Šla si pro rohlík a skončilo to veřejnou scénou před celým supermarketem. Křik, podezřívavé pohledy a pocit, že jste udělali něco strašného, přestože jste nic neprovedli. Jana si to zažila na vlastní kůži a její příběh ukazuje, že ochrance někdy stačí opravdu málo k tomu, aby vás označila za podezřelého. Ale kde jsou vlastně hranice toho, co si sekuriťák může dovolit a co už je za čárou?
Jana (38) šla cestou z práce pro pár věcí. V supermarketu na rohu koupila pečivo, mléko a balení těstovin. Měla na sobě černou bundu, přes rameno látkovou tašku. Zaplatila, poděkovala pokladní a vyšla ven.
„Byla jsem asi deset metrů od vchodu, když za mnou někdo zakřičel. Lekla jsem se. Otočím se a vidím chlapa z ochranky, jak ke mně běží. Řekl, ať okamžitě zastavím a ukážu mu tašku. Prý mě viděl, jak si něco dávám dovnitř,“ popisuje Jana.
Stála na chodníku, kolem projížděla auta, lidé se zastavovali. „Cítila jsem se jako zlodějka. Přitom jsem všechno zaplatila. Bylo mi trapně, potupně. A hlavně jsem nechápala, co se děje.“
Jana tašku otevřela. Uvnitř byl účtenkou označený nákup. Žádná krádež. Žádné zboží bez kódu. „Překontroloval to, řekl jen ‚dobrý, omlouvám se‘ a odešel. Jen tak. Já tam stála, lidi se dívali a já měla slzy v očích.“
Doma si sedla ke stolu a rozklepanýma rukama napsala stížnost na zákaznický servis obchodu. „Odpověděli mi až za tři dny. Prý je jim líto, že jsem se necítila komfortně, ale že jejich pracovník jednal v dobré víře a že situaci na dané pobočce prověří.“
Podle právníka Mgr. Tomáše Vrabce, který se specializuje na ochranu osobnosti, je podobné chování na hraně zákona. „Ochranka nemá pravomoc kohokoli zadržet nebo nutit k prohlídce tašky, pokud k tomu není důvodné podezření. A už vůbec ne mimo prostory prodejny.“
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, konkrétně § 81 a násl., chrání důstojnost a soukromí každého člověka. „Zásah do osobních práv může být důvodem k omluvě i finančnímu odškodnění, pokud došlo k veřejnému ponížení nebo neoprávněnému zásahu.“
Redakce Kupi oslovila i obchodní řetězec, který záměrně nebudeme jmenovat, kde k incidentu došlo. Mluvčí společnosti uvedla: „Bezpečnostní pracovníci jsou školeni na diskrétní a profesionální přístup. Pokud došlo k pochybení, situaci interně prošetříme. Zákazníci se mohou kdykoli obrátit na naši zákaznickou linku, kde se jim vždy snažíme vyjít vstříc na maximum.“
Podle krizového interventa Petra Málka není reakce Jany nijak výjimečná. „Veřejné obvinění, byť nepřímé, je psychicky velmi zatěžující. Lidé cítí stud, bezmoc, někdy i vztek. Pokud navíc chybí omluva, zůstává v člověku silný pocit křivdy.“
Redakce Kupi se zeptala čtenářů na jejich zkušenosti s ochrankou v obchodech:
Jana se z incidentu vzpamatovávala několik dní. „Nešlo o čas nebo zdržení. Ale o to, jak se ke mně chovali. Jako bych něco provedla. A přitom jsem jen nakupovala.“ Dnes už v daném obchodě nenakupuje. „Když mi někdo šlápne na důstojnost, měl by to aspoň uznat.“
Zdroje: Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 81 a násl., rozhovor s Mgr. Tomášem Vrabcem, právník se specializací na ochranu osobnosti, vyjádření mluvčího obchodního řetězce, rozhovor s krizovým interventem Petrem Málkem, odpovědi čtenářů v redakčním průzkumu Kupi.cz