Před pěti lety seděla v kanceláři ponořená do účetních tabulek. Dnes plní kluby v Česku i na Slovensku, chystá se na Zrće a boří mýty o tom, že elektronická hudba je čistě mužská záležitost. Kristýna Havlová, která vystupuje pod jménem KHARMA DJ, v otevřeném rozhovoru promluvila o DJském zákulisí, stereotypech, zvládání nočního života i o tom, jaké to je, když vám během show omylem vypadne prso.
Kristýna Havlová vystupuje pod jménem KHARMA DJ, na scéně je nepřehlédnutelná a nebojí se bořit mýty o tom, že elektronická hudba je čistě mužský svět. Do svých výrazných a energických setů navíc promítá hrdost na své moravské kořeny. Vystudovaná inženýrka sice začínala v účetní a daňové kanceláři, ale touha po svobodě ji nakonec zavedla za mixážní pult. Z rodného Slovácka to přes křest ohněm v pražském Duplexu dotáhla až na stage v Chorvatsku. Celá její cesta je jasným důkazem toho, že opustit teplé místo v kanceláři a začít znovu v úplně jiném oboru se prostě vyplatí.
Když jsem přemýšlela nad dýdžejským jménem, napadla mě Karma, protože hrozně věřím na karmu a je to slovo, které mě celý život definuje. Akorát jsem si tam potom přidala „H“, protože jsem vlastně Kristýna Havlová. Je to tedy odvozené od příjmení, aby to bylo trochu originální. Pak jsem sice zjistila, že nějaký dýdžej KHARMA s „h“ už existuje, ale u nás v Česku bylo tohle jméno volné.
Vždycky jsem měla pozitivní vztah k hudbě. Tancovala jsem ve folklorním souboru asi patnáct let, potom jsem hrála na kytaru a na flétnu. S příchodem elektronické hudby to ale úplně bouchlo a já se do toho žánru zamilovala. Během covidu, jakmile pandemie začala, jsem k tomu tak nějak přičuchla, začala se sama učit a přihlásila se na kurzy.
Vystudovala jsem vysokou školu v Brně a potom jsem šla na dva roky do kanceláře, přesněji do jedné účetní a daňové kanceláře v Hradišti. Musela jsem docházet do práce na přesně daný čas a to mě hrozně ubíjelo. Ne v tom slova smyslu, že by mě ta práce nebavila, ale spíš mi vadilo, že člověk nemůže rozhodovat sám za sebe a nemá úplně volnou ruku. Teď souběžně s hraním pomáhám příteli v jeho firmě. Jsem za to ráda, protože kdybych se věnovala jedné věci na sto procent čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu, začalo by mi to po čase vadit. Takhle v týdnu chodím do práce a o víkendech hraju. Pracovní dny si teď skládám podle sebe a zároveň mi pořád zbývá čas na hudbu, takže je to win win.
Na to se nedá zapomenout, byl to docela křest ohněm. Kluci z kurzu měli konexe v pražském Duplexu. Já předtím hrála snad jenom jednou na nějaké pidi akcičce a najednou mě po dvou měsících tréninku hodili do Duplexu, kde se sešlo zhruba patnáct set lidí, což není zrovna málo. Byla jsem nervózní jako před maturitou. Zavřela jsem se na záchodě a psala příteli, že nikam nejdu, že to prostě neodehraju, protože to psychicky vůbec nedávám.
Určitě to, že jsem chtěla všechno hned. Zpětně si říkám, že kdybych s některými hraními počkala, až budu víc vyhraná, vytěžila bych z toho víc. A pak také lidé, protože ze začátku jsem důvěřovala nesprávným osobám. V tomhle odvětví se pohybuje hodně toxických lidí a člověk si musí sakra dobře vybírat, komu se otevře.
