„Přišla pozdě, objednala si luxusní večeři a pak si mě zablokovala.“ Kdo má v této situaci platit na prvním rande?

Když rande končí blokací a plnou útratou

Příběh Tomáše (33) z Prahy není o výčitkách kvůli penězům, ale o rozčarování.

„Znali jsme se přes měsíc. Psali jsme si, volali. Když jsme se domluvili na večeři, přišla skoro o půl hodiny pozdě. Ale řekl jsem si, že se to stane. Pak si ale objednala předkrm, hlavní chod, dvě sklenky vína, dezert, kávu a drink na závěr. Celý večer byl spíš monolog z její strany. Ani jednou nepadla zmínka o tom, že bychom si účet rozdělili,“ říká.

Tomáš nakonec zaplatil bez poznámek. Až druhý den si všiml, že byl zablokován. Žádná zpráva, žádné vysvětlení. „Nevadilo mi, že jsem zaplatil. Mrzí mě, že už na rande věděla, že mě nechce, ale i tak to celé přijala. Přišlo mi to nefér.“

Etiketa říká: Kdo zve, platí. Ale s výjimkami

Na otázku, kdo by měl zaplatit účet na prvním rande, odpovídá odborník na etiketu Ladislav Špaček jasně: „Muž-hostitel by měl zaplatit, jestliže pozve ženu do restaurace. V drtivé většině případů by to tak mělo probíhat,“ píše v jedné své knize mistr etikety Ladislav Špaček.

Etiketa ale není černobílá. Existují výjimky, které je dobré znát. „Třeba když se jedná o studentský vztah, kdy mají oba dva jen kapesné. Tam se mohou o zaplacení podělit. Nebo chlapec zaplatí restauraci a děvče třeba lístky do kina,“ uvádí Špaček.

Jiná situace nastává, pokud zve žena. „Jestliže muž nechá zaplatit ženu, tak je to jen v případě, že ona ho pozvala třeba na pracovní oběd a očekává se, že to nebude její útrata, ale platí se z firemních peněz. Žena by měla předem naznačit, že to není její osobní útrata, aby se muž necítil v tísni,“ dodává.

A jasné varování: „Jestliže se ale muž sebere a bez zaplacení odejde z restaurace, nebo dokonce nechá ženu zaplatit za sebe a přihlíží, tak to je vrchol buranství.“

Emoce versus etiketa

Peníze jsou často jen katalyzátorem. Skutečný problém nastává, když jedna strana na rande přistupuje s jiným záměrem. Pokud žena ví, že zájem nemá, ale přesto přijme pozvání na večeři bez další komunikace, nese to v sobě silný signál neúcty.

Naopak i muži často tápou. Mají očekávat, že zaplatí, nebo že se žena alespoň symbolicky nabídne?

Co na to respondenti?

Redakce se ptala několika respondentů, jak to mají oni. Odpovědi ukazují, že otázka placení není jen otázkou peněz, ale také komunikace, očekávání a slušnosti.

• Veronika (30), České Budějovice: „Nikdy bych si neobjednala něco drahého bez nabídky, že se podělíme. I když mi muž řekne, že platí, považuji za fér projevit snahu.“
• Petr (39), Hradec Králové: „Když žena přijde pozdě, objedná si luxusní jídlo a pak se neozve, je to pro mě signál, že si mě přišla jen ‚užít‘. To není o penězích, ale o přístupu.“
• Jana (27), Liberec: „Pokud muž zve, tak platí. Ale vždy se aspoň zeptám: ‚Rozdělíme se?‘ Je to slušnost. Nemůžu automaticky čekat, že to vezme všechno na sebe.“
• Mirek (42), Ostrava: „Nabídnu se, že zaplatím. Pokud žena aspoň nenaznačí, že to ocení nebo se nezeptá, je to pro mě varovný signál.“

Jak to udělat správně?

• Otevřená komunikace předem. Pokud víte, že jdete na první rande spíše ze zvědavosti než z opravdového zájmu, volte jinou formu – třeba kávu místo luxusní večeře.
• Objednávejte s ohledem. I když neplatíte, není vhodné sáhnout po nejdražších položkách z nabídky.
• Nabídka podílu je slušnost. Muž se často rozhodne zaplatit celý účet. Ale pokud se žena aspoň symbolicky nabídne, zvláště v situaci, kdy ví, že se s mužem již setkat nechce, je to gesto, které mnohé napoví.
• Nezavírejte dveře bez slova. Zablokovat druhého bez vysvětlení je nejen nezdvořilé, ale i zbabělé. Férová komunikace nic nestojí.

Zdroje: Ladislav Špaček kniha etikety, Redakční anketa Kupi.cz, srpen 2025