Letní dovolená, víkend na horách nebo cesta k cyklostezce. Zadní nosič kol na tažném zařízení působí jako jednoduché řešení. Nasadit, zacvaknout, naložit kola a jet. Jenže právě tady dělá řada řidičů chybu. Ne každé tažné zařízení je pro každý nosič a každou sestavu kol vhodné. Rozhoduje nosnost auta, tažného zařízení, samotného nosiče i hmotnost kol. U elektrokol může být limit překročený mnohem dřív, než si řidič myslí.
Tažné zařízení si lidé často spojují hlavně s přívěsným vozíkem. Když je na autě namontovaná „koule“, automaticky předpokládají, že na ni mohou dát i nosič kol. Jenže samotná existence tažného zařízení ještě neznamená, že zvládne jakýkoliv nosič a jakoukoliv sestavu kol.
Rozhodující není jen to, že nosič na kouli fyzicky pasuje. Důležité je, jaké má auto povolené svislé zatížení, jakou hodnotu má uvedenou samotné tažné zařízení a jakou nosnost má vybraný nosič. Vždy platí nejslabší článek celé sestavy.
„Řidiči se často ptají, kolik kol uveze nosič. Správná otázka ale zní jinak: Kolik kilogramů unese moje auto, moje tažné zařízení a můj konkrétní nosič dohromady? Nestačí, že se nosič na kouli zacvakne,“ říká pro Kupi Martin Procházka, majitel půjčovny automobilů.
U nosičů na tažné zařízení je zásadní takzvané svislé zatížení. Jednoduše řečeno jde o maximální hmotnost, která může působit shora na kulový čep tažného zařízení.
Tuto hodnotu najdete v dokladech k vozidlu, v návodu k autu a u dodatečně montovaného tažného zařízení také na typovém štítku nebo v typovém listu. U některých aut může jít například o 50 nebo 60 kilogramů, u jiných o 75, 90 nebo 100 kilogramů. Rozdíly jsou velké a nelze se řídit odhadem podle velikosti auta.
Pozor také na to, že se do limitu nepočítají jen kola. Počítá se všechno, co na tažném zařízení visí. Tedy samotný nosič, kola, případné adaptéry, přídavné držáky a další příslušenství.
„Typická chyba vypadá tak, že si rodina koupí nosič s nosností 60 kilogramů a myslí si, že může naložit 60 kilogramů kol. Jenže když nosič váží třeba 18 kilogramů, celá sestava už má s koly mnohem vyšší hmotnost. A právě ta se musí vejít do limitu tažného zařízení,“ vysvětluje Martin Procházka.
Před nákupem nosiče si stačí udělat jednoduchý výpočet. Sečtěte hmotnost nosiče a všech kol, která na něm budete vozit. Výsledek porovnejte s maximálním svislým zatížením auta a tažného zařízení. Platí nižší hodnota.
Příklad:
Pokud má auto nebo tažné zařízení povolené svislé zatížení jen 60 kilogramů, je tato sestava špatně. Nepomůže, že nosič je určený pro dvě elektrokola. Nepomůže ani to, že kola na něm drží a světla fungují. Technický limit je překročený.
A u rodinných sestav může problém nastat ještě rychleji. Nosič na tři nebo čtyři kola může vypadat prakticky, ale hmotnost tří horských kol, dětského kola a samotného nosiče může být pro některá auta příliš vysoká.
Největší pozor je potřeba dávat u elektