Pravidelné venčení je nezbytnou součástí péče o psa. Jenže v létě ho mohou komplikovat vysoké teploty. Letošní vedra navíc v Česku přinesla i teploty přesahující 40 °C, a majitelé tak musí běžný režim venčení přizpůsobit počasí. Proto jsme se zeptali kynoložky, kdy se psem vyrazit ven a na co si dávat během horkých dnů pozor.
Při venčení čtyřnohého parťáka nejde jen o samotný pohyb. Procházka psovi poskytuje také možnost prozkoumávat okolí, čichat, setkávat se s dalšími psy a lidmi a přirozeně vybíjet energii. Jak často a na jak dlouho by měl pes chodit ven, se proto liší podle jeho věku, plemene, zdravotního stavu a kondice. U štěňat, seniorů nebo nemocných zvířat je vhodné délku a intenzitu procházek přizpůsobit jejich možnostem.
V létě ale běžné venčení komplikuje vysoká teplota. Jak upozorňuje kynoložka Ing. Vendula Hojsáková, pes totiž nedokáže odvádět přebytečné teplo z těla stejně jako člověk. Zatímco lidé se při zvýšení tělesné teploty ochlazují pocením, u psů hraje pocení jen malou roli. Potní žlázy mají především na polštářcích tlapek a hlavním způsobem ochlazování je pro ně zrychlené dýchání s otevřenou tlamou a vyplazeným jazykem.
Právě proto mohou být horké dny pro psy výrazně náročnější než pro jejich majitele. Pokud se k vysoké teplotě přidá ještě fyzická aktivita, tělo nemusí přebytečné teplo odvádět dostatečně rychle a pes se může začít přehřívat. Riziko přitom nehrozí jen při dlouhé procházce na přímém slunci, ale například i při běhání nebo aportování ve vodě.
Že nejde o výjimečné situace, ukazují data britského programu VetCompass. Studie publikovaná v časopise Scientific Reports prošla veterinární záznamy více než 900 000 psů a jen za rok 2016 v nich našla 395 potvrzených případů přehřátí. Přibližně 14 % z nich skončilo úhynem zvířete.
Právě dlouhá procházka v největším horku patří podle kynoložky mezi nejčastější chyby, kterých se majitelé v létě dopouští. „Největší chybou je dlouhé venčení za poledne. Pes v tuto hodinu určitě nepotřebuje hodinovou intenzivní procházku. Mnohem více si ji užije o pár hodin později, když si může chvíli čuchat a pak si lehnout do stínu,“ říká kynoložka.
Že je fyzická aktivita při vysokých teplotách pro psy skutečně riziková, potvrzuje i studie autorů z programu VetCompass. Pohyb podle ní předcházel 74 % zaznamenaných případů přehřátí. Rozpálená auta, která si lidé s přehřátím psů často spojují, přitom představovala jen menší část případů.
Pobyt u vody může působit jako ideální způsob, jak psa v horku ochladit. Problém nastává ve chvíli, kdy se z něj stane intenzivní sport. Majitel vezme psa k rybníku, aby se zchladil, a půl hodiny mu hází aport do vody. Pes se sice průběžně ochlazuje, zároveň ale vynakládá velké množství energie.
„Voda nedokáže natolik kompenzovat vysokou fyzickou námahu a může dojít k přehřátí, kterého je ale těžší si všimnout. Zchlazení ve vodě je pro psa určitě skvělá volba, ale jen bez zvýšené námahy, která ochlazovací efekt vody naprosto převálcuje,“ upozorňuje odbornice.
Další problém se může objevit při cestování hromadnou dopravou, kde je pro psy často povinný náhubek. Podle Hojsákové majitelé někdy sáhnou po fixačním náhubku, který je určený například pro veterinární zákroky a psovi nedovolí otevřít tlamu. Argumentují přitom tím, že ho bude mít jen několik minut.
V horku ale může být i krátká doba problém. Pokud pes nemůže dostatečně otevřít tlamu, přichází o hlavní způsob ochlazování. Zvlášť riziková může být cesta v neklimatizovaném autobuse nebo jiném rozpáleném prostoru.
