Přiznám se, že k věcem mezi nebem a zemí přistupuji s mírným odstupem a zdravým rozumem. Jenže pak přijde období, kdy se člověk točí v kruhu, neví, jakým směrem se v životě vydat, a v hlavě se začne honit myšlenka: Co kdybych se zkusila někoho zeptat?
Kolem výkladu karet panuje neuvěřitelné množství mýtů. Mnoho z nás si představí temnou místnost, skleněnou kouli a verdikt, po kterém budete mít strach projít i po přechodu pro chodce. Jak je to ale doopravdy? Zjišťovala jsem u kartářky Ivany Máčalové, co je na kartách pravdy, čeho se zbytečně bojíme a jak celá věc dnes v praxi funguje.
Doby, kdy se muselo tajně chodit do zapadlých domků, jsou dávno pryč. Dneska si karty klidně necháte vyložit z pohodlí domova. Je v tom ale vůbec nějaký rozdíl?
„Váha obou variant je úplně obdobná,“ vysvětluje Ivana Máčalová. „Při prvním setkání je sice lepší vidět člověka osobně, lépe se na něj necítím. Ale pak už je to takřka jedno.“
Spoustě lidí dnes čistě online forma dokonce vyhovuje víc. Nemusí nikam cestovat a výklad přes telefon nebo audionahrávku má jednu obrovskou výhodu. „K nahraným vzkazům se lidi mohou postupně vracet a poslechnout si je znovu s odstupem času. Vždycky záleží na konkrétním člověku, co mu nejvíce vyhovuje,“ dodává kartářka.
Největší strach máme z toho, že nám kartářka oznámí něco, s čím už nepůjde pohnout. Pravda je ale taková, že karty neslouží jako dogma, ale spíš jako navigace v autě.
Některé zásadní milníky jsou sice v našich životech dané – jako je třeba svatba nebo počet dětí. Obrovské množství věcí ale držíme pevně ve vlastních rukách. Týká se to práce, vztahů i zdraví.
Karty vám ukážou křižovatku. Upozorní vás, že když se vydáte jednou cestou, dopadne to způsobem, který se vám líbit nebude, zatímco druhá cesta vede k úplně jinému výsledku. Kudy se nakonec vydáte, to už je čistě na vašem rozhodnutí. Osud tedy rozhodně není vytesaný do kamene.
Jeden z nejčastějších mýtů spočívá v tom, že si lidi po dobrém výkladu jednoduše řeknou: „Dobře to dopadne, říkala, nemusím nic dělat.“
„Když někomu řeknu, že udělá autoškolu, zkoušku na vysoké škole, rozjede podnikání nebo že jeho vztah bude dobrý, spousta lidí na to v té chvíli na ty dané věci přestanou soustředit a snažit se,“ konstatuje si Ivana Máčalová. Jenže takhle to nefunguje. Karta ukáže potenciál, ale aktivním činitelem zůstáváte vy.
Pokud přestanete pracovat na vztahu, v autoškole neotevřete knížku a v podnikání složíte ruce do klína, dopadne to špatně. „Pak bývají klienti strašně překvapení. Myslí si, že nemusí vstát ze židle, když slyšeli, že to bude dobré. Jenže bez vaší snahy a práce se nestane nic,“ upozorňuje kartářka.
Strach z některých konkrétních karet je až úsměvný, přitom jejich symbolika je v praxi úplně jiná, než jak vypadá na obrázku.
Jedním z největších strašáků bývá obava, že nám kartářka předpoví umírání nebo tragédii. Tady ale platí jednoznačné etické pravidlo – STOP. „Předvídat někomu smrt nebo umírání je absolutní tabu. To by se říkat nemělo a dobrá kartářka to nikdy neudělá,“ zdůrazňuje Ivana Máčalová. Důvod je jednoduchý – lidská psychika je křehká. Jakmile člověk dostane takhle těžkou nálepku, podvědomě jí začne jít naproti, zpanikaří a může si zhoršení zdravotního stavu přivolat sám.
Místo děsivých prognóz se raději citlivě pojmenuje, že se může zhoršit zdraví nebo energie. Kartářka navíc musí mít odhad na lidi a poznat, co klient zvládne přijmout a co by ho naopak zbytečně vystrašilo.
S tím úzce souvisí i situace, kdy lidé čekají, že za ně karty vyřeší zdravotní problémy.
„Tady bývám velmi opatrná. Lékařské vyšetření je vždycky na prvním místě a nikdo by ho neměl zanedbávat,“ dodává kartářka. Karty sice mohou naznačit oslabené místo nebo nasměrovat, ale diagnózu ani léčbu nenahradí.
S tím souvisí i častá snaha přenést na kartářku celou zodpovědnost za vlastní život. Je pohodlné říct: „Kartářka mi to takhle řekla, tak za to může ona. Lidé mají občas pocit, že za ně osud zařídí někdo jiný. Když se ale chceme zbavit zodpovědnosti a nepřebíráme ji sami za sebe, vzniká problém. Žádný výklad za nás naše rozhodnutí neudělá,“ vysvětluje Máčalová.
Jasně, všichni v sobě máme kus analytického myšlení. Jsou lidé, které nepřesvědčíte, ani kdyby před nimi stál sám Pán Bůh. Jenže svět není jen o tabulkách.
Každý z nás kolem sebe vyzařuje určitou energii – koneckonců, všichni známe ten pocit, kdy vedle někoho sedíme pět minut a cítíme se vyždímaní jak citron, zatímco jiný člověk nás nabije. A přesně tímto principem karty pracují.
„Když člověk přijde, sedne si a vytáhne si karty, ty obrázky začnou vyprávět příběh,“ popisuje kartářka pro Kupi. „Na základě toho příběhu dokážu ukázat směr nebo cestu. Jestli tomu ale člověk uvěří, to už je čistě na něm. Určitě by se neměl o výklad opírat na 100 %. Pořád platí, že spoustu věcí máme ve svých rukách.“
Stává se to poměrně často. Do křesla si sedne chlap se založenýma rukama, neřekne ani slovo a v duchu si říká: Tak se předveď, co z tebe vypadne.
Právě ti největší skeptici bývají často překvapení. „Když pak takovému člověku řeknete detail, který zná ze svého života jen on sám, obvykle zjihne. Spadne mu brada a zjistí, že věci nejsou tak přímočaré, jak si myslel,“ popisuje Ivana Máčalová.
Může se stát i druhý extrém. Člověk je natolik vnitřně uzavřený, že je téměř nemožné se do jeho energetického pole dostat. Výklad karet je totiž o vzájemném napojení, a pokud chybí rezonance nebo je blok příliš silný, kartářka zkrátka nic neuvidí.
A co se děje v takové chvíli? Správný profesionál si na nic nehraje. „Může se stát, že se po deseti minutách s klientem rozloučíte a řeknete mu: ‚Paní Nováková, nezlobte se, ale vám karty vyložit nedokážu.‘ Ať už si lidsky nesednete, nebo v člověku zkrátka nelze číst, je poctivější poslat ho o dům dál k někomu jinému, komu se otevře,“ uzavírá pro Kupi kartářka.
Výklad karet zkrátka není o tom, že vám někdo nadiktuje budoucnost na rok dopředu. Je to spíš takové zastavení, nastavení zrcadla a možnost podívat se na vlastní život z trochu jiného úhlu.
Zdroje: Autorský text, Ivana Máčalová – kartářka