Pes je podle známého rčení nejlepší přítel člověka. Co ale dělat, když má člověk rád i kočky a chtěl by mít doma obě zvířata zároveň? Právě obava z toho, jak se pes s kočkou navzájem přijmou, řadu lidí od pořízení druhého mazlíčka odrazuje. Zeptali jsme se proto kynoložky, která psí plemena obvykle dobře vycházejí s kočkami a jak oba spolubydlící seznámit.
Výběr psa do domácnosti, kde už bydlí kočka, by se neměl řešit podle vzhledu ani velikosti. Jak pro Kupi sdělila kynoložka Ing. Vendula Hojsáková, mnohem víc napoví, k čemu bylo plemeno původně vyšlechtěno a jak silný lovecký pud si z té doby nese.
„Dobré soužití s kočkou nejvíce určuje lovecký pud psa. Jeho míra bývá většinou určována celými skupinami. Nízký lovecký pud má obecně skupina společenských plemen (FCI IX.), která byla vyšlechtěna pro soužití s člověkem, ne pro práci. Do této skupiny patří například čivava, francouzský buldoček, mops, papillon, kavalír nebo maltéz,“ vyjmenovává Hojsáková.
S kočkami podle ní často bez potíží bydlí i labradorský nebo zlatý retrívr. Přestože jde o lovecká plemena se zachovaným loveckým pudem, byli retrívři šlechtěni především pro spolupráci s člověkem a aportování zvěře, takže bývají dobře ovladatelní, klidní a přátelští. Při správné socializaci a výchově proto s kočkou vycházejí dobře.
Plemeno ale podle kynoložky není zdaleka všechno. Roli hraje i předchozí zkušenost, třeba zvyk pronásledovat venkovní kočky, který si pes přenese i domů. „Nejde tedy pouze o to, zda má pes lovecký pud, ale také o to, jakým způsobem se tento pud projevuje a jak dobře je pes schopen své chování regulovat,“ vysvětluje Hojsáková. Ani nízký lovecký pud navíc automaticky nezaručuje vhodného společníka, překážkou může být přílišná hravost, neklid nebo teritoriální chování.
U některých plemen je naopak soužití s kočkou potřeba dobře zvážit. Neznamená to, že by je bylo nutné předem zavrhnout. Je ale dobré počítat s tím, že vzájemné zvykání může být náročnější a bude vyžadovat více času i trpělivosti. I když vždy záleží na konkrétním jedinci, méně vhodná jsou podle Hojsákové obecně plemena vyšlechtěná pro lov. Zvýšenou pozornost doporučuje věnovat především třem skupinám.
„Pozor bych si dala zejména u skupiny teriérů. Teriéři byli původně šlechtěni především k lovu drobných zvířat, zejména hlodavců. U některých jedinců proto může rychle se pohybující nebo prchající kočka výrazně aktivovat lovecký instinkt,“ uvádí pro Kupi.
Teriéři jsou navíc často pevní a tvrdohlaví psi, u kterých může být změna nežádoucího chování náročná. Mezi plemena, u nichž doporučuje zvýšenou opatrnost, řadí kynoložka:
„Další problematickou skupinu mohou představovat chrti. Například greyhound, whippet a další chrti byli původně šlechtěni k pronásledování rychle se pohybující kořisti,“ doplňuje.
Opatrnost je podle ní namístě také u silně teritoriálních pasteveckých psů, jako je například kangal. U těchto plemen je důležité věnovat seznamování dostatek pozornosti, aby pes kočku přijal jako součást domácnosti a nevnímal ji jako vetřelce.
I dobře vybraný pes může u kočky narazit, pokud se obě zvířata potkají v nevhodný moment. První setkání totiž nastavuje vztah na dlouhé měsíce dopředu.