Naši z toho byli ze začátku trošku vykulení, ale podporovali mě ve všem. Jen když jsem kdysi chtěla jít do nějaké reality show, tak mi mamka rázně řekla, že tam prostě nepůjdu. Největší oporou mi byl ale přítel, ten mě do toho na začátku vlastně dokopal, protože už moje mluvení o tom nemohl poslouchat. Jsem mu neskutečně vděčná za jeho oporu i „koučing“ a samozřejmě i celé rodině.
Dostala jsem nabídku do Love Islandu a potom ještě do jiné seznamovací reality show. Já jsem ale zadaná už dvanáct let, takže to stejně neklaplo. Pořád ale čekám, jestli nezavolají ze Survivoru, tam bych šla hned, protože jsem blázen, hlavně co se po fyzické stránce týče, a mám velmi ráda sport.
Dlouho jsem se zaměřovala hlavně na house a tech house, což je pomalejší a vlnivější hudba. Ale publikum v Česku je specifické a vyžaduje od DJ mix všeho od techna a dnb až po rap. Naučila jsem se vnímat okolí, držet si svůj rukopis, ale zároveň lidem dávat to, co chtějí.
Určitě track Moravo od Vesny ft. Ego. Hraju jeden skvělý remix od kamaráda a spousta lidí mě s touhle věcí má spojenou. Všichni si totiž myslí, že jsem z Prahy, ale já jsem z Hradiště. Mám ráda ten moment, kdy můžu lidem skrze tuhle písničku ukázat, že jsem z Moravy a z Moravy mě nikdo nedostane. Mám to tady fakt ráda a jsem na to pyšná.
Pozná se to hrozně snadno, ale nejlíp to paradoxně poznáte ve chvíli, kdy track nefunguje. Lidi buď úplně zamrznou, nebo se vám v horším případě úplně vyprázdní parket. Dnešní mladá generace je hodně vybíravá a je hodně ovlivněná TikTokem. Když DJ nehraje přesně to, co chtějí, otočí se a jdou pryč. Člověk na to musí umět reagovat.
Dřív jsem si sety chystala a myslím, že pro začátečníky je to super škola. Dneska už to dělám jen na specifické akce, kde mám třeba jen hodinu a musím do lidí napumpovat maximum. Jinak spoléhám čistě na improvizaci. Člověk musí vnímat lidi, reagovat na ně a uvědomit si, že improvizace je alfa a omega téhle práce.
Jediný můj takový rituál je, že vždycky než někam jedu hrát, tak si připravím matchu.
Lidé zvenčí vidí jen to, že se tam nahoře nějak „šmrdláte“ a je to pohodička. Ale složit to celé tak, aby to mělo hlavu a patu, mělo to vývoj od klidnějšího po gradaci, a přitom udržet živé publikum neustále nahypované, to není vůbec sranda.
Můžeš si to udělat fyzicky náročné, když chceš. Já jsem si z toho už mockrát dělala srandu, že jsem si zapla na hodinkách sledování kalorií jako sportovní aktivitu a spálila jsem tam docela dost. Bylo to, jako kdybych šla běhat, klidně tisíc kalorií za dvě hodiny.
Nevidí ty hodiny na cestách a neustálé hledání a nakupování nové hudby. Člověk musí knihovnu pořád aktualizovat a sledovat trendy. Pak je to o přípravě sociálních sítí a tvorbě obsahu, protože DJ je dneska takový živý produkt.
Flashku a sluchátka, to je naprostý základ. Pak samozřejmě dobrý outfit, protože lidé se chtějí nejen bavit, ale i mít na co koukat. A samozřejmě dobrou náladu, bez té to nejde.
Mockrát. Technika selže a v klubu nastane hrobové ticho. Poprvé to bylo strašné, ale časem jsem se naučila univerzální pomůcku, kdy beru mikrofon a začnu do lidí mluvit nebo zpívat, abych je udržela v náladě, než se to vyřeší. Vždycky víc záleží na vaší reakci než na tom, co se pokazilo. Musíte to zkrátka umět zachránit a prodat.
