Někdy si stačí špatně vyložit situaci a z nákupu je historka na celý život. Čtenářka popsala trapas, kdy si spletla zákaznici s prodavačkou. Vše vyvrcholilo tak, že k nim dorazila ochranka.
„Nakupovala jsem v supermarketu, když jsem u regálu s pečivem zahlédla paní v tričku, které bylo do detailu stejné jako uniforma prodavaček. Nebylo co řešit – potřebovala jsem se zeptat, kde najdu jednu věc z letáku v akci,“ popisuje čtenářka paní Jana z Pardubic.
Jakmile paní oslovila, spustila i svůj názor na akce v obchodech. „Řekla jsem jí, že mám zkušenost, že když je něco v akci, rychle to zmizí. A že už asi zase nebudu mít štěstí. Mluvila jsem, mluvila… a ta paní jen stála a poslouchala.“
Po několika minutách se oslovená žena konečně dostala ke slovu. S jemným úsměvem a téměř šeptem řekla: „Já tady taky jen nakupuju.“ Paní Jana v tu chvíli ztuhla. „Bylo mi to tak trapné, že jsem v první vteřině nevěděla, co říct. Čekala jsem vysvětlení, kde je zboží, a místo toho jsem zjistila, že celou dobu mluvím na úplně cizí zákaznici,“ směje se dnes.
Ostuda tím ale neskončila. Během rozhovoru si situace všimla ostraha obchodu. „Přiběhl k nám muž v uniformě a za ním skutečná prodavačka. Mysleli si, že se mezi dvěma zákaznicemi strhl konflikt a přišli zasáhnout.“ Nakonec musela paní Jana vše vysvětlit. „Řekla jsem, že jsem si jen spletla zákaznici s prodavačkou a že jsem jí právě vyprávěla o svých neúspěšných honbách za akčním zbožím. Myslím, že se pobavili úplně všichni kolem.“
Psycholožka Mgr. Kateřina Havelková vysvětluje, že mozek spoléhá na vizuální zkratky. „Vidíme známé prostředí a typické oblečení, které máme spojené s určitým povoláním. To, že někdo stojí u regálu a má na sobě barvu firemní uniformy, spouští okamžitou domněnku, že jde o zaměstnance.“
Podobné historky se stávají častěji, než by se zdálo.
Podle Havelkové pomůže krátké ověření – podívat se, jestli má dotyčný jmenovku, skener nebo jiný pracovní atribut. „A když už k omylu dojde, nejjednodušší je se zasmát a omluvit. Lidé takovou lidskou chybu obvykle vezmou s nadhledem.“
Paní Jana se dnes na celou situaci dívá s úsměvem. „Tenkrát bych se nejraději propadla do země, ale teď mám historku, kterou ráda vyprávím,“ říká. A ponaučení? V obchodě se dívejte nejen na regály, ale i na to, komu se chystáte svěřit své stížnosti na akce.
Zdroj: výpověď čtenářky Jany z Pardubic pro redakci Kupi