Pro nás jsou přirozenou součástí každého nákupu i domácí kuchyně. O to víc Čechy v zahraničí překvapí, když je v tamních obchodech marně shánějí. Jde o několik základních surovin, které považujeme za naprostou samozřejmost, v cizině je ale zpravidla nesežene. A to ani v sousedním Polsku či Německu, natož při dovolené u moře nebo za oceánem. Které potraviny jsou tedy ryze českou záležitostí?
Pokud jste někdy na cestách chtěli posvačit nebo posnídat obyčejný rohlík, pak určitě víte, že jste s jeho nákupem nepochodili. Naše nejoblíbenější pečivo se vyrábí pouze v Česku a na Slovensku.
Jako důvod se často uvádí, že cizinci rohlíky jednoduše nepochopili – připadají jim příliš suché a bez chuti. Zatímco my je považujeme za univerzální základ pro slané i sladké oblohy, jinde ve světě upřednostňují spíše již ochucené nebo plněné pečivo. Nejblíže k rohlíkům pak mají různé bagetky, bulky, croissanty nebo veky a bílé chleby.
Obrovské překvapení čeká obvykle na ty, kteří se za hranicemi vydají pro základní přísadu na pečení nebo vaření. Rozdělení mouk podle hrubosti mletí je totiž českou záležitostí a jejich rozlišení na hladkou (typicky v zeleném obalu), polohrubou (v modrém) a hrubou (v červeném) jinde nenajdete. Hlavně polohrubá a hrubá jsou raritou.
V cizině se mouky dělí spíše podle obsahu lepku nebo množství pomletých klíčků, případně podle účelu.
Například v Polsku jsou mouky typu 400–480 vhodné pro pečení s práškem do pečiva – spadá sem třeba „buchtová“ mouka Tortowa (400–450), odpovídající naší hladké, univerzálnější Szymanowska (480) nebo Krupczatka, což je něco mezi hrubou a krupicí. Na kynutá těsta s droždím jsou pak lepší mouky typu 500–550, například pšeničná Wrocławska s vyšším obsahem lepku.
Ve Velké Británii nebo Spojených státech se zase orientují spíše podle názvů a účelu. Nejběžnější je univerzálně jemná All-Purpose Flour (někdy také Plain Flour / Soft) nebo samokypřící Self-Rising Flour, která obsahuje prášek do pečiva a použitím odpovídá naší hladké nebo polohrubé. Často se setkáte také s moukou Cake Flour na dorty nebo chlebovou Bread Flour.
„Když jsem se přestěhovala do Ameriky, docela dlouho mi trvalo, než jsem si na zdejší druhy zvykla a vychytala poměry v receptech, ty mouky tady mají trochu jiné vlastnosti. Je to dáno i tím, že oni tolik nepečou od základu jako my. Spoustu těst tu už koupíte hotových. Nejhorší bylo, když jsem manželovi chtěla udělat svíčkovou s knedlíky. Sehnat hrubou mouku byl pěkný oříšek,“ popisuje pro redakci Kupi své zkušenosti čtenářka Karolína (42 let), která dlouhodobě žije v USA.
„Všem Čechům, kterým by ve Státech chyběla naše mouka, hlavně ta hrubá, doporučuji hledat menší obchůdky s polskými nebo evropskými potravinami, můžete tam narazit i na české výrobky,“ říká nám dále.
A co teprve když si chcete domácí knedlíky posypat strouhaným tvarohem? Zatímco u nás a dál na východ (na Slovensku, v Polsku, Ukrajině apod.) je tvrdý tvaroh v kostce nedílnou součástí slané i sladké kuchyně, směrem na západ ho budete v regálech supermarketů hledat marně.
Třeba v Německu a ve Velké Británii existuje Quark, ten má ale blíže k našim tvarohům ve vaničce. V anglosaských zemích je dále typický smetanový Cream Cheese nebo o něco sušší farmářský Farmer Cheese, případně tzv. Curd Cheese, což jsou pevnější hrudky nebo kostky. V jižní Evropě se zase častěji používá ricotta.
U mléčných výrobků ještě zůstaneme. Zkusili jste někdy v zahraničí najít smetanu na vaření s 10–12% obsahem tuku? Ačkoliv je smetana součástí mnoha světových kuchyní, v cizině dominuje především ta vysokoprocentní, kterou u nás známe jako smetanu ke šlehání.
V Itálii se pro vaření typicky používá tzv. Panna da cucina (trvanlivá, ošetřená UHT). A ačkoliv ji Italové považují za lehčí, stále má 20 % tuku a více.
V Británii zase mají Single Cream (cca 18 % tuku) a Double Cream (velmi tučná, 48%). V USA se rozlišuje Light Cream (18–30%, ideální pro vaření) a Heavy Cream / Heavy Whipping Cream (velmi tučná s 36–40 % tuku).
Za hranicemi samozřejmě seženete i ty nízkoprocentní, ty jsou ale typicky určené do kávy, nikoliv pro tepelnou úpravu jídel. Rozdíl je totiž v tom, že do našich smetan na vaření se přidávají stabilizátory, díky kterým se v horkých omáčkách a polévkách nesráží tak jako obyčejné smetany s nižším obsahem tuku.
V redakci Kupi jsme se pak zeptali na zkušenosti i dalších čtenářů. Které české potraviny postrádají v cizině nejčastěji?
A co vy? Máte nějaké tuzemské potraviny, které vám na dovolené nebo jinde v zahraničí chybí? Podělte se s námi v komentářích.
Zdroje: Kupi.cz, respondenti redakce