Konec června je tady a s ním i každoroční dilema stovek tisíc českých rodičů. Blíží se konec školního roku a v nákupních košících se začínají objevovat bonboniéry, dárkové taštičky, čokolády. Otázka zní: Jak poděkovat paní učitelce nebo panu učiteli za deset měsíců trpělivosti?
Předně je ale potřeba říct jednu zásadní věc: dárky na konci školního roku pro učitele nejsou žádná povinnost. Rodiče učitelům nic dávat nemusí a nikdo by se neměl cítit pod tlakem nebo se stresovat tím, zda vybral „správně.“ Pokud se rozhodnete poděkovat jen úsměvem, je to naprosto v pořádku.
Pokud ale přesto chcete učiteli nějakou drobnost věnovat, sedli jsme si ke kávě s paní učitelkou Lenkou, která učí na základní škole už skoro dvacet let, a zeptali jsme se za vás. Její laskavý a praktický pohled vám může pomoci vybrat věc, která udělá opravdovou radost a neskončí zapomenutá na dně šuplíku.
Když se paní učitelky Lenky zeptáte na to, co je pro ni tím vůbec nejhezčím dárkem, neodpoví hned materiální věc.
„Víte, ono to zní jako klišé, ale obyčejné, upřímné ‚děkuji‘ od rodičů mezi dveřmi třídy a podání ruky je pro mě ta největší meta,“ usmívá se Lenka. „Když vidíte, že si rodič váží vaší práce, dodává vám to sílu na další školní rok. To se nedá vyvážit žádným drahým dárkem.“
Ještě hlubší stopu ale zanechávají samotné děti. Mnohé maminky tráví večery vymýšlením složitých darů, přitom to nejcennější často vzniká na kousku vytrženého papíru.
„Mám v kabinetě takovou starou krabici od bot, které říkám moje lékárnička na špatné dny, přiznává paní učitelka. Jsou v ní schované vzkazy jako ‚jste nejlepší učitelka na světě‘, kresby z hodin, kde jsme všichni spolu, atd. Když přijde den, kdy se nedaří a všechno padá člověku na hlavu, stačí do té krabice nahlédnout. Tyhle věci nevyhodím nikdy. Mají pro mě velkou hodnotu,“ říká paní učitelka.
Existuje však kategorie dárků, která učitelům po celé republice způsobuje spíše logické vrásky. Jde o klasické suvenýry, které rodiče kupují s nejlepším svědomím, ale jejich hromadění doma dosahuje kritických hodnot.
„Kdybych měla spočítat všechny hrnečky s nápisem nejlepší učitelka nebo motivy soviček, mohla bych si otevřít porcelánku,“ směje se paní učitelka.
Pokud tedy letos stojíte v uličce s dárkovým zbožím a váháte nad hrníčkem s nápisem, Kupi radí: raději se mu vyhněte.
Jedním z nejlepších trendů posledních let je, že se rodiče v rámci třídy dobrovolně domluví a místo třiceti drobných čokolád a růží koupí paní učitelce jeden společný dar, například poukaz do knihkupectví nebo zahradnictví.
„Z pohledu učitelky je to naprosto skvělé,“ říká jednoznačně paní Lenka. „Ušetří to peněženky i čas všem. Úžasné jsou právě ty dárkové poukazy. Někdo si myslí, že je to neosobní, ale já to beru jako obrovský projev svobody. Sama si pak v klidu o prázdninách vyberu, jestli chci detektivku na léto k vodě, nebo nové muškáty na okno.“
Pokud přesto preferujete drobnost sami za sebe, to, co má paní učitelka ráda, jaké má koníčky, nejlépe navnímáte buď od svých dětí z vyprávění, anebo ze společných chvilek například na zakončení školního roku u táboráku, sportovního dne, kdy rodiče mají příležitost si i o těchto věcech s učiteli popovídat.
„Nikdy nezapomenu na jednoho třeťáka,“ vzpomíná Lenka s úsměvem. „Předal mi balíček a přede všemi říká zcela vážně: Paní učitelko, mamka říkala, že na nás máte letos hrozný nervy, tak vám posílá tuhle medicínu. Byla to čajová směs meduňky. Celá třída tleskala, já se červenala, ale maminka měla svatou pravdu. Ten meduňkový čaj jsem si vařila poté každé ráno.“
Květiny jsou absolutní klasikou, ale co se s nimi děje ve chvíli, kdy začínají prázdniny?
„Je to nádherný pocit, když třída zavoní,“ přiznává paní učitelka Lenka. „Většinu květin si beru domů, ale část si cíleně nechávám i ve škole. Samozřejmě ty v květináči, které vydrží. Zdobím s nimi kabinet nebo je daruji kolegyním, které třídnictví nemají, nebo paním uklízečkám. Chci, aby z té krásy měl něco každý. Pokud chcete být originální, darujte třeba bylinku v květináči nebo sazeničku rajčete. Zasadím si ji na zahradě a na tu třídu vzpomínám celé léto pokaždé, když ji jdu zalít.“
Co by na závěr zkušená paní učitelka vzkázala všem maminkám a tatínkům, kteří si právě teď lámou hlavu nad tím, co pořídit?
„Milí rodiče, hlavně buďte v klidu a nenechte se strhnout nějakou nákupní horečkou,“ uzavírá s úsměvem pro Kupi paní Lenka. „Znovu opakuji, že nic nosit nemusíte. My učitelé opravdu nezkoumáme cenovky a dárky neočekáváme. Pokud vaše díte přinese jednu jedinou kopretinu utrženou ráno cestou do školy u silnice nebo prostě jen přijde, podá mi ruku a řekne, že se mu se mnou letos dobře pracovalo, je to pro mě úplně nejvíc. Přeji vám všem krásné prázdniny.“
Zdroje: autorka článku, paní učitelka Lenka ze základní školy s mnohaletou praxí