„Nejhorší možností seznamování je dát je vedle sebe a čekat, že si to spolu nějak vyřeší. Vhodné je nechat je nejdříve navyknout na pach toho druhého a následně je seznamovat přes nějakou bariéru, kdy se uvidí, ucítí, ale ještě k sobě nemohou. Teprve potom přichází na řadu skutečné seznámení, kdy jsou oba spolu. Je nutná přítomnost člověka, který případný konflikt usměrní. Obě strany by měly mít možnost z tohoto setkání odejít do bezpečí,“ popisuje Hojsáková.
Kočka by podle ní nikdy neměla být ke psovi nuceně přinášena. Ideální je nechat ji, aby sama rozhodla, zda a kdy se přiblíží. Vhodnější je několik krátkých a klidných setkání než jedno dlouhé, při kterém by se zvířata mohla dostat do stresu. Během celého procesu je důležité sledovat jejich řeč těla. U psa varuje takzvané fixování, tedy dlouhé upřené pozorování kočky se ztuhlým tělem, kočka zase dává nervozitu najevo nahrbením, vrčením nebo syčením. „Seznamování není akcí na půlku odpoledne, je třeba ho neuspěchat kvůli pohodlnosti člověka,“ zdůrazňuje kynoložka.
Trpělivý postup podporuje i výzkum z Telavivské univerzity, který zmapoval 170 domácností se psem i kočkou. Zhruba dvě třetiny majitelů popsaly vztah obou zvířat jako přátelský. Nejlépe přitom vycházely domácnosti, kde kočka žila už před příchodem psa a kde se obě zvířata poprvé setkala v mladém věku, tedy kočka do 6 měsíců a pes do 1 roku. Autoři si navíc všimli, že zvířata se časem učí číst signály druhého druhu, přestože řada z nich má u psa a kočky opačný význam. Výsledky je ale třeba brát s mírnou rezervou, přímá pozorování proběhla jen ve 45 domácnostech.
Úspěšné seznámení je teprve začátek. Aby spolu pes a kočka dlouhodobě dobře vycházeli, je potřeba myslet i na každodenní fungování domácnosti a potřeby obou zvířat.
„Kočka musí mít vždy přístup do vyvýšených míst z důvodu její přirozené potřeby. Zároveň místa ve výšce slouží jako bezpečný úkryt před psem. Svůj bezpečný prostor by samozřejmě měl mít i pes, ale kočce hůře vysvětlíme, že někam nesmí,“ upozorňuje Hojsáková.
Důležité je také oddělit místa, kde se zvířata krmí. Zatímco pes se obvykle nají 1× až 2× denně, kočka má přirozenou potřebu přijímat menší porce potravy opakovaně během dne. Kočičí misku proto odbornice doporučuje umístit tak, aby se k ní pes nedostal.
Důvodů je podle Hojsákové hned několik. Pes může kočičí krmivo snadno ujídat, což přispívá k přibírání na váze, a přístup ke kočičí misce může vést také ke konfliktům mezi zvířaty. Kočičí krmivo navíc bývá bohatší na bílkoviny, než pes potřebuje, a není pro něj vhodné jako pravidelná součást jídelníčku. Obě zvířata také potřebují vlastní prostor pro odpočinek, který to druhé respektuje.
Jak zásadní je pro celé soužití právě pohoda kočky, ukazuje i britská studie publikovaná v časopise Journal of Veterinary Behavior. Majitelé v ní vztah svého psa a kočky většinou hodnotili jako přátelský. Podle autorů však kvalitu soužití významně ovlivňovalo především to, jak komfortně se kočka ve společné domácnosti cítila. Výhrůžné chování navíc častěji směřovalo od kočky ke psovi než opačným směrem.
Z rad kynoložky vyplývá, že klidné soužití psa a kočky stojí především na 3 věcech:
Očekávání je přitom dobré nastavit realisticky. „Cílem společného soužití nemusí být to, aby pes a kočka byli neustále spolu nebo se z nich stali nejlepší přátelé. Za úspěšné soužití lze považovat i to, že se vzájemně tolerují, respektují svůj prostor a dokážou v jedné domácnosti klidně fungovat,“ uzavírá Hojsáková.
Zdroje: kynoložka Ing. Vendula Hojsáková pro Kupi.cz, ScienceDirect