Fotbal už dávno není jen sport pro kluky. Dívky na hřišti získávají odvahu, týmovost i sebevědomí, které se jim hodí mimo sport. Trenérka dívčího fotbalu popisuje, kdy začít, jak vybrat dobrý klub a proč se rodiče často bojí zbytečně.
Při výběru sportu pro dceru rodiče často váhají mezi estetikou a dynamikou. Fotbal v sobě spojuje obojí – technickou preciznost i radost z pohybu v kolektivu. Ačkoliv se může zdát, že jde o tvrdý sport, podle odborníků je to především škola života. Emoce jsou v začátcích u všech dětí stejné: nadšení z prvního kontaktu s míčem a čistá radost ze hry.
Většina trenérů se shoduje, že ideální věk pro první krůčky na trávníku je mezi 5. a 6. rokem. V tomto období se děti učí základní motorice a hře v kolektivu. Pokud ale vaše dcera objeví vášeň pro fotbal později, například v 10 letech, vůbec to nevadí. Právě v tomhle věku jsou dívky velmi učenlivé a díky své soustředěnosti dokážou technické základy dohnat velmi rychle.
Kolem desátého roku přichází fáze, kdy se do tréninku vkládá více techniky a opakování. V tomto věku se u dívek projevuje velká vnímavost k instrukcím a ochota pracovat na detailech.
„Dívky jsou v tomto věku velmi chápavé a učenlivé. Dokážou se soustředit na dril a opakování cvičení, což je pro technický rozvoj klíčové,“ uvádí pro Kupi trenérka Marie.
Fotbal dívky formuje správným směrem – dodává jim disciplínu a učí je, jak pracovat v kolektivu. Moment, kdy hráčka zjistí, že dokáže ubránit soupeře nebo úspěšně přihrát, ji posouvá vpřed bez ohledu na to, zda jde o výhru, či prohru.
Zapsat dítě do prvního klubu, na který narazíte, se nemusí vyplatit. Pokud chcete, aby u sportu vydrželo, zaměřte se na těchto 5 bodů:
Výhodou fotbalu je jeho finanční dostupnost. Na první tréninky nepotřebujete drahou výbavu, stačí základ, který seženete i v akci nebo z druhé ruky.
V předpubertálním věku bývá dívčí sebevědomí křehké. Fotbalové prostředí nabízí bezpečný prostor, kde je v pořádku být slyšen a kde se „zdravá dravost“ cení. Trenérka zde neplní jen roli kouče, ale i důvěrníka.
„Základem je umět vždy pochválit, i když se něco nepovede. Povzbudit a správně vysvětlit, jak to příště udělat jinak a lépe. Je potřeba, aby dítě vědělo, že může za trenérem kdykoliv přijít pro radu či podporu,“ vysvětluje.
Důležitou součástí je i to, aby se hráčky nebály fyzického kontaktu. To se nedá naučit – přichází to samo ve hře, která je pohltí. Mnohdy pak v zápalu boje ani nevnímají drobné zranění nebo pád na trávník a pokračují dál za míčem.
Nedílnou součástí dětského sportu jsou rodiče. Ideální stav je „zlatý střed“ – podpora bez přílišných ambicí, které by dítě stresovaly. Trenérka má jasné doporučení pro tatínky, kteří mají tendenci z hlediště příliš zasahovat: „Důvěřujte trenérovi a nechte prostor dětem.“
Fotbal učí děti zvládat i momenty, kdy se zrovna nechce. „Vždycky přijde okamžik, kdy by kamarádky šly raději nakupovat, ale trénink má přednost. Jakmile ale holky dorazí na hřiště, odmakají to s radostí. To je skvělá příprava na zodpovědnost v dospělosti,“ vysvětluje trenérka Marie.
Je fotbal pro dívky drsný? „Není, ale je potřeba si ho nejdřív odzkoušet. Každý moment, dobrý i špatný, hráče posouvá,“ říká trenérka. Ať už gól zasadí do branky kluk, nebo holka, radost a jiskřičky v očích jsou vždycky stejné. Právě tato radost a sounáležitost v týmu jsou nejlepší prevencí proti vyhoření.
Zdroje: autorka článku, trenérka dívčího fotbalu Marie pro Kupi.cz