Cuketa vypadá zdravě, rychle roste a pak najednou začne od konce bělat, hnědnout nebo měknout. Během několika dnů může být celý plod na vyhození. S podobným problémem se zahrádkáři během léta setkávají poměrně často. Automaticky přitom nejde o plíseň a řešením nemusí být ani přidávání vápníku. Na vině může být nepravidelná zálivka, vedro, ale také špatné opylení.
Na rostlině jsou zdravé listy a několik pěkných plodů, jeden z nich ale začne být na konci světlejší. Místo se postupně zvětšuje, hnědne, propadá nebo měkne a cuketa nakonec začne hnít. První podezření často padne na houbovou chorobu. Jenže podobný problém může mít několik různých příčin a některé z nich nejsou infekční vůbec.
Jednou z možností je takzvaná hniloba květního konce neboli blossom end rot. Podle University of Maryland Extension se na konci plodu objevuje tmavé poškození, které se může zvětšovat, propadat a získávat kožovitý vzhled. Jde o fyziologickou poruchu spojenou s nízkou dostupností vápníku pro vyvíjející se plod. Významnou roli přitom může hrát právě nepravidelné zavlažování a další stresové podmínky.
Jakmile se řekne nedostatek vápníku, nabízí se jednoduché řešení – rychle jej k rostlině přidat. Podle zahradnice ale bývá skutečný problém často složitější.
„Zahrádkáři často vidí zahnívající konec cukety a hned mají pocit, že rostlině chybí vápník. Ve skutečnosti ho může být v půdě dost, ale rostlina ho kvůli nepravidelné vláze nedokáže správně přijímat a dopravit do rychle rostoucího plodu. Proto bych jako první neřešila hnojení, ale podívala se na způsob zalévání,“ říká pro Kupi zahradnice Eva Koutná ze zahradního centra Květinka.
Právě proto nemusí mít smysl při prvním shnilém plodu okamžitě sahat po vápnění nebo speciálních přípravcích. Nejprve je dobré zamyslet se nad tím, jak často cukety zaléváme a zda půda mezi jednotlivými zálivkami úplně nevysychá.
V létě se to může stát velmi snadno. Cuketa má velké listy a za teplého počasí spotřebuje hodně vody. Záhon několik dní vysychá a potom dostane najednou obrovské množství vody. Právě prudké střídání sucha a vydatné zálivky může rostlinu dostávat do stresu a zhoršovat zásobování rychle rostoucích plodů.
„Velkou chybou je nechat záhon úplně vyschnout a potom cuketu doslova utopit velkým množstvím vody. V horkých dnech je mnohem lepší snažit se udržovat vláhu co nejrovnoměrnější. Pomůže vydatnější zálivka ke kořenům a také mulč, který brání tomu, aby se půda během pár hodin rozpálila a vyschla,“ vysvětluje Eva Koutná.
Cukety je proto vhodné zalévat především ke kořenům a snažit se udržet půdu rovnoměrně vlhkou. Pomoci může vrstva posekané trávy, slámy nebo jiného vhodného mulče, která zpomalí odpařování vody a ochrání půdu před rychlým přehříváním.
Velmi oblíbenou zahrádkářskou radou jsou rozdrcené vaječné skořápky. Ty sice vápník obsahují, nelze od nich ale čekat, že zachrání cuketu, která právě začala hnít.
Pokud je problém především v nepravidelné zálivce a v tom, že rostlina nedokáže vápník efektivně dopravovat do vyvíjejícího se plodu, samotné přisypání zdroje vápníku základní příčinu neodstraní.
Opatrnost je na místě také s hnojením. Cukety sice patří mezi poměrně náročné rostliny, příliš mnoho dusíku ale podporuje především bujný růst zelených částí. Místo automatického přihnojování je proto lepší nejprve zkontrolovat vláhu a stav samotné rostliny.
Existuje ještě jedna příčina, která může zahrádkáře snadno zmást – nedostatečné opylení. Cuketa vytváří zvlášť samčí a samičí květy. Samičí květ poznáte podle malého zárodku cukety pod květem. Aby se z něj vyvinul normální plod, musí se na něj dostat pyl ze samčího květu.
Pokud se opylení nepodaří dostatečně, malá cuketa může zpočátku vypadat normálně. Pak se ale její růst zastaví, začne žloutnout, měknout nebo se scvrkávat a nakonec odumře.
