Před dovolenou si většina lidí zkontroluje, zda cestovní pas není propadlý. Jenže to nemusí stačit. Řada oblíbených destinací požaduje, aby pas platil ještě několik měsíců po vstupu do země nebo po skončení pobytu. Kdo si toho všimne až těsně před odletem, může řešit rychlopas, nečekané výdaje, nebo v krajním případě vůbec neodletět.
Na první pohled vypadá všechno v pořádku. Pas leží doma v zásuvce, datum platnosti je ještě několik měsíců vzdálené a člověk má pocit, že doklady může odškrtnout ze seznamu příprav. Jenže právě tady vzniká jedna z nejčastějších cestovatelských chyb. U mnoha zemí totiž nejde jen o to, zda pas v den odletu platí. Důležité je, jak dlouho bude platit po vstupu do země, případně po plánovaném návratu.
Ministerstvo zahraničních věcí ČR upozorňuje, že většina států světa při udělování víz nebo při vstupní hraniční kontrole požaduje, aby platnost pasu přesahovala plánovanou dobu pobytu minimálně o 6 měsíců. Nejde tedy o formalitu, ale o podmínku vstupu. Pokud ji cestující nesplní, může narazit už při odbavení, při kontrole dokladů, nebo až po příletu do cílové země.
V praxi to znamená, že pas platný ještě tři nebo čtyři měsíce nemusí být pro exotickou dovolenou použitelný. A pokud se na problém přijde pár dnů před odletem, řešením bývá už jen nový pas ve zkrácené lhůtě. Ten se dá vyřídit, ale stojí výrazně víc než běžný cestovní pas.
Pracovnice cestovní agentury z Brna Martina Králová říká, že se s podobnými dotazy setkává hlavně v sezoně, kdy lidé odlétají do Egypta, Tuniska, Turecka, Thajska, na Zanzibar nebo do Spojených arabských emirátů.
„Lidé si často myslí, že když pas formálně nepropadl, je všechno v pořádku. Jenže u řady zemí to tak není. Klient nám někdy zavolá s tím, že pas mu platí ještě tři měsíce, takže přece nemůže být problém. Pak zjistí, že jeho destinace požaduje třeba 6 měsíců od vstupu nebo po skončení pobytu,“ popisuje.
Podle ní bývá nejhorší situace u rodin s dětmi. Rodiče často zkontrolují vlastní doklady, ale dětský pas přehlédnou. Dětem se pas vydává na kratší dobu než dospělým a rychleji se zapomene, kdy byl vyřízený. „Stává se, že rodiče řeší problém až při vyplňování údajů do cestovní smlouvy, při kontrole před odletem nebo při odbavení. V tu chvíli už je prostor na řešení malý,“ dodává Králová.
Při cestování v rámci Evropské unie si Češi většinou vystačí s platným občanským průkazem nebo cestovním pasem. Občanský průkaz lze použít také do některých dalších zemí, které ho uznávají jako cestovní doklad. MZV mezi nimi uvádí například Island, Norsko, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Albánii, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu, Srbsko, Gruzii, San Marino nebo Vatikán. U některých států ale mohou platit specifické podmínky, například požadavek na konkrétní typ občanského průkazu.
U dovolených mimo Evropu je situace jiná. Do oblíbených destinací, jako je Egypt, Turecko, Tunisko, Thajsko, Zanzibar, Spojené arabské emiráty, Indonésie nebo Maledivy, je potřeba cestovní pas. A právě u těchto zemí se často řeší nejen jeho platnost, ale také minimální rezerva.
Důležité je také myslet na děti. Občanský průkaz ani pas rodiče není cestovním dokladem pro dítě. Každé dítě musí mít vlastní platný cestovní doklad, a to i v případě, že jede jen s rodiči na krátkou dovolenou.
Přehled na webu MZV ČR v sekci Státy a území ukazuje příklady oblíbených destinací českých turistů. Podmínky se ale mohou měnit, proto je nutné je vždy před cestou zkontrolovat přímo na zmíněných stránkách MZV ČR, případně u zastupitelského úřadu cílové země.
Častý omyl je myslet si, že pravidlo 6 měsíců funguje všude stejně. Někde se počítá od data vstupu, jinde od konce plánovaného pobytu. Někde stačí, aby pas pokryl celou dobu cesty, a u některých zemí je požadavek mírnější. Příkladem jsou Maledivy, kde MZV aktuálně uvádí platnost nejméně jeden měsíc po datu příletu, nikoli obecné pravidlo 6 měsíců.
Právě proto se nevyplatí spoléhat na obecné rady z diskusí nebo staré informace od známých. Podmínky se mohou lišit podle země, účelu cesty, délky pobytu, vízového režimu i letecké trasy. Komplikaci může přidat také tranzit přes další stát. Pokud například cestující přestupuje mimo EU, měl by si ověřit i podmínky země, přes kterou letí.
