Do výrobků značky Thomy přimíchával kyanid a nechával je v německých supermarketech. Pak začal vydírat koncern Nestlé, který značku vlastnil. Alexandru Nemeth nežádal peníze na účet ani kufr s bankovkami. Chtěl neopracované diamanty za 25 milionů marek, připevněné na tělech poštovních holubů. Právě tito ptáci ho nakonec dovedli k policii.
Sklenice hořčice, omáčky nebo jiný výrobek, který na první pohled vypadá úplně obyčejně. V druhé polovině 90. let se v německých supermarketech proměnily ve zdroj strachu. Někdo do potravin přimíchával kyanid a vydíral jimi potravinářskou společnost.
Pachatelem byl Alexandru Nemeth, německý občan rumunského původu a vášnivý chovatel poštovních holubů. Dva roky vydíral společnost Nestlé Deutschland a její značku Thomy. Nešlo o závadu z výroby ani o selhání firmy: produkty byly podle vyšetřování otráveny až poté, co se dostaly do obchodů.
Nikdo po jejich konzumaci nezemřel. Jenže laboratorní rozbory ukázaly, že dávky kyanidu byly v některých případech potenciálně smrtelné.
Nemeth začal s vydíráním v roce 1996. Nechal otrávené výrobky na místech, kde je mohl koupit běžný zákazník, a Nestlé posílal výhrůžné dopisy. Požadoval peníze výměnou za ukončení útoků a informace o tom, kde se závadné zboží nachází.
Vyšetřování se táhlo přes dva roky a bezpečnostní opatření zasáhla supermarkety ve více německých městech. Zboží se muselo stahovat z regálů a kontrolovat. Nemeth se mezitím pohyboval po zemi, měnil místa a navenek nebudil velkou pozornost.
Tehdejší případ se týkal především výrobků Thomy, značky hořčic, majonéz a omáček patřící pod Nestlé. Tagesspiegel později uvedl, že Nemeth do nich přidával částečně smrtelné dávky kyanidu a od Nestlé požadoval surové diamanty v hodnotě 25 milionů německých marek.
Pachatel si byl vědom, že obyčejné předání výkupného by policie mohla sledovat. Vymyslel proto systém, který mu připadal téměř dokonalý.
Nestlé mělo připravit dvanáct poštovních holubů. Na jejich těla měly být připevněny malé sáčky s neopracovanými diamanty. Ptáci měli být vypuštěni z určeného místa a sami doletět do Nemethova holubníku u Frankfurtu.
Požadavek zněl bizarně, ale vyšetřovatelé ho brali vážně. Nešlo jen o fantazii člověka, který posílal dopisy. Za vydíráním už byly otrávené potraviny a firma nemohla vědět, zda se na pultech neobjeví další.
Nemethův plán měl jedinou zásadní slabinu: poštovní holub sice nemusí znát cestu k policii, ale zpravidla zná cestu domů.
Vyšetřovatelé se rozhodli předstírat, že na podmínky přistoupí. Místo diamantů ale vložili do sáčků malé rádiové vysílače.
Když byli holubi vypuštěni, policie sledovala jejich let. Jeden z ptáků jménem Charly je nakonec dovedl k Nemethovu pozemku. Zásah ukončil případ, který německé úřady označovaly za jednu z nejnebezpečnějších produktových vyděračských kauz své doby.
Podrobnosti o nasazení holubů popsal deník The Independent: Nemeth nechal na ptáky upevnit sáčky a počítal s tím, že mu sami donesou výkupné. Policie je však sledovala z dálky a k cíli se dostala dřív než on.
Nemeth se před frankfurtským soudem přiznal. V září 1999 dostal jedenáct let vězení za pokus o vydírání a obecně nebezpečnou otravu.
Případ tím neskončil jen jako historka o zločinci, kterého prozradil holub. Ukázal, jak zranitelné může být běžné zboží poté, co opustí výrobní závod a dostane se do prodejny. Nestlé nebylo obžalovaným ani viníkem kauzy – firma i zákazníci byli terčem člověka, který zneužil důvěru v neporušený obal.
Když dnes v obchodě kontrolujeme, zda není víčko poškozené, ochranná fólie natržená nebo obal otevřený, může se to zdát jako banalita. Příběh výrobků Thomy připomíná, proč mají tyto malé bariéry svůj význam. V tomto případě nešlo o reklamaci ani o stažení vadné šarže. Šlo o promyšlené vydírání, v němž měla cesta k milionům vést přes dvanáct poštovních holubů.
Zdroje: Tagesspiegel, The Independent, Die Welt