Vzpomínáte si na naše nejmenší drobné peníze? Desetníky, dvacetníky a padesátníky jsme nosili po kapsách a ochotně je nechávali ležet na pultech obchodů pod heslem „drobné si nechte“. Přece jen, za haléře se toho od jisté doby už moc koupit nedalo.
Haléře se u nás poprvé objevily už ve 14. století, tehdy se za dva haléře dalo koupit vejce. „V rámci reformy zavedené v roce 1892 císařem Františkem Josefem I. se haléř opět objevuje jako nejmenší nominál měny,“ stojí na stránkách ČNB.
V roce 1918, kdy zaniklo Rakousko-Uhersko, řada nástupnických států v používání haléřů pokračovala – a Československo se spolu s Maďarskem a Rakouskem stalo jedním z nich. Koruna se tradičně dělila na sto haléřů a v roce 1923 se nejmenší raženou mincí stal dvouhaléř. Po měnové reformě v roce 1953 byly vydány nové haléřové mince, mezi nimi i pětadvacetihaléřová. Ta se sice rozdělení Československa nedožila, samotné haléře však ano.
Definitivně jsme se s nimi rozloučili 31. srpna 2008, kdy se přestaly razit padesátníky. O pět let dříve rozhodla Česká národní banka o ukončení deseti a dvacetihaléřů. Důvodem k tomuto kroku byla především skutečnost, že haléře přestaly plnit roli oběživa. Jak uvádí na svých stránkách ČNB, z oběhu se do centrální banky vracelo jen 10 % padesátihaléřů. A není divu, dalším důvodem, proč už nebyl ani padesátník potřebný, byl ten, že už se za něj nedalo nic moc pořídit.
„No jo, halíře… zažila jsem ještě časy, kdy jsme je jako děti schraňovaly. Na návštěvu papírnictví se mi vždycky hodily. Jenže jak jsem stárla, všechno se zdražovalo a najednou to byly jen kováky, co zbytečně zatěžovaly peněženku. Tak jsme je doma začali házet do kasičky, že je někdy použijeme. Ale tak dlouho se mi nechtělo chodit s padesátníky na nákup, abych nebyla za sociální případ, až je nakonec mám dodnes v té kasičce,“ líčí pro Kupi seniorka Adéla P., která přiznává, že je občas použije s vnoučaty, když hrají karty. Její vnoučata tak aspoň tuší, co jsou to haléře, protože ne všichni mladí mají ponětí o tom, co tento pojem vůbec znamená.
„Když vyprávím vnoučatům, že se v šedesátých letech dal pořídit rohlík za třicet haléřů, a vzpomínám na to, jak jsem chodil tátovi pro cigára za korunu šedesát, nevěří vlastním uším. Ale taky dost dobře nechápou, co jsou to ty haléře. Považují to za nějaké online platidlo z pravěku,“ popisuje pro Kupi pětasedmdesátiletý Josef V. I on si dobře pamatuje na obavy z možného zdražování, které po zrušení padesátníků panovaly.
„Celý život jsem dělala prodavačku. Což o to, když končily desetníky a dvacetníky, všechno se zaokrouhlovalo směrem dolů. Když se ale ohlásilo, že nebudou padesátníky, začaly zákazníci panikařit, že všechno bude stát víc. Jenže cenovky se v podstatě nezměnily, jenom se zase zaokrouhlovalo. Ale že se zaokrouhluje až celý nákup, ne jednotlivé položky, to jsem zákazníkům dlouho nedokázala vysvětlit. Někdy to bylo o nervy,“ vzpomíná pro Kupi Marie L., která je dnes už v důchodu, ale prý se díky těmto změnám naučila na stará kolena platit kartou.
Bezhotovostní platby se totiž zaokrouhlovat nesměly a nesmí, dodnes zaplatíte kartou nebo mobilem na haléře přesnou částku, ale při platbě v hotovosti to od zrušení haléřů funguje jinak. Celý nákup se zaokrouhluje podle základního matematického pravidla, tedy položky v rozmezí 0,00–0,49 se zaokrouhlují dolů na hodnotu 0 a ty v rozmezí 0,50–0,99 se zaokrouhlují nahoru na hodnotu 1.
Haléřové mince sice nejsou v oběhu, ale jako účetní jednotka fungují dále. O tom, že to zákazníkům není vždy příjemné, se již na Kupi psalo. Ti, co umí dobře počítat, se s tím však naučili kalkulovat hned po zrušení haléřů.
„Na mě si nepřišli! Vždycky jsem bral deset rohlíků za pětadvacet korun, a ne devět, po zaokrouhlení za třiadvacet. Ale na poště jsem nejdřív málem chytil psotník, když jsem měl za známky platit taky o padesátník víc. Tak jsem začal víc psát dopisy a i známky nakupoval jen v sudých počtech,“ popisuje pro Kupi své vzpomínky na rok 2008 pan Karel J., taktéž senior.
Paní Helena je o něco mladší, ale na rušení haléřů si také pamatuje. Nicméně jí osobně to až tak nevadilo. „Ani bych si toho nevšimla, drobné mě vždycky jenom mátly při počtech. A taky dost špinily peněženku a ruce,“ zavzpomínala pro Kupi.cz.
Tyto mince ze slitiny hliníku a hořčíku měly opravdu tendenci špinit – ruce, kapsy, peněženky i počítačky mincí. Byl to jen další důvod, proč se s nimi rozloučit. Aspoň fyzicky, v hotovosti. Česká koruna se dál dělí na sto haléřů a v bezhotovostních platbách haléře stále mají svou roli, už jen kvůli dani z přidané hodnoty, která se také nezaokrouhluje a zůstává v haléřích.
Zdroje: Peníze.cz, ČNB, Numismatikacb.cz, Kupi.cz, vlastní dotazování