Také University of Minnesota Extension ve svých doporučeních pro pěstování cuket upozorňuje na důležitost opylení a uvádí, že první květy nebo plody nemusí vždy vytvořit úspěšnou násadu. U letních tykví se navíc při vlhkých podmínkách může objevit i skutečná houbová hniloba, proto je důležité jednotlivé příčiny rozlišovat.
„Ne každá malá cuketa, která začne od konce žloutnout a hnít, má problém s výživou. Velmi často jde o plod, který nebyl dobře opylený. Typické je, že se chvíli vyvíjí, potom se jeho růst zastaví, začne měknout a nakonec uhnije. Pokud se to opakuje, doporučuji ráno sledovat otevřené samčí a samičí květy a případně rostlině s opylením ručně pomoci,“ dodává pro Kupi Eva Koutná.
Oba problémy mohou na první pohled vypadat podobně. Určité rozdíly ale pozorovat lze.
U hniloby květního konce se zpravidla na konci plodu vytvoří nápadně ohraničená skvrna. Postupně může tmavnout, propadat se a poškozené místo získává suchý až kožovitý vzhled.
Při nedostatečném opylení bývá problém patrný už na velmi mladém plodu. Malá cuketa přestane růst, může být deformovaná nebo na jednom konci užší, začne žloutnout a postupně měkne.
Pokud tedy na jedné rostlině rostou velké zdravé cukety a vedle nich opakovaně odumírají velmi malé plody krátce po odkvětu, stojí za to věnovat pozornost právě opylení.
Ruční opylení cuket není nijak složité. Nejlepší je provádět ho ráno, když jsou květy otevřené.
Samčí květ vyrůstá na dlouhé tenké stopce. Pod samičím květem je naopak už patrná malá cuketa. Pyl lze přenést jemným štětečkem ze samčího květu na bliznu samičího. Druhou možností je utrhnout samčí květ, odstranit okvětní lístky a jeho prašníkem se jemně dotknout středu samičího květu.
Pokud rostlina právě vytváří hlavně samčí květy, není ještě nutné propadat panice. Poměr samčích a samičích květů se může během sezony měnit a samičích květů se může později objevit více.
Cuketové placky nemusí být jen obyčejnou rychlou večeří. Tato pikantní verze s chilli a kari pepřem, doplněná lahodným bylinkovým dipem, přináší novou dimenzi do vaší kuchyně. Kombinace čerstvosti a křupavosti překvapí nejen vás, ale i vaše hosty. Ideální jako pohoštění na zahradní party nebo jako večerní pochoutka s pivem.
Jiná situace nastává, když konec cukety není pouze tmavý nebo seschlý, ale výrazně změkne, je vodnatý a objeví se na něm chlupatý či plísňový povlak.
Jednou z chorob, která může napadat cukety, je hniloba způsobená houbou Choanephora cucurbitarum. University of Minnesota Extension popisuje typický projev jako měkkou hnilobu konce plodu doprovázenou bělavým a následně tmavým až nafialovělým plísňovým povlakem. Problému prospívají zejména vlhké podmínky.
Takový plod je nejlepší z rostliny odstranit a nenechávat jej dál rozkládat na záhonu.
Cuketa, u které se poškození výrazně rozjelo a plod začal měknout nebo hnít, se už do zdravého stavu nevrátí. Je proto lepší ji z rostliny odstranit.
Pokud jsou ale další plody zdravé, není důvod likvidovat celý keřík. Jedna nebo dvě pokažené cukety ještě nemusí znamenat problém s celou úrodou.
Mnohem užitečnější je několik dalších dnů rostlinu sledovat. Pokud se znovu objevují tmavé konce na jinak dobře rostoucích plodech, zaměřte se hlavně na pravidelnost zálivky. Pokud naopak opakovaně odumírají velmi malé plody krátce po odkvětu, může být problém v opylení.
A jestli se na měkké části objeví výrazný chlupatý povlak, je čas uvažovat také o skutečné houbové infekci.
Poškozený plod odstraňte a nepřidávejte automaticky vápník ani další hnojivo. Zkontrolujte především vlhkost půdy, zalévejte pravidelně ke kořenům a záhon můžete zamulčovat, aby v horku tak rychle nevysychal.
Současně si ráno prohlédněte květy. Pokud malé cukety krátce po odkvětu žloutnou a zastavují růst, sledujte aktivitu opylovačů nebo rostlině s opylením pomozte ručně.
Zdroje: autorský text, Eva Koutná – zahradnice ze zahradního centra Květinka, University of Maryland Extension, University of Minnesota Extension