„V horkých dnech je vždy třeba sáhnout po dostatečně velkém košíku, ve kterém pes dokáže dostatečně otevřít tlamu na ochlazování,“ radí kynoložka. Podle ní je dnes na trhu dostatečný výběr košíků včetně odlehčených modelů, takže není nutné se obávat jejich vyšší hmotnosti.
Nejrozšířenějším doporučením je položit na zem dlaň. Pokud na povrchu neudržíme ruku několik sekund bez bolesti, je pro psa nebezpečný. „Spálené tlapky jsou nepěkné a bolestivé zranění, které se špatně hojí,“ varuje Hojsáková. Na sálající povrchy upozorňuje také Státní veterinární správa, podle které se zejména menší zvířata mohou od rozpáleného asfaltu velmi rychle přehřát.
Při plánování procházek v horku proto odbornice doporučuje dodržovat několik pravidel:
Přehřátí se podle kynoložky ohlašuje postupně a majitel by měl rozlišovat dvě úrovně příznaků:
Při mírných příznacích lze psa doma postupně ochlazovat studenou vodou od tlapek. Odbornice ale varuje před častou chybou. „Nikdy psa nepolévejte ledovou vodou. Přehřátému a rychle dýchajícímu psovi není vhodné nutit pití. Nejdříve je potřeba ho ochladit natolik, aby pro něj napití nepředstavovalo další zdravotní riziko,“ vysvětluje.
Některé skupiny psů snášejí vysoké teploty výrazně hůř než ostatní a jejich majitelé by tomu měli přizpůsobit celý denní režim.
„Zvýšenou pozornost určitě musíme dávat brachycefalickým plemenům, tedy psům se zkrácenou lebkou. Mezi ně patří hlavně mopsi, buldočči, grifonci nebo bostonští teriéři. Kvůli jejich anatomii mají natolik změněné dýchací cesty, že ventilace je pro ně mnohonásobně těžší a nedokáží se tak efektivně ochlazovat jako plemena s normální lebkou. U těchto psů hrozí kolaps i za normální okolní teploty a ve vedru se tato rizika mnohonásobně zvyšují,“ popisuje Hojsáková.
Zranitelnost krátkolebých psů potvrzují i data. Podle zmíněné studie ze Scientific Reports měli psi se zkrácenou lebkou 2,1krát vyšší riziko přehřátí než psi s běžným tvarem lebky. Mezi nejohroženější plemena studie zařadila čau-čau, anglického buldoka i francouzského buldočka a vyšší riziko zjistila také u psů s nadváhou a u zvířat starších 2 let.
Podle Hojsákové hůře snášejí teplo rovněž hustě osrstěná plemena vyšlechtěná pro mrazy, například husky nebo malamut. Opatrnost je namístě i u málo osrstěných naháčů, které je podle ní potřeba před každou procházkou důkladně namazat opalovacím krémem. Mezi rizikové skupiny řadí také staré, obézní a nemocné psy, u nichž je nutné bedlivěji sledovat zdravotní stav.
Všem rizikovým skupinám doporučuje odbornice uzpůsobit režim:
„U gelových doporučuji nenechávat je bez dozoru, hrozí riziko protrhnutí podložky a pozření toxické výplně,“ dodává Hojsáková.
V tropických dnech není podle kynoložky potřeba za každou cenu dodržovat obvyklou délku ani intenzitu procházek. „Několik dní s omezeným pohybem psovi neublíží, zatímco přehřátí může představovat výrazné zdravotní riziko,“ říká.
Když je venku příliš horko, může část pohybu nahradit také zábava, při které pes zaměstná hlavu. Hodí se například:
I samotná procházka přitom nemusí být dlouhá ani náročná. „I kratší procházka, při které má pes dostatek času na očichávání okolí, pro něj může být v horkých dnech vhodnější než dlouhá a intenzivní chůze,“ uzavírá odbornice.
Zdroje: kynoložka Ing. Vendula Hojsáková pro Kupi.cz, Springer Nature, Státní veterinární správa, MDPI, Cambridge University Press