Najdete krásného hřiba a ještě před utrhnutím na něj automaticky několikrát poklepete. Možná to děláte odjakživa, aniž byste nad tím vůbec přemýšleli. Mezi houbaři je totiž klepání na klobouk poměrně rozšířeným zvykem. Někdo jím kontroluje stav houby, jiný věří, že tím pomůže rozptýlit výtrusy, a pro dalšího jde jednoduše o malý rituál, který k radosti z povedeného úlovku patří. Jenže má klepání na houby skutečně nějaký význam? A může jim uškodit?
Když se zeptáte různých houbařů, proč vlastně na houby klepou, pravděpodobně dostanete několik různých odpovědí. Podle Bohumila Beneše, specialisty na pěstování hub, není potřeba tento zvyk nijak zatracovat.
„Klepání bych nijak nezatracoval, je to mezi houbaři starý zvyk. Někdo si tak zkontroluje pevnost klobouku, jiný to dělá prostě proto, že to tak dělal jeho tatínek. A když člověk najde pěknou houbu, tak si ji samozřejmě chvíli prohlíží a raduje se z ní. To k houbaření patří, žádnou vědu bych v tom nehledal,“ říká pro Kupi.
Právě symbolická stránka může být podle něj jedním z důvodů, proč se klepání mezi houbaři drží. Nález pěkné houby je zkrátka malá radost, kterou si člověk nechce nechat ujít.
Jedna z častých představ říká, že když do klobouku poklepeme, pomůžeme houbě uvolnit výtrusy a tím přispějeme k jejímu rozmnožování. Tak jednoduché to ale není.
Houby se rozmnožují pomocí výtrusů, které se uvolňují z plodnic přirozeně. Zralá houba tedy nepotřebuje, aby jí člověk s jejich rozptýlením pomáhal.
„Výtrusy si houba umí zařídit sama. Když je plodnice zralá, postupně se uvolňují a dostávají do okolí. Není potřeba do ní klepat, třást s ní nebo ji nějakým způsobem omlacovat,“ vysvětluje Beneš. Pokud tedy na klobouk jednou či dvakrát lehce poklepete, nic zásadního se nestane. Nemá ale smysl dělat z toho způsob, jak rozsévat houby po lese.
Jedno lehké poklepání rozhodně není důvod k obavám. Pokud se k houbě chováte šetrně, samotný dotek nebo jemné poklepání na klobouk jí nijak zásadně neublíží.
Jiné je samozřejmě do plodnice opakovaně bouchat, mačkat ji nebo ji kvůli výtrusům ničit, to už žádný smysl nemá. „Lehce si na klobouk poklepat můžete. Ale není potřeba do houby bušit jako do bubnu,“ říká s úsměvem Beneš. „Když ji nechcete sbírat, nechte ji jednoduše růst. A když ji sbíráte, zacházejte s ní slušně,“ podotýká.
Klepnutí může mít pro zkušeného houbaře ještě jeden velmi jednoduchý význam. Společně s pohledem a dotykem může napovědět, v jakém stavu plodnice je. Houbař si všímá například toho, zda není klobouk příliš měkký, poškozený nebo napadený. Důležitější než samotné poklepání je ale celkové posouzení houby.
„Zkušený houbař se na houbu podívá, vezme ji do ruky a pozná, jestli je ještě pěkná, nebo už má něco za sebou. To není žádná speciální metoda, člověk to časem dostane do ruky,“ tvrdí Beneš. Klepání tedy není žádný spolehlivý test čerstvosti ani kvality houby, je spíš jedním z drobných způsobů, jak si houbař svůj nález prohlíží.
Pokud chcete být při houbaření k přírodě opravdu ohleduplní, je dobré zaměřit se na něco jiného než na samotné klepání. Pod zemí totiž houba není jen to, co vidíte. Plodnice, kterou najdete v lese, je pouze částí celého organismu. V půdě se nachází podhoubí, které je s okolním prostředím propojené.
Proto není vhodné při hledání hub zbytečně rozhrabávat půdu, ničit okolní vegetaci nebo po nalezišti bezdůvodně šlapat. „Když už bych měl houbařům něco doporučit, tak ať v lese hlavně zbytečně neničí to, co nechávají být. Když jednu houbu nesbírají, nemusí do ní kopat jen proto, že se jim nelíbí,“ říká Beneš.
Ohleduplné chování v lese je tedy mnohem podstatnější než to, jestli si před uložením hřiba do košíku jednou poklepete na klobouk.
Jedno nebo dvě lehká poklepání houbě neublíží a pro mnoho houbařů jde jednoduše o tradici, která k hledání hub patří. Nemá ale význam přisuzovat mu nějaké zvláštní účinky nebo si myslet, že tím výrazně pomáháte s rozmnožováním hub.
Pokud chcete houbám a lesu prospět, mnohem lepší službu uděláte tím, že budete při sběru šetrní, nebudete zbytečně rozhrabávat půdu a budete respektovat okolí nálezu. A pokud si při nálezu krásného hřiba přece jen nemůžete pomoct a musíte si na klobouk poklepat? „Tak si klidně klepněte, hlavně když pak necháte les v pořádku,“ uzavírá Beneš.
Zdroj: Autorský text, specialista na pěstování hub Bohumil Beneš pro Kupi.cz