Mamince se přitížilo během nákupu. Nikdo jí nepomohl. Až jedna prodavačka mě dojala k slzám

Mamince se udělalo špatně, lidé chodili jen kolem

„Maminka najednou zbledla a opřela se o regál.“ Alena si ten okamžik vybavuje velmi přesně. V rušné uličce mezi balíčky mouky a cukru se zastavila a jen tiše pronesla, že se jí točí hlava. Zákazníci se ohlédli, ale nikdo nepřišel blíž. „Byl to pocit naprosté bezmoci. Všichni chodili kolem a já nevěděla, co dál,“ říká Alena. A pak se objevila prodavačka...

Alena nakupovala s maminkou jako obvykle. Její sedmdesátiletá maminka má křehčí zdraví a občasné problémy s tlakem, ale společné nákupy si obě stále užívají. Prosinec je jejich společným rituálem. Nakupují suroviny na cukroví a povídají si mezi regály. Ten den ale probíhal jinak než obyčejně.

„Maminka chtěla jen sáhnout po balíčku ořechů. Všimla jsem si, že najednou zpomalila a její ruce se zachvěly. Řekla jsem mámě, ať si sedne, ale kolem nebylo kam,“ popisuje Alena. Požádala o pomoc muže, který stál jen kousek od nich. Podíval se, pokrčil rameny a odešel. „V tu chvíli mě to zasáhlo víc, než jsem čekala. Nešlo o odsouzení. Spíš jsem si uvědomila, jak snadno se člověk může ocitnout sám.“

Pak se mezi zákazníky objevila mladá prodavačka s připnutou jmenovkou. „Přišla k mamince, stoupla si k ní a velmi klidně řekla: ‚Dobrý den, zůstaňte se mnou. Hned vám přinesu židli.‘“ Během pár sekund přivolala kolegy, zajistila prostor a přinesla mamince vodu. Neustále s ní komunikovala, držela ji za ruku a mluvila tichým uklidňujícím hlasem. „Ta profesionalita mě dostala. Celou dobu působila jistě, jako by to dělala každý den.“

Záchranáři dorazili vzápětí, maminku vyšetřili a odvezli domů. „Bylo to dojemné. Cizí dívka udělala pro maminku víc než desítky lidí kolem. Když jsem jí děkovala, jen se usmála a řekla, že by to udělal každý. A já jsem věděla, že ne každý.“ Maminka je dnes v pořádku. A Alena se dívá na podobné situace úplně jinak. „Od té chvíle si všímám lidí mnohem víc. V obchodech, na ulici, v čekárnách. Každý může potřebovat pomoc tak jako moje máma.“

Odborný komentář

Odborník: Bc. David Vojáček

Obor: Zdravotnický záchranář a lektor první pomoci

• Jak často se stává, že lidem bývá v obchodech náhle špatně? „Překvapivě často. Obchody jsou teplé, přeplněné a lidé jsou unavení nebo po nemoci. U starších osob je to velmi běžné.“
• Je normální, že se lidé bojí zasáhnout? „Ano. Bojí se udělat chybu nebo očekávají, že pomůže někdo jiný. Je to typická reakce.“
• Co může udělat běžný zákazník, který nemá zdravotnické vzdělání? „Nejdůležitější je přivolat personál. Ten zná přesný postup a přivolá odbornou pomoc. Pokud je stav vážný, volejte 155.“
• Kdy podat vodu a kdy ne? „Vodu podávejte jen tehdy, když je člověk při vědomí a reaguje. Nikdy nedávejte vodu člověku, který vypadá, že by mohl omdlít.“
• Jak reagovat bezpečně? „Nemusíte nikoho zvedat ani pokládat. Mluvte na něj, buďte poblíž a zajistěte prostor. To je často ta největší pomoc.“
• Co je podle vás největším poučením z této situace? „Že pomoc může být velmi jednoduchá. Nejde o hrdinství. Jde o lidskost a rychlou reakci.“

Co dělat, když se někomu v obchodě udělá špatně

• Přivolejte personál a požádejte o pomoc bez váhání.
• Zajistěte prostor a nedovolte, aby se lidé kolem tlačili.
• Mluvte klidně a snažte se udržet kontakt s postiženým.
• Nepodávejte žádné léky a nemanipulujte s osobou, pokud nehrozí pád nebo jiné nebezpečí.
• Když se stav zhoršuje, volejte okamžitě linku 155.

Alena dnes říká, že jedna prodavačka změnila celý den její rodiny. „Byl to obyčejný pracovní den, ale pro mě se stal připomínkou toho, že jeden člověk může změnit atmosféru celého prostoru. Stačí zastavit se, vnímat a zeptat se, jestli někdo nepotřebuje pomoc.“

Zdroj: Kupi.cz, Bc. David Vojáček