Jana chtěla zaplatit nákup hotovostí. U pokladny se ale dozvěděla, že podnik přijímá pouze karty. Situace, která skončila trapným momentem před plným bistrem, ji přiměla zjišťovat, co vlastně říká zákon. Skutečný příběh ze života ukazuje rozpor mezi právními předpisy a realitou v obchodech a vysvětluje, proč spotřebitelé často odcházejí bezmocní, i když mají peníze.
„Hotovost nebereme.“
Jana stála u pokladny, v ruce bankovky, nákup namarkovaný. Rozhlédla se kolem sebe. Lidé čekali. Pokladní se tvářila omluvně, ale pevně.
Tenhle moment se skutečně stal. Jana se se svým reálným příběhem ze života svěřila redaktorce, protože měla pocit, že tohle už se netýká jen jí, ale čím dál víc lidí.
Jana je šestačtyřicetiletá účetní z krajského města. Žije s manželem a dvěma dospívajícími dětmi. Hotovost používá záměrně. Má díky ní přehled o výdajích a nechce být odkázaná jen na kartu nebo mobil.
Ten den se zastavila v menším bistru u nádraží. Objednala si polévku a sendvič. Až u pokladny se dozvěděla, že podnik přijímá pouze bezhotovostní platby. Cedulky si všimla až zpětně. Byla nenápadná a schovaná u dveří.
Jana kartu u sebe neměla – ani nahranou v mobilu, protože k Vánocům dostala nový telefon a ještě si nestihla v bance aktivovat internetové bankovnictví a nahrát karty. Hotovost u sebe ale samozřejmě měla, přesto zaplatit nemohla.
„Cítila jsem se hrozně. Jako bych udělala něco špatně, i když jsem měla peníze,“ popisuje. Lidé za ní přešlapovali, někdo si povzdechl. Pokladní nabízela, že nákup stornuje.
Nakonec Jana odešla. Cítila se ponížená a zmatená. Doma začala hledat odpovědi. Narazila na informace spotřebitelské organizace dTest, která se tématu přijímání hotovosti věnovala v lednovém vydání i na svém webu. Zjistila, že zákon mluví jasně, ale realita je mnohem složitější.
Jak často se s podobnými případy setkáváte?
Velmi často. Platby pouze kartou se rozšiřují a spotřebitelé si nejsou jistí, jaká mají práva.
Je chování Jany pochopitelné?
Ano. Z pohledu spotřebitele je zcela legitimní očekávat, že hotovost bude přijata. Peníze v podobě bankovek a mincí jsou zákonným platidlem.
Co říká zákon?
Zákon stanoví povinnost přijímat tuzemské bankovky a mince s výjimkou přesně daných případů. Problém je, že za porušení této povinnosti není stanovena sankce.
Jak má reagovat svědek nebo zákazník v podobné situaci?
Doporučuji jednat klidně, upozornit na zákonnou úpravu a zvážit, zda má smysl nákup dokončit, nebo podnik opustit.
Jak se může spotřebitel chránit?
Informovaností. Vědět, že je v právu, ale zároveň počítat s tím, že v praxi se domoci nápravy bývá obtížné.
Podle informací zveřejněných dTestem v lednovém čísle časopisu a na webu organizace platí, že přijímání hotovosti je zákonnou povinností.
Zákon umožňuje výjimky pouze v omezených případech, například při platbě více než padesáti mincemi nebo při překročení zákonného limitu hotovostní platby.
Zásadní problém ale spočívá v tom, že za porušení povinnosti přijímat hotovost nehrozí žádná pokuta. Česká národní banka může prodejce pouze upozornit. Povinnost je tak podle dTestu spíše symbolická, což vede k tomu, že někteří podnikatelé zákon ignorují.
Co dělat, když vám odmítnou hotovost:
Jana dnes nosí u sebe raději kartu i hotovost. Ne proto, že by změnila názor, ale protože ví, že realita je jiná než zákon. „Nejvíc mě překvapilo, že jsem měla pravdu, ale stejně mi to nebylo nic platné,“ říká.
Její příběh ukazuje, že informovanost je důležitá, ale systémová změna je zatím v nedohlednu.
Zdroje: dTest, skutečný příběh čtenářky, vlastní zpracování redakce Kupi.cz