Určitě, a několikrát. Stává se, že přijdete do klubu, který je poloprázdný, což se dnes bohužel kvůli úbytku lidí v klubech děje poměrně často. Nebo potkáte publikum, se kterým se energeticky úplně minete. Člověk ze sebe musí i tak dostat maximum, zkusit s tím udělat, co se dá, a hlavně si z toho nedělat těžkou hlavu, když to zrovna nesedne.
Ano, to jsou ty nejlepší akce, hlavně na jaře a v létě. Lidé mají v teplých měsících úplně jinou energii než v zimě, obzvlášť na venkovních akcích. Když nic neočekáváte a parket se takhle rozjede, je to ten nejlepší pocit.
Záleží na tom, kdo přijde a co chce. Když je to dobrý track a hodí se mi do setu, ráda lidem vyhovím a udělám jim radost. Ale když za mnou stojí dvacet minut člověk s telefonem a chce úplnou blbost, tak ne vždy vyhovím. Už to není jako dřív, DJ není jukebox, bohužel to někteří ještě nepochopili. Párkrát jsem lidem vyhověla, úplně mi to zkazilo vibe setu, lidi odešli z parketu a DJ je za to v klubu zodpovědný. Takže už si lidi k tělu tolik nepouštím.
Je to hrozně vyčerpávající. Čím jsem starší, tím víc ten noční režim bolí. Celý týden fungujete v běžném režimu a o víkendu jdete spát v pět ráno, i když jste úplně střízlivá. Naruby se vám obrátí celý biorytmus.
Ze začátku jsem ji měla extrémní, obzvlášť jako přeučený introvert. Teď už tolik ne, ale zdravá tréma se dostaví vždycky, když vám na akci hodně záleží, nebo když víte, že minule to tam bylo těžké. Kdybych šla hrát před obří publikum o desítkách tisíc lidí, věřím, že bych byla nervózní i dnes.
Ano, a nejednou. Hlavně ve chvílích, kdy byl člověk brutálně přepracovaný. Měla jsem období, kdy jsem jela rok a půl v kuse každý pátek i sobotu bez jediného volného víkendu a souběžně s tím pracovala. Tehdy už jsem mlela z posledního a viděla, že to nikam nevede. Stačilo si ale dát měsíc pauzu, vyčistit si hlavu a ta chuť se zase vrátila. Člověk zkrátka musí občas vypnout.
Určitě dá, spousta DJů a producentů se tím živí skvěle. Záleží na vašich nárocích na život a na tom, jak moc jste kreativní. Dneska už nestačí jen hrát, musíte lidem prodat celý balíček, tvořit obsah, točit sety na YouTube, zkrátka makat na své značce. Já bych se tím uživila také, ale potřebuju mít k tomu i tu druhou, klidnější práci. Pomáhá mi to udržet balanc.
Kluků DJů je pořád víc a mají to v něčem těžší, protože holky mají v klubech vizuální výhodu a lidé se na ně zkrátka rádi podívají. Ten trend ženských DJek už tady ale funguje nějakou dobu, není to žádná úplná novinka. Spíš mě mrzí, že se dnes hodně prosazují influencerky, které sice mají statisíce sledujících a díky tomu dostávají hlavní hrací časy, přitom třeba mnohdy nejsou „vyhrané“ tak jako jiné DJky. To je nefér vůči holkám, které poctivě dřou, ale nemají ta obří čísla na instagramu. Bohužel, dnešní svět je v tomhle trochu obrácený.
Teď řeknu takové to, že bohužel hodně. Já jsem zrovna člověk, i když to na to možná nevypadá, který by bez sociálních sítí úplně v klidu dokázal fungovat. Není to něco, co by mě v životě naplňovalo, i když jsem samozřejmě ráda, když vidím, že to lidem něco dává. K té práci to ale zkrátka patří. Když můžu, tak telefon klidně na den nebo dva úplně vypínám, protože prostě potřebuju detox. Lidi se pak sice diví, proč jim neodpisuju na instagramu, ale pro mě je ten občasný návrat do normálního světa bez telefonu hrozně důležitý.
