V Česku to považujeme za samozřejmost – přijdeme domů a první, co uděláme, je, že se vyzujeme. V jiných zemích by to ale působilo nezvykle, někde dokonce nezdvořile. Jenže nejde jen o kulturní zvyklosti. Podle vědců si s obuví zvenku přinášíme i něco, co doma opravdu nechceme – bakterie, alergeny i zbytky chemie.
Pamatujete si, jak rodiče říkali: „Zouvej se, ať nemáme doma špínu!“? Dnes víme, že to nebyla jen přehnaná snaha o pořádek. Výzkum University of Arizona zjistil, že podrážky bot mohou nést v průměru až 421 tisíc bakterií na jedné obuvi – a že se přes 90 % z nich přenese na podlahu už při prvním kroku.
Mezi nejčastějšími mikroorganismy se objevují i Escherichia coli (E. coli), Klebsiella pneumoniae či Clostridium difficile – bakterie, které mohou způsobit infekce močových cest, plic nebo trávicího traktu. Pro zdravého člověka obvykle nejde o přímé ohrožení, ale pro malé děti, seniory či domácí mazlíčky může být taková kontaminace problémem.
A to není vše. Boty na sobě nesou i zbytky pesticidů, saze, těžké kovy či pyl – částice, které se usazují na podlahách a kobercích, víří se při chůzi a nakonec je dýcháme. Jinými slovy, pokud doma chodíme v botách, zvenku si s sebou přinášíme celý malý mikrosvět města.
Zouvání je nejen otázkou čistoty, ale i kultury. V Japonsku, Koreji nebo Skandinávii je samozřejmostí nechat boty u dveří – projev úcty k prostoru i lidem, kteří v něm žijí. V části USA nebo jižní Evropy je naopak běžné v obuvi zůstávat.
Tam, kde se boty zouvají, bývá domov čistší, s menším množstvím prachu a alergenů, ale vyžaduje to určitou domácí disciplínu – a někdy i taktnost vůči hostům. Přesto se i v západních zemích začíná o „no shoes“ pravidlu mluvit čím dál víc, zejména ve spojení s udržitelností a zdravým bydlením.
„Podešve našich bot fungují jako mobilní inkubátor kontaminantů,“ vysvětluje mikrobiolog Charles Gerba z University of Arizona. „Přenášejí bakterie, viry i chemikálie z ulice přímo dovnitř domů.“
Epidemiolog William Schaffner z Vanderbilt University k tomu dodává: „Pro zdravého člověka je riziko onemocnění nízké. Ale v době, kdy lidé tráví doma většinu času, dává smysl minimalizovat zbytečné zdroje znečištění. Klíčová je samozřejmě i hygiena rukou – tudy přichází nejvíc infekcí.“
„Když jsem zjistila, kolik bakterií si domů přinesu z ulice, začala jsem se zouvat dřív, než si sundám kabát,“ říká s úsměvem pro redakci Kupi paní Jana z Bohumína.
Naopak další respondent redakce pan Karel z Karviné, který žil nějaký čas na Floridě, popisuje jinou zkušenost: „Tam si boty nechávali, maximálně je očistili o rohožku. Ze začátku mi to přišlo zvláštní, ale po pár týdnech jsem si zvykl. Upřímně – kdybych měl doma jen studenou dlažbu, možná bych to tak dělal i tady.“
Zouvání doma není jen český zvyk ani přehnaná posedlost čistotou. Je to jednoduchý a přirozený způsob, jak udržet domov zdravější a klidnější. Možná se vám bude zdát, že jde o maličkost – ale právě ty často rozhodují o tom, jak se doma cítíme.
Zdroje: Daily Wildcat, The Guardian, Live Science, The Washington Post, Kupi.cz