Přeškrtnutý kočárek na dveřích, restaurace bez dětí, plný autobus. Situace, které rodiče zažívají běžně – a které často balancují na hraně zákona. Kdy má podnikatel právo říct ne a kdy už omezuje spotřebitele nepřípustně?
Přeškrtnutý kočárek na vstupu do obchodu nebo kavárny působí jednoznačně. Pro rodiče s dítětem často znamená konec nákupu dřív, než vůbec začne. Jenže právo podobná zjednodušení nemá rádo.
„Samotná velikost provozovny nikdy nestačí jako jediný důvod zákazu. Podnikatel musí vždy prokázat, že opatření má legitimní cíl a že je přiměřené konkrétní situaci,“ vysvětluje redakci Kupi Radim Kolečko, odborník na spotřebitelské právo a přístup ke službám.
Typickým argumentem bývá bezpečnost nebo omezený prostor. Pokud ale zákaz platí plošně, bez ohledu na aktuální obsazenost nebo možnost jiného řešení, dostává se do střetu s právní ochranou spotřebitelů. Zákaz má být výjimkou, nikoli výchozím stavem.
Na problematiku dlouhodobě upozorňuje také spotřebitelská organizace dTest. Ve svém lednovém vydání pro rok 2026 připomíná, že zákazy vstupu s kočárkem se mohou dostat do rozporu se zákonem o ochraně před diskriminací, pokud nejsou opřené o konkrétní a přiměřený důvod. Rodičovství je přitom podle výkladu práva zahrnuto do ochrany před diskriminací na základě pohlaví, a proto nelze podobná omezení uplatňovat automaticky nebo plošně.
Z právního hlediska je klíčové, zda existuje šetrnější varianta. Například regulace vstupu jen v době největší špičky, omezení počtu kočárků nebo vymezení konkrétní části provozovny. Podle spotřebitelských organizací může být problematické zejména to, pokud podnikatel automaticky volí nejtvrdší řešení, přestože by situaci šlo zvládnout flexibilně.
Podniky zaměřené výhradně na dospělou klientelu v Česku přibývají. Ne každý zákaz vstupu dětí je ale automaticky v pořádku. Rozhodující je, zda jde o dlouhodobě budovaný koncept, který je jasně a předvídatelně komunikovaný.
Jiná měřítka platí pro běžnou restauraci a jiná například pro wellness hotel, který je postavený na klidu a relaxaci. Pokud je takové zaměření zřejmé a konzistentní, má podnikatel větší prostor si cílovou skupinu vymezit.
Naopak pouhé tvrzení, že děti mohou rušit ostatní hosty, samo o sobě neobstojí. Zvlášť problematické jsou případy v menších obcích, kde alternativa prakticky neexistuje a zákaz by znamenal faktické vyloučení části spotřebitelů.
Podle dTestu bývá častým problémem praxe, kdy podnikatelé zaměňují pohodlí provozu za legitimní důvod omezení. „Zákaz musí vždy odpovídat konkrétní situaci a nesmí jít o nejjednodušší řešení na úkor určité skupiny spotřebitelů,“ uvádí organizace v aktuálním čísle svého časopisu. Spotřebitelé se podle dTestu mohou v pochybnostech obracet nejen na Českou obchodní inspekci, ale i na samotné provozovatele a žádat vysvětlení důvodů omezení.
Také ve veřejné dopravě platí jasná pravidla. Řidič může odmítnout přepravu kočárku, pokud je vyhrazený prostor obsazený nebo by byla ohrožena bezpečnost cestujících. Nemůže se ale rozhodovat libovolně.
„Rozhodující je aktuální situace ve vozidle a přepravní řád. Pokud se kočárek bez obtíží vejde a nikoho neomezuje, odmítnutí přepravy už není oprávněné,“ doplňuje Radim Kolečko.
Lucie (Brno) popisuje návštěvu malé drogerie v centru města: „Prodejna byla téměř prázdná, přesto mi bylo řečeno, že s kočárkem dovnitř nemohu. Přitom lidé s velkými nákupními košíky se tam pohybovali bez problémů.“
Petra (Plzeň) narazila na zákaz v restauraci: „Informace nebyla nikde předem uvedená. Dcera spala, kočárek byl složený. Personál byl slušný, ale jasně nám řekl, že pravidla platí pro všechny.“
Redakce Kupi oslovila náhodné zákazníky v pražském nákupním centru.
Jak připomíná dTest, hranice mezi oprávněným omezením a nepřípustným zákazem není vždy na první pohled zřejmá. Právě proto je důležité posuzovat každou situaci individuálně. Plošné zákazy bez jasného odůvodnění mohou podle spotřebitelských odborníků vést nejen ke sporům, ale i ke ztrátě důvěry zákazníků.
Zdroje: autorský text redaktorky na základě vlastní zkušenosti, dTest, respondenti redakce Kupi.cz