Samoobslužné pokladny měly zrychlit nákupy. V jedné berlínské pobočce Lidlu ale vyvolaly opačný efekt. Vedení této pobočky tam zakázalo jejich využívání vybraným zákazníkům. Důvodem jsou opakované případy nenamarkovaného zboží. Opatření budí otázky i emoce.
Ještě před pár lety šlo o technologickou novinku. Dnes jsou samoobslužné pokladny běžnou součástí supermarketů napříč Evropou. Obchodníci si od nich slibovali nižší náklady na personál a kratší fronty. Zákazníci zase větší kontrolu nad nákupem a rychlejší odchod z prodejny.
Jenže realita je složitější. Kromě sporů o to, kdo má starším lidem pomoci s obsluhou terminálu, se stále častěji řeší i ztráty z takzvaného „neúmyslného“ či úmyslného nemarkování zboží.
Právě s tímto problémem se podle německého webu Merkur potýká i Lidl v Berlíně. V jedné z tamních poboček proto vedení sáhlo k nezvyklému kroku – vybraným skupinám zákazníků zamezilo přístup k samoobslužným pokladnám.
Podle informací deníku Bild šlo konkrétně o skupiny studentů z nedaleké školy. Ti měli podle zaměstnanců obchodu využívat polední přestávky, kdy je prodejna plná, k rychlým nákupům u samoobslužných pokladen. A ne vždy mělo dojít k poctivému načtení všech položek.
Jako ilustrativní příklad Lidl uvedl situaci, kdy zákazník zakoupil několik kusů pečiva, ale zaplatil pouze za jeden. Zaměstnanci pro Bild popsali, že během dvacetiminutové přestávky přicházejí studenti ve větších skupinách. „V pekárně je vždycky obzvlášť plno,“ uvedl jeden z pracovníků. Největší zájem je podle něj o sladké pečivo, horké nápoje či balené snacky.
Vedení konkrétní pobočky proto rozhodlo, že skupiny studentů budou muset využívat klasické pokladny s obsluhou. O plošném zavedení opatření v celém Německu ani v dalších zemích se podle dostupných informací neuvažuje.
Z ekonomického pohledu jde o logickou reakci. Maloobchod dlouhodobě pracuje s nízkými maržemi. Opakované ztráty, byť v řádu drobných položek, se mohou při vysoké návštěvnosti rychle nasčítat.
Samoobslužné pokladny přitom nejsou bezrizikové. Německá i britská média v minulosti upozorňovala na rostoucí objem ztrát způsobených chybami při skenování nebo úmyslným podhodnocením nákupu. Řetězce proto investují do kamerových systémů, náhodných kontrol i softwaru, který vyhodnocuje podezřelé chování.
Zákaz konkrétní skupiny zákazníků je ale citlivý krok. Otevírá debatu o rovnosti přístupu i o tom, kde končí prevence a začíná kolektivní vina.
Redakce Kupi vyrazila do jednoho z nákupních center v Ostravě a oslovila zákazníky, zda by podobné opatření považovali za přiměřené.
V českých prodejnách jsou samoobslužné pokladny standardem zejména ve větších městech. Obchodníci oficiálně o podobných zákazech nemluví. Zároveň ale potvrzují, že bezpečnostní opatření postupně zpřísňují. Na zákaznické lince Lidl nám potvrdili, že se o žádném zákazu, podobném tomu v Německu, u nás neuvažuje.
Otázkou zůstává, jak vyvážit komfort zákazníků s ochranou majetku. Maloobchod dnes stojí na důvěře. A ta je obousměrná.
Případ z Berlína tak není jen epizodou z jednoho supermarketu. Je připomínkou, že technologická řešení nejsou samospasitelná. A že i obyčejný rohlík může rozpoutat debatu o férovosti, odpovědnosti a hranicích obchodní strategie.
Zdroje: respondenti Kupi.cz, Merkur, Bild, MorgenPost