Uherský salám patří k dražším delikatesám, za které si při nákupu rádi připlatíme v očekávání prvotřídní kvality. Rozsáhlý test organizace dTest ale ukázal, že realita bývá často jiná. Výsledky testování odhalily, že některé výrobky klamou obsahem masa a typickou ušlechtilou plíseň u nich mnohdy nahrazuje jen šikovně obarvená fólie. Podívejte se, které značky v testu pohořely a na co si dát při výběru v regálech pozor, abyste za své peníze nedostali jen předraženou náhražku.
Uherské salámy jsou se svou průměrnou cenou 600 korun za kilo zhruba jednou tak dražší než běžné trvanlivé salámy (pro představu: Kilo vysočiny ze supermarketů přijde v průměru na 225 Kč, kilo lovečáku na 290 Kč). Také proto spotřebitelskou organizaci dTest zajímalo, zda vyšší cena odpovídá i vyšší kvalitě.
Do laboratoře proto poslala 13 vzorků uherských salámů. Byly mezi nimi výrobky maďarské i české, štanglové i krájené. A výsledky? Spousta nepříjemných zpráv i případy klamání zákazníků.
Hned u tří výrobků přišla laboratoř na znepokojivé zjištění: obsahovaly méně masa, než výrobce sliboval na obalu, a odnesly si proto nedostatečnou známku. Jeden z nich například deklaroval 140 g masa na 100 g výrobku, laboratoř ale v analýze potvrdila pouhých 123 g.
Jak potom dTest zveřejnil v zájmu spotřebitelů na svých sociálních sítích, konkrétně se jednalo o krájené salámy: Kostelecký uherák, Pikok Pure Uherák z Lidlu a Davelský uherský salám z Rohlíku.
U jedné ze značek testy navíc odhalily, že v případě úplně stejného salámu s totožným složením obsahovala krájená varianta méně masa než ta prodávaná v celku.
V senzorickém hodnocení se potvrdilo, že maďarské salámy mají před těmi českými jednoznačně navrch. Na velmi dobrou známku ale přesto dosáhl i jeden tuzemský výrobek. Naopak nejvíce překvapivě pohořel uherák, který patřil k těm nejdražším. Porotě vadila mazlavá konzistence i nevýrazné aroma.
Na nevalné chuti některých vzorků se podepsalo také levnější složení s ingrediencemi, které by v pravém uheráku neměly co dělat. Známky sráželo zbytečné použití glutamátu sodného, barviv (včetně škodlivého karmínu neboli E120) nebo živočišných bílkovin.
Charakteristická vrstva bílé ušlechtilé plísně chrání potravinu před rychlým žluknutím, současně je tím, co dodává tomuto salámu jeho zajímavou chuť a vysokou kvalitu. Pokud se tedy nebavíme o třech vzorcích, u kterých byla zjištěná i nebezpečná plíseň. „U tří maďarských salámů se objevila nevhodná plíseň, která může produkovat zdraví škodlivý ochratoxin A,“ píše dTest ve svém příspěvku.
Ne každému výrobci se zase chce evidentně čekat na postupné zrání. Jak se ukázalo, ve dvou případech byl „ušlechtilý“ povrch jen zabarvenou bílou hmotou. „Písecký ani Polický uherák neměly žádnou ušlechtilou plíseň, bílé zabarvení bylo jen výsledkem fólie,“ doplňuje seznam hříšníků organizace.
Kvalitu salámů není vždy na první pohled snadné (nebo vůbec možné) rozpoznat. Platí to například také o pravosti výše zmíněné plísně. Zeptali jsme se proto přímo odborníků, zda lze z etikety poznat, že je střívko falešné, například nahrazené fólií.
„Příliš vodítek bohužel není. Informace, že střívko není určeno ke konzumaci, by napovědět mohla, ovšem teoreticky by se mohla objevit i u salámů, které na sobě plíseň mají. Takže spoléhat na tuto informaci nelze,“ přibližuje pro redakci Kupi Lucie Korbeliusová, tisková mluvčí dTest.
Co si ale pohlídat můžeme, je původ salámu, množství masa a čistota složení.
Zdroje: dTest včetně vyjádření pro redakci Kupi, FÉR potravina