Cuketa patří k nejvděčnější zelenině na zahradě. Když se jí daří, zásobí domácnost plody celé léto. Aby ale rostlina jen netvořila obří listy a aby malé cuketky nežloutly nebo neuhnívaly, potřebuje správnou péči. Rozhoduje hlavně zálivka, výživa, prostor, opylení a pravidelná sklizeň.
Cuketa potřebuje hlavně slunné a teplé místo. Nejlépe prospívá tam, kde má alespoň 6 až 8 hodin přímého slunce denně. V polostínu sice poroste, ale obvykle tvoří méně květů a plodů. Ve stínu se jí nedaří dobře, bývá vytáhlá, slabší a náchylnější k chorobám.
Důležité je také chráněné stanoviště. Cuketa nemá ráda studený vítr ani dlouhodobě chladnou půdu. Vhodné je proto místo u záhonu orientovaného na jih nebo jihozápad, případně teplejší kout zahrady, kde se půda rychle prohřívá.
Půda by měla být hlubší, kyprá, výživná a dobře propustná. Cuketa potřebuje hodně vody, ale nesnáší, když její kořeny dlouho stojí v mokru. Těžkou jílovitou půdu je proto dobré před výsadbou vylehčit kompostem, pískem nebo jemnější strukturou organické hmoty.
„Cuketa není rostlina do stínu. Na plody potřebuje světlo, teplo a živnou půdu. Když ji vysadíte do chladného kouta zahrady nebo pod strom, bude sice růst, ale úroda většinou nebude taková, jakou byste čekali,“ říká pro Kupi zahradník Jan Dvořáček.
Základní pravidlo zní: zalévat méně často, ale pořádně ke kořenům. Cuketa má ráda stále mírně vlhkou půdu, jenže špatně snáší přemokření. Voda by se proto neměla lít na listy ani ke krčku rostliny tak, aby kolem ní dlouho stála.
Nejlepší je zalévat ráno, případně večer. V poledním horku se voda rychle odpařuje a rostlina může zbytečně utrpět teplotní šok. Vodu směřujte přímo ke kořenům. Mokré listy jsou pozvánkou pro padlí a další houbové choroby.
„U cuket je důležité nechodit kolem nich každý den s trochou vody. Mnohem lepší je jednou za čas zalít vydatně, aby se vláha dostala hlouběji. Povrch může vypadat suchý, ale rozhodující je, co se děje pár centimetrů pod ním,“ říká pro Kupi Eva Koutná ze zahradního centra v Brně.
V běžném počasí obvykle stačí vydatná zálivka dvakrát až třikrát týdně. V horku, během sucha a v době, kdy rostlina nasazuje hodně plodů, může být potřeba zalévat častěji. Cukety pěstované v nádobách vysychají rychleji, proto je kontrolujte klidně denně. Jednoduchá kontrola je prst v půdě. Pokud je zemina suchá i několik centimetrů pod povrchem, rostlina vodu potřebuje. Pokud je vlhká jen pod suchou krustou, se zálivkou ještě počkejte.
Kolem cuket se vyplatí položit slámu, seno, zavadlou posekanou trávu nebo jiný přírodní mulč. Půda díky němu méně vysychá, plody neleží přímo na mokré hlíně a při zalévání na listy nestříká zemina.
Pozor jen na čerstvou trávu ve vysoké vrstvě. Může se zapařit a začít plesnivět. Lepší je použít tenčí vrstvu a postupně ji doplňovat.
Cuketa je velmi žravá rostlina. Nejlépe se jí daří v půdě, do které byl už před výsadbou zapravený kompost nebo dobře uleželý hnůj. Pokud roste v chudé půdě, bývá slabší, hůř nasazuje plody a rychleji se vyčerpá.
Během sezony je vhodné cukety přihnojovat přibližně jednou za 10 až 14 dní. Použít můžete kompostový výluh, dobře naředěné slepičince, kopřivovou jíchu nebo hnojivo určené pro plodovou zeleninu.
S dusíkem ale opatrně. Pokud má cuketa mohutné tmavě zelené listy, ale málo plodů, může být přehnojená právě dusíkem. V době kvetení a tvorby plodů potřebuje kromě dusíku hlavně draslík a fosfor.
