Když si maminka vyzvedla syna ze školky, svěřil se jí s nepříjemným zážitkem. Děti se mu smály, protože nenosil značkové oblečení. Jak zvládnout tlak vrstevníků a zároveň nezruinovat rodinný rozpočet? Přečtěte si příběh, který odhaluje citlivé téma dětského vnímání značek a nabídne rady i odborné komentáře.
Byla to odpolední vyzvedávací hodina ve školce, když si maminka Jana všimla, že její šestiletý Tomáš nepřichází s úsměvem jako obvykle. Místo toho měl slzy v očích a schovával se za její nohu. „Co se stalo, Tomáši?“ zeptala se tiše. „Řekli mi, že moje bundy nejsou pořádné, protože nejsou značkové,“ zašeptal Tomáš s chvějícím se hlasem. „Smáli se mi, že mám staré oblečení a že jsem divnej.“ Jana cítila sevření na hrudi. Přitom doma věděla, že na drahé značky prostě nejsou peníze. „Pojď, promluvíme si o tom,“ objala ho, zatímco kolem nich se ozývaly smíchy ostatních dětí.
Situace, kterou Jana a Tomáš zažili, není ojedinělá. Děti v předškolním věku často vnímají značkové oblečení jako znak „důležitosti“ a „úspěchu“ mezi vrstevníky. Tomášův příběh ukazuje, jak rychle může negativní reakce ostatních dětí vyvolat pocit méněcennosti, izolace, a dokonce i bolest.
Jana se cítila bezmocná. „Snažila jsem se Tomášovi vysvětlit, že hodnota člověka není v tom, co má na sobě, ale v tom, jaký je. Ale i tak to bolelo,“ říká.
Jak zvládat tlak vrstevníků a zároveň hospodařit s omezeným rozpočtem? Jak dítěti vysvětlit, že nemá cenu měřit sebevědomí podle značek?
Zákon o ochraně spotřebitele a právech zákazníků sice přímo nezakládá povinnost mít či nemít značkové oblečení, ale důležitá je ochrana před diskriminací a šikanou na základě sociálního statusu, která je zakázána například podle § 3 zákona č. 198/2009 Sb. (antidiskriminační zákon).
Šikana a posměch mohou být i přestupkem, zvláště pokud zasahují do práv dítěte a jeho důstojnosti. V praxi však řešení často spočívá v preventivních opatřeních škol a školských zařízení, osvětě, výchově k toleranci a respektu.
„Šikana na školách a školkách je vážný problém, který může mít dlouhodobé dopady. Zákony sice poskytují rámec, ale nejdůležitější je, jak s tím školy a rodiče pracují v běžném životě. Rodiče by měli situaci řešit s vedením školky a případně vyhledat odbornou pomoc, pokud situace přeroste,“ radí JUDr. Petra Lipsovská, specialistka na práva dítěte.
Dětská psycholožka Mgr. Jana Svolná vysvětluje: „Děti v předškolním věku se často snaží zapadnout do skupiny a přijímají, co se kolem nich děje, jako fakt. Posměch kvůli oblečení je pro ně často zdrojem úzkosti a strachu z odmítnutí. Rodiče by měli dítěti pomoci pochopit, že každý je jedinečný a že vnitřní hodnoty jsou důležitější než vzhled nebo značky. Empatický přístup, trpělivost a společné rozhovory pomáhají dítěti vybudovat odolnost vůči negativním vlivům.“
Příběh Veroniky a Tomáše nám připomíná, jak snadno může být dítě raněno běžným posměchem a zároveň jak moc záleží na tom, jak na to dospělí reagují. Není důležité, co máme na sobě, ale kdo jsme uvnitř. Otevřená a laskavá komunikace, podpora sebevědomí a schopnost vnímat pocity dítěte jsou klíčem k překonání těchto drobných, ale zásadních životních zkoušek.
Buďme ohleduplní k sobě i ostatním. Každý z nás může přispět k tomu, aby svět dětí byl bezpečnější, přívětivější a plný porozumění.
Zdroje: Zkušenost reálné osoby, Kupi.cz, JUDr. Petra Lipsovská, Mgr. Jana Svolná