Zapomeňte na mouku a vajíčka. Vědci přišli s dalším nápadem, jak využívat nepotřebné plasty. Upekli z nich sušenky. A ano, na počátku všech surovin včetně proteinů, tuků nebo vanilkového aroma byl opravdu obyčejný PET plast. Jak je to vůbec možné? A jak se lidé tváří na to, že bychom jednou mohli jíst sušenky, jejichž suroviny byly ještě před nedávnem „lahvemi“?
S unikátním projektem přišli vědci z americké Southern Illinois University Carbondale v rámci spolupráce s programem NASA, který se zabývá výrobou jídla pro astronauty. Cílem bylo vymyslet způsob, jak potraviny získat i z běžného odpadního materiálu, jakým je také PET neboli polyethylentereftalát. Ten je totiž bohatý na uhlík a jak vysvětlil Lahiru Jayakody, vedoucí výzkumník projektu a profesor biologie, „uhlík je součástí plastů, ale také potravy, tak proč to nevyužít“.
Neznamená to však, že by se do sušenek, které získaly název µBites (tedy „microbites“) plasty jednoduše pomlely. Za vším je poměrně složitý proces, v němž PET slouží jako zdroj uhlíku, který je na jedlé suroviny přeměněn pomocí změny struktury a působení mikroorganismů.
První verze µBites vznikla už v roce 2024. Prototyp ale již tehdy získal v senzorickém testu 6,5 bodu z devíti na tzv. hédonické škále, která se používá pro hodnocení toho, jak lidem potravina chutná nebo jak je jim příjemná. Nejlépe si vedlo aroma, které získalo průměrné hodnocení 7,33 bodu.
Projekt chce potom poukázat především na alternativní způsoby výroby jídla v souvislosti s globálním nedostatkem potravin, například v důsledku klimatických změn, nebo v prostředí, kde není možné jednoduše doplňovat zásoby – tedy nejen ve vesmíru, ale i na nejrůznějších odlehlých místech planety.
Stále se však jedná o laboratorní prototyp, který zatím není oficiálně schválený a určený ke konzumaci.
Jak navíc přiznávají sami autoři výzkumu, přesvědčit lidi, aby si dobrovolně dali sušenku vyrobenou z uhlíku pocházejícího z PET lahve, může být možná ještě těžší než celý proces její výroby. „Aby lidé přijali takový nový produkt, je potřeba pracovat na zvyšování povědomí o inovativních technologiích a přibližovat je širší veřejnosti,“ uvedl Jayakody.
Obavy výzkumného týmu dokazují i mnohé komentáře na sociálních sítích pod příspěvky o projektu.
„Alespoň by mě konečně někdo donutil udržet dietu,“ stojí v jednom z komentářů. „Plasty se dají znovupoužít k tolika jiným účelům, ale k jídlu? Ne, děkuji,“ píše další uživatel.
I přesto, že jsou sušenky typu µBites ještě vzdálenou budoucností, právě sporné přijetí veřejností nás v redakci zaujalo. Vyrazili jsme proto do terénu a zjišťovali, co by na takový způsob výroby řekli čeští zákazníci a čtenáři Kupi. Lákalo by je sušenky, na jejichž počátku byly plastové lahve, ochutnat? I v našem případě byly odpovědi rozporuplné.
Nejrůznějšími způsoby, jak přeměnit na první pohled nevyužitelné suroviny v plnohodnotné jídlo, se vědci zabývají už roky. A cílem jejich pokusů bývají obvykle právě sušenky. Jedná se totiž o trvanlivé potraviny, které toho při pečení „snesou hodně“. Lze je libovolně tvarovat a umožňují využívat celou paletu neobvyklých ingrediencí, které by jinak skončily v odpadu.
Poměrně rozšířený je již například upcycling zbytkových potravin, na které se u nás specializuje zejména sedlčanská Biopekárna Zemanka. Její sladké i slané sušenky koupíte dokonce běžně v obchodech. Společně s firmou UGO například cirkulárně peče ze zbytků vylisovaného ovoce a zeleniny krekry Dužinky. Plzeňský Prazdroj zase přišel s Pivovarskými krekry z mláta, které při výrobě piva vzniká jako odpadní surovina z ječmenného sladu.
Nábytkářský řetězec IKEA zase před lety testoval výrobu kávových sušenek ze sedliny, která se nevyužitě hromadila v jeho kavárnách a restauracích.
Zdroje: Southern Illinois University Carbondale, American Chemical Society, respondenti pro redakci, Kupi.cz