„Doporučuji lidem, aby si u každé cesty otevřeli aktuální informace k dané zemi. Nestačí vědět, že loni tam kamarádka odletěla bez problému. Pravidla se mohou změnit a odpovědnost za doklady má cestující,“ upozorňuje Martina Králová.
Platnost není jediný údaj, který by měl člověk kontrolovat. Problém může být i fyzický stav pasu. Natržená stránka, poškozený obal, polití vodou, okousaný roh, uvolněná datová stránka nebo jinak narušený doklad může při kontrole vzbudit pochybnosti. U některých zemí se výslovně upozorňuje také na to, že poškozený pas může být důvodem k zastavení na imigrační kontrole.
U části destinací se navíc řeší i počet volných stran v pase. Typicky u zemí, kde se uděluje vízum, vstupní razítko nebo příjezdová registrace. Indonésie například podle MZV vyžaduje kromě šestiměsíční platnosti také alespoň dvě volné stránky v pase.
Pas tedy nestačí jen najít v zásuvce. Před cestou by měl člověk zkontrolovat datum platnosti, rezervu požadovanou cílovou zemí, stav dokladu, strojově čitelnou zónu, případné biometrické požadavky a volné stránky.
Pokud člověk zjistí, že pas pro danou destinaci nesplňuje podmínky, je potřeba jednat rychle. Nový cestovní pas lze vyřídit standardně do 30 dnů, ale také ve zkrácené lhůtě. Pas do 5 pracovních dnů stojí dospělého 3 000 Kč a dítě mladší 15 let 1 000 Kč. Expresní pas do 24 hodin pracovního dne stojí dospělého 6 000 Kč a dítě mladší 15 let 2 000 Kč.
U expresního pasu je nutné počítat s tím, že hotový doklad vydaný do 24 hodin pracovního dne lze vyzvednout pouze u Ministerstva vnitra v Praze na adrese Na Pankráci 1623/72. Pro lidi z jiných částí republiky to tedy může znamenat nejen vyšší poplatek, ale také cestu do Prahy.
Žádost se podává osobně. S sebou je potřeba občanský průkaz, případně rodný nebo oddací list, pokud občanský průkaz nemáte. Fotografii si nosit nemusíte, pořizuje se přímo na úřadě.
Základním zdrojem by měly být stránky Ministerstva zahraničních věcí ČR, konkrétně sekce Státy a území, kde si cestující vybere konkrétní zemi a část Cestování. U některých cest se vyplatí ověřit pravidla také u zastupitelského úřadu navštěvovaného státu, u letecké společnosti nebo u cestovní kanceláře.
Při cestách mimo Evropu je vhodné zkontrolovat i další podmínky. Může jít o vízum, elektronickou registraci, očkování, cestovní pojištění, příjezdový formulář, zpáteční letenku nebo povinnost prokázat ubytování. U některých zemí se pravidla liší podle toho, zda cestujete jako turista, pracovně, nebo na delší pobyt.
MZV zároveň doporučuje cestovatelům registraci v systému DROZD, tedy Dobrovolné registraci občanů České republiky při cestách do zahraničí. Registrace slouží k tomu, aby mohlo ministerstvo posílat upozornění k cestám a pobytu a aby v případě mimořádných událostí mohly zastupitelské úřady snáze organizovat pomoc českým občanům.
Jasně, tabulku bych v článku nahradila tímto odrážkovým přehledem. Údaje jsem držela podle MZV ČR: Egypt, Turecko, Tunisko, Tanzanie, Thajsko, SAE, Indonésie a Maledivy mají jednotlivé podmínky uvedené na stránkách MZV, obecné pravidlo k 6měsíční rezervě a výjimku pro EU uvádí MZV v části „Platnost pasu při cestách do zahraničí“.
Následující přehled ukazuje příklady oblíbených destinací českých turistů a základní podmínky, které je potřeba před cestou ověřit. Pravidla se mohou měnit, proto by si cestující měli vždy zkontrolovat aktuální informace přímo na stránkách Ministerstva zahraničních věcí ČR v sekci Státy a území.
Na pasu se před cestou vyplatí kontrolovat víc než jen to, zda ještě nepropadl. Některé země vyžadují několikaměsíční rezervu, jiné trvají na biometrickém dokladu, další mohou řešit i poškození nebo volné stránky. Zatímco u cest po EU bývá situace jednodušší, u exotických a mimoevropských destinací může malá nepozornost znamenat velký problém.
Nejlepší rada proto zní jednoduše. Pas zkontrolujte ve chvíli, kdy ještě máte čas jednat. Ne večer před odletem, ne při balení kufru a už vůbec ne až na letišti. Platný doklad totiž automaticky neznamená, že s ním projdete do každé země.
Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Portál veřejné správy, vyjádření Martiny Králové, pracovnice cestovní agentury z Brna