Ať do toho rozhodně jdou a zkusí to. Dneska je na internetu, YouTube nebo přes AI milion návodů, jak začít. Skvělé jsou i kurzy. A hlavním game changerem je najít si dobrého manažera. Mně to osobně otevřelo dveře do klubů a na eventy, kam bych se sama nikdy nedostala, pomáhá mi to budovat značku a mně to uvolňuje ruce, abych se mohla soustředit čistě na show. Teď začínám i s produkcí hudby, což je úplně jiný šálek kávy a zabere to spoustu času, když člověk začíná.
Plním si to zrovna letos. Už jsem si odškrtla skvělé domácí festivaly jako Beats for Love nebo Colors of Ostrava, což je pro českého dýdžeje splněný sen. A letos v létě letím poprvé na Tomorrowland a také na Ibizu, kam se chystám čistě za zábavou. Neskutečně se na to těším, chci si to tam užít a jednou si tam samozřejmě i zahrát.
Zahraničních vzorů a inspirace mám spoustu, nedávno se mi zdálo třeba o Jamesi Hypovi. Líbí se mi, jak se v zahraničí dýdžejové propojují. Skvěle to funguje i na Slovensku díky DJovi EKG a lidem okolo něj, kteří tu scénu shlukují a podporují se ve spolupráci. Doufám, že k tomu jednou dospějeme i u nás, protože víc hlav víc ví a spolupráce přináší větší ovoce než kopání sám za sebe.
Jednoznačně Borovičku. To fakt nesnáším. Nedávno na jedné akci za mnou lidi pořád chodili, ať pustím Borovičku, Lunetic nebo Veronu. Já proti té hudbě nic nemám, na oldies party, svatbách nebo jiných akcích je to super, ale já nejsem tento typ DJ. Lidé mě můžou slyšet na Soundcloudu nebo YouTube a ví, co hraju, tak mě s Borovičkou prosím netrapte.
Když za mnou na akci přišli cizinci a chtěli zahrát jejich národní písničky, které nikdo jiný v klubu neznal. Na ty jsem koukala, jestli se nezbláznili. A pak mě občas dostane mladá generace, která chce nějaký rapový track, co vyšel včera večer, a já vůbec netuším, o co jde.
Hned na začátku kariéry mi během hraní z topu úplně vypadlo prso. Naštěstí jsem v tu chvíli stála zády k lidem a natáčela se na video, takže jsem to zjistila až zpětně. Nikdo mi tehdy nic neřekl, tak doufám, že si toho nikdo nevšiml.
Kromě zmíněného prsa se mi stalo, že jsem si loktem omylem vypla hrající track. V tu ránu bylo v klubu ticho. Nejdůležitější je v tu chvíli zachovat klid, vzít mikrofon a nějak to před lidmi okecat a prodat. Lidé na tyhle trapasy rychle zapomenou, když vidí, že jste v pohodě.
Určitě ano, vidím, že trend chození do klubů klesá a noční život baví čím dál méně lidí. Proto se v rodném Uherském Hradišti snažím dělat spíše denní akce, nebo maximálně do půlnoci. Skvěle nám v tom funguje spolupráce s místními podniky. V kavárně Pospolu jsem dělala například Bakery Rave a pravidelně pořádáme akce v Cafe bar La Rosco. Nyní chystám i spolupráci s místní matchárnou Zahradní veget, kde plánujeme Matcha Rave. Původní termín nám sice kvůli špatnému počasí nevyšel, ale doufám, že najdeme nový v létě, nejpozději začátkem podzimu.
Už v pátek 12. června budeme dělat akci ve zmiňovaném baru La Rosco. Mají tam krásnou novou zahrádku, takže když vyjde počasí, bude to skvělý letní event s vyloženě pohodičkovým vibem. A 4. července mě pak čeká Slovácké léto. To bude naopak pořádná masovka – velká stage, hodně lidí a obrovská energie. Letos chystáme i překvapení v rámci show, takže věřím a těším se, že to opět někam posuneme.
Zdroje: Kupi.cz, KHARMA DJ