Večeře pro Čechy zůstává jedním z mála momentů, kdy se během dne opravdu potkávají. Zároveň se ale zkracuje čas, který u stolu tráví. Na přípravě pokrmů se přitom podílí převážně ženy, ukázal nový průzkum společnosti IKEA. Jaký význam má v dnešní době společné stolování? Jak vypadají naše večeře a jak se to promítá do vztahů a fungování v domácnosti?
Večeře zůstává klíčovým sociálním momentem dne, kdy se členové českých domácností skutečně potkávají. Podle aktuálního průzkumu společnosti IKEA více než 60 % Čechů ve všední dny tráví tento čas společně. Může to znít jako dobrá zpráva, další data ale ukazují zajímavý paradox – večeříme sice spolu, průměrně to ale trvá pouhých 24 minut, což je dokonce méně než světový průměr 27 minut.
Typická večeře pak začíná okolo 18:26. Spíše než ke společnému času u stolu, povídání si a sdílení zážitků dne ale slouží k rychlému najedení. Navíc při ní často děláme i další aktivity a na obsah talířů se tolik nesoustředíme. Jídlo se tak přizpůsobuje našemu tempu života, nikoli opačně.
S tím souvisí také úloha jídelního stolu, který se stává centrem veškerého dění. Každý pátý ho kromě stravování využívá k zábavě, každý sedmý Čech k práci, 12 % z oslovených potvrdilo, že na něm s dětmi dělá domácí úlohy a školní aktivity.
„Máme tendenci vnímat jídelní stůl jako místo určené výhradně ke stolování, ale z historického hlediska tomu tak nebylo. V minulosti byl stůl přirozeně víceúčelový. Sloužil k jídlu, práci i setkávání a teprve s nástupem měšťanské kultury se stal výhradním místem pro rodinné stravovací rituály. Současné domácnosti znovu stírají tyto hranice a jeden stůl plní více rolí podle aktuálních potřeb, což odráží dynamiku dnešního života. Jeho dnešní proměna tak vlastně představuje návrat k tradici,“ uvedla pro IKEA antropoložka PhDr. Mgr. Eva Ferrarová, Ph.D.
Na druhou stranu to může znamenat, že společné jídlo u stolu bereme jen jako další z aktivit, nebo dokonce povinností, které u něho běžně děláme. A zapomínáme na chvilky vědomého a sdíleného stravování.
Za každodenní večeří ale nestojí jen samotný čas u stolu. Rozhodující roli hraje také to, kdo večeři připravuje, nakupuje suroviny a plánuje jídelníček. Podle průzkumu zůstává tato „neviditelná práce“ převážně na ženách, a to ve všech ohledech:
Jde přitom nejen o přípravu jídla, ale i o širší mentální management domácnosti zahrnující plánování, rozhodování a organizaci. Psycholožka PhDr. Eliška Kodyšová k tomu uvádí, že čas u stolu může sloužit jako každodenní rituál bezpečného sdílení. A pro děti také jako (ne)vhodný příklad rozdělení rolí v domácnosti.
„Sdílíme své ‚dospělácké‘ zážitky a tím dětem ukazujeme, jak funguje velký svět. Děti vědí, kdy je prostor mluvit o tom, co mají na srdci ony. Péče o to, co je na stole, ale i o to, jak a co se u stolu probírá, je typická zejména pro ženy. Pokud se ale zapojí i tátové, má z toho prospěch celá rodina,“ vysvětluje psycholožka.
Na ideály poklidné a dlouhé společné večeře pak v praxi kromě rozdělení rolí a rychlého životního tempa naráží také praktické limity českých domácností. Běžným problémem jsou stále malé kuchyně a nedostatek úložného prostoru.
Podle průzkumu si 41 % lidí stěžuje na malou kuchyni, 22 % na nedostatek úložného prostoru a pouze 11 % věnuje pozornost vizuální stránce kuchyně, protože hlavní prioritou je funkčnost, a to i v menších bytech.
Abychom nezůstali jen u čísel, vyrazili jsme do jednoho nákupního centra a náhodně se návštěvníků za redakci Kupi zeptali, jak probíhají večeře u nich doma a kdo nejčastěji rozhoduje o tom, co se bude vařit a jíst.
Zdroje: IKEA, respondenti pro redakci, Kupi.cz