Složení slaniny většinou není nijak složité přečíst. Maso, tuk, dusitany a sůl, v případě méně kvalitních i nějaké to éčko navíc. Ani tak si většina výrobců s uváděním pravdivých údajů hlavu nedělá. Alespoň to ukázal velký test spotřebitelské organizace dTest. Co všechno o slanině zjistili?
Problém slaniny, která je u nás hojně konzumovaná a oblíbená, je ten, že ji masná vyhláška oficiálně nezná. Což je mimo jiné důvodem, proč mohou výrobci s jejím složením „čarovat“. Jinak řečeno, mají její složení i kvalitu pouze ve své režii a jediné, co musí dodržet, je složení uvedené na obalu.
Ani s tím si ale v mnoha případech hlavu nelámou, jak ukázaly výsledky dTestu, který se mimo jiné zaměřil na deklarované hodnoty masa, tuku nebo soli. A právě v rozdílu mezi deklarovanými a skutečně naměřenými hodnotami ve výrobcích byl největší problém.
U části testovaných výrobků laboratoř zjistila nižší hodnoty než ty napsané na etiketách. V případě dvou výrobků dokonce velmi výrazně nižší.
„U anglické slaniny značky Albert / Česká chuť naměřila laboratoř pouze 76,3 % vepřového boku namísto avizovaných 85 %. U druhého výrobku Billa/Clever byl rozdíl ještě vyšší: 83,9 % oproti uváděným 94 %. Nedodržení slibovaného obsahu klíčové ingredience je závažným klamáním spotřebitelů,“ vysvětlila na webu spotřebitelské organizace dTest Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest, s tím, že obě tyto slaniny kvůli tomu získaly nedostatečné hodnocení.
I tučnost byla u řady slanin uváděná nepřesně. Nejvýraznější rozdíl v laboratoři naměřili u výrobku Naše maso Anglická slanina krájená, která byla současně s cenou 52,60 Kč / 100 g nejdražší ze všech testovaných vzorků. Ačkoliv tato slanina v tabulce výživových hodnot uváděla 30% tučnost, podle naměřených hodnot byla její skutečná tučnost 66,2 %, tedy více než jednou tolik.
„Hrubé rozpory jsme našli i u dalších vzorků, nedostatečnou známku získalo v této části testu hned deset výrobků,“ přiblížila dále šéfredaktorka Hoffmannová.
Dalším z hodnocených kritérií byl obsah dusitanů a dusičnanů. Jedná se o konzervační látky, které ve slanině zamezují produkci nebezpečného botulotoxinu, zároveň dodávají typickou růžovou barvu a chuť. I přesto by měl být jejich obsah přiměřený. Při zahřátí na vysoké teploty (které je většinou u slaniny nevyhnutelné) se z nich totiž mohou tvořit karcinogenní nitrosaminy.
Z testovaných výrobků se problém vyskytl například u slaniny značky Lidl / Pikok Pure, která na obalu sice uváděla obsah bez přídavku konzervantů, nicméně výsledky měření ukázaly, že se v ní dusitany a dusičnany přesto objevují.
„Výrobce sice nepoužil přímo konzervant E 250, ale v receptuře zmiňuje několik rostlinných ingrediencí, které mohou dusičnany obsahovat přirozeně, a mohly se tak dostat do finálního výrobku. Z našeho pohledu ale jde o matení spotřebitele,“ vysvětlila Hoffmannová a dodala, že v porovnání s ostatními slaninami laboratoř dokonce zaznamenala jednu z nejvyšších koncentrací těchto látek. Zároveň podobně jako některé jiné obsahoval tento výrobek více soli, než bylo deklarováno na obalu (konkrétně 2,93 g namísto 2,2 g / 100 g).
Na závěr pak dTest dodává, že senzorické hodnocení vzhledu, chutě, vůně a konzistence dopadlo u sledovaných slanin mnohem lépe než chemické složení. I tak si ale ponechávají titul nejproblematičtější testované uzeniny vůbec.
Zdroje: dTest, Kupi