Když se řekne vánoční atmosféra, mnohým z nás se okamžitě vybaví vůně jehličí, skořice a především krabice se starými skleněnými ozdobami, které jsme jako děti s úctou vytahovali ze skříně. Ručně foukané baňky, jemné zvonky, rakety, rampouchy nebo olivy měly nepopsatelné kouzlo. Ačkoliv trh v posledních desetiletích zaplavily plastové dekorace a moderní minimalismus, do českých domácností se dnes ve velkém stylu vrací nostalgie.
Zájem o tradiční tvary a motivy potvrzují i samotní tvůrci. Podle slov paní Ing. Kateřiny Šrámkové, MBA, obchodní ředitelky a spolumajitelky sklárny Koulier, tvoří tradiční vánoční ozdoby stále nezastupitelnou součást našich svátků. „Pro mnoho lidí představují nejen dekoraci, ale také vzpomínku na dětství, rodinné tradice a Vánoce u prarodičů,“ vysvětluje.
Přestože sklárny nemají k dispozici přesná statistická vyhodnocení, zvýšený zájem o retro motivy pociťují meziročně. Zájemcům o historické vzory jdou naprosto vstříc například i speciální kolekcí Domovina, která vychází z autentických dekorů z roku 1935.
Jaké konkrétní tvary z minulosti dnes nejvíce přitahují naši pozornost? Tradiční koule je sice stálicí, ale čím dál více lidí hledá pestrost.
„Z našich zkušeností zákazníky přitahují zejména ozdoby, které mají jiný než klasický kulatý tvar. Oblíbené jsou skleněné zvonky, rakety, rampouchy nebo olivy,“ přibližuje paní Šrámková. Právě tyto figurky a specifické tvary v nás probouzejí vzpomínky na prázdniny u babičky. Jejich velkou výhodou je navíc to, že se výborně kombinují s klasickými koulemi a dodávají celému stromečku osobitý charakter a hravost.
Podstata poctivého sklářství se za celá desetiletí v zásadě nezměnila. Zůstává věrná poctivé lidské práci. Každá jedna skleněná baňka vzniká ručně – nahříváním skleněného polotovaru nad kahanem, jeho foukáním a tvarováním. Následuje stříbření, namáčení do podkladových barev a ruční dekorování. Každá ozdoba tak projde mnoha páry rukou a její výsledná podoba závisí na zkušenostech a zručnosti konkrétních řemeslníků.
Určitý posun však dnešní doba přece jen přináší, a to zejména v technologiích a dekorování. „Dnes máme k dispozici mnohem širší paletu barev, různé druhy dekorativních posypů a další materiály, které nám umožňují vytvářet rozmanité povrchové úpravy a dekory,“ poukazuje paní Šrámková.
Vedle tradičního máčení do barev se dnes využívá například i nanášení barvy stříkáním. Samotné foukání skla a malování však stále vychází z tradičních postupů. Právě spojení starého řemeslného základu s novými možnostmi zdobení umožňuje vytvářet kousky, které osloví i současného zákazníka.
Tradiční sklářské řemeslo tak díky návratu k nostalgii zůstává živé a nadále si nachází své pevné místo v našich domovech.
Zdroje: autorský text, Ing. Kateřina Šrámková, MBA, obchodní ředitelka a spolumajitelka sklárny Koulier