Kdo by neměl chuť na pravou italskou pizzu? Italové ji proslavili po celém světě. Základem je vláčné těsto, které se musí uležet v lednici, a kvalitní suroviny. Někdy pro dokonalou chuť stačí jen 3. To je i případ slavné neapolské pizzy Margherity a tu si dnes společně připravíme. Recept na pizzu máme přímo od italského kuchaře Emanuela Ridiho. Tak pojďme na to!
Předchůdce pizzy můžeme vysledovat až do starověké Itálie, kdy ji obývali Etruskové. Ti připravovali placky z rozemletých obilných zrn. Pekli je na rozžhavených kamenech a hotové placky polévali kořeněnými oleji se směsí bylinek. Římané tomuto pečivu začali říkat „panus focus“ neboli focaccia. Kdy se kulatým plackám začalo říkat pizza? Bylo to v průběhu 16. století.
Populárními byly v tehdejší Neapoli, kde je lidé prodávali jako pouliční jídlo. Z tohoto století pochází také první druh pizzy – pizza marinara. Její součástí už byla rajčata, která v 16. století přivezli italští námořníci z Ameriky. Právě pro námořníky pizza marinara původně vznikla. Manželky ji tradičně připravovaly svým mužům po návratu z námořních výprav.
Za tuto oblíbenou pizzu vděčíme italskému šéfkuchaři Raffaelu Espositovi, který provozoval pizzerii v Neapoli. V roce 1889 do Neapole zavítal italský král Umberto I. se svou manželkou Margheritou Savojskou. Při procházce městem ucítili skvělou vůni z Espositovy pizzerie. Pár byl voňavou pizzou tak unesen, že si kuchaře pozvali k sobě do paláce.
Raffael Esposito připravil královskému páru 3 druhy pizzy. Jedna z nich použitými surovinami napodobovala barvy na italské vlajce – byla na ní rajčata, lístky bazalky a mozzarella. Tato pizza královně Margheritě chutnala nejvíce a šéfkuchař Esposito ji po královně pojmenoval.
Zdroje: Kupi, La cucina italiana