občanů, struktura je aktuálně 53 procent k cenotvorbě, 23 procent k označování potravin, tedy etiketám, 12 procent ke kvalitě a bezpečnosti potravin a 12 procent jsou ostatní podněty,“ specifikoval Fialka v tiskové zprávě Ministerstva zemědělství.
Zásadním problémem je podle něj ztráta orientace v tom, co je „spravedlivá cena“. Neustálé obměňování a opakování slev má totiž na svědomí dezorientaci zákazníka. Ten pak ztrácí pojem o tom, jaká cena je za dané zboží opravdu adekvátní. V obchodě pak musí přemýšlet o tom, zda jde o nadsazenou částku, ze které má ještě v dalších týdnech očekávat slevu, či nikoliv. Tento stav vytváří psychologický tlak, kdy má spotřebitel pocit, že pokud nenakoupí v akci, bude zboží velmi drahé a bude muset čekat na další slevy.
Pro lepší orientaci v nákupním prostředí se doporučuje nesledovat primárně procenta slevy, ale takzvanou měrnou cenu. Jde tedy například o cenu za kilogram, litr nebo kus. Ta je ze zákona povinná a je jediným objektivním měřítkem pro nějaké přehledné srovnání výhodnosti mezi různými typy balení.
Odborníci také upozorňují na důležitost odlišení „akční ceny“ od „ceny s věrnostní kartou“. Často se stává, že nejvýraznější cena na regálu platí pouze pro členy klubu, zatímco běžný zákazník platí výrazně více. Transparentnost by zvýšilo sjednocení formátu cenovek tak, aby nejnižší cena za posledních 30 dní nebyla uváděna drobným písmem, ale byla stejně čitelná jako cena akční.
Marie (68 let), důchodkyně: „Sleduji letáky poctivě, ale v obchodě jsem pak zmatená. Některé zboží je ve slevě jen s aplikací, kterou neumím dobře ovládat. Na regále je u jedné věci více cen, a když aplikaci nenačtu, počítá se ta vyšší. Chtěla bych jen vidět jednu jasnou cenu, která platí pro každého.“
Jakub (34 let), učitel: „Nová pravidla o uvádění nejnižší ceny za 30 dní jsou super, ale často to je až nečitelným písmem. Co mě taky štve, je fakt, že bez věrnostní karty už v některých obchodech v podstatě nejde nakoupit za normální peníze.“
Lucie (28 let), rodičovská dovolená: „Slevy mě unavují. Musím u nákupu moc přemýšlet a propočítávat gramáž, abych zjistila, jestli se to velké balení v akci fakt vyplatí. Často je to jen klam. Ocenila bych méně akcí a stabilnější, nižší ceny po celý rok.“
Petr (52 let), řidič: „Já už na ty barvičky u cenovek nekoukám. Beru to, co potřebuju, a doufám, že se u pokladny nenapálím. Ten chaos je záměrný, aby v košíku skončily i věci, které vlastně nechceme. A to jen proto, že u nich bylo napsáno ‚akce‘.“
Aneta (21 let), studentka: „Nové označování slev sleduji hlavně u elektroniky a kosmetiky, tam to funguje dobře. U potravin je to horší, tam se ty ceny mění tak rychle, že ta ‚nejnižší cena za 30 dní‘ je skoro pořád stejná jako ta slevová. Celkově je v tom hrozný guláš.“
Zdroje: TZ Ministerstva zemědělství, Kupi.cz, respondenti redakce