„Častá chyba je, že lidé cuketu přihnojí jen něčím na růst zelené hmoty. Rostlina pak vypadá nádherně, má obrovské listy, ale úroda zatím pokulhává. Jakmile začne kvést, je potřeba myslet hlavně na výživu pro plody,“ vysvětluje pro Kupi zahradník Jan Dvořáček.
Jedna cuketa potřebuje překvapivě hodně místa. Klidně si zabere metr čtvereční i více. Když jsou rostliny namačkané na sebe, špatně mezi nimi proudí vzduch, drží se vlhkost a snadněji se objeví padlí.
To se projevuje bílým moučným povlakem na listech. U cuket je poměrně běžné, hlavně ve druhé polovině léta. Pokud se objeví jen na starších listech, nemusí to hned znamenat konec úrody. Napadené listy je ale dobré odstranit a rostlinu zbytečně nepřelévat přes listy.
Prevencí je dostatek prostoru, zálivka ke kořenům, nepřehnojování dusíkem a odstraňování starých nebo poškozených listů.
Cukety se běžně nezaštipují ani netvarují jako rajčata. Není potřeba z nich dělat upravený keřík. Listy rostlinu živí a chrání půdu před přehříváním.
Odstraňovat ale můžete:
Stříhejte vždy čistými nůžkami a nenechávejte zbytečně dlouhé poškozené zbytky. Rostlinu nikdy neoholte úplně. Pokud by přišla o příliš mnoho listů najednou, oslabí se a úroda se může zastavit.
Cuketa má samčí a samičí květy. Právě jejich poměr a opylení často rozhodují o tom, zda budete sklízet. Samčí květ vyrůstá na delší tenké stopce. Samičí květ má pod sebou malou cuketku, tedy zárodek budoucího plodu.
Na začátku sezony je běžné, že rostlina tvoří hlavně samčí květy. Není to důvod k panice. Cuketa se nejdřív rozrůstá a samičí květy obvykle přijdou později. Problém nastává, když se malé cuketky vytvoří, ale začnou žloutnout, měknout a odpadávat. Velmi často nejde o nemoc, ale o špatné opylení. Stává se to při chladném nebo deštivém počasí, kdy nelétá dost včel a čmeláků.
„Když cuketky žloutnou hned po odkvětu, lidé často hledají chybu v zálivce nebo hnojení. Přitom velmi často stačí podívat se, jestli květy vůbec někdo opylil. Za deštivých dnů je ruční opylení jednoduchá a účinná pomoc,“ říká Eva Koutná.
Ruční opylení je jednoduché a nejlépe se dělá ráno, kdy jsou květy otevřené a pyl je čerstvý.
Postup:
Není potřeba to dělat každý den. Hodí se to hlavně ve chvíli, kdy vidíte, že rostlina kvete, ale plody se nevyvíjejí.
Největší chyba při sklizni je nechat cukety přerůst. Obří plod sice vypadá efektně, ale rostlinu zbytečně vyčerpává. Jakmile cuketa nechá jeden nebo dva plody dorůst do velké velikosti, může omezit tvorbu dalších.
Nejchutnější jsou mladé cukety dlouhé přibližně 15 až 25 centimetrů. Mají jemnější slupku, měkčí semena a lépe se hodí do kuchyně. V hlavní sezoně je dobré rostliny kontrolovat klidně každý druhý den, protože cuketa umí vyrůst velmi rychle.
Plody nevytrhávejte rukou. Lepší je odříznout je ostrým nožem nebo nůžkami, aby se nepoškodil stonek.
„Pravidelná sklizeň je u cuket stejně důležitá jako zálivka. Čím častěji sklízíte mladé plody, tím víc rostlinu podporujete v dalším nasazování,“ doplňuje Jan Dvořáček.
U cuket je důležité hlídat chuť. Pokud je plod výrazně hořký, nejezte ho. Hořkost může signalizovat vyšší obsah cucurbitacinů, tedy látek, které mohou podráždit trávení. Častěji se to může stát u rostlin vypěstovaných z vlastních semen, zvlášť pokud se v okolí pěstují také okrasné tykve.
Hořkou cuketu proto raději vyhoďte. Tepelná úprava problém spolehlivě neřeší.
Zdroje: autorský text, zahradnice Eva Koutná a zahradník Jan Dvořáček pro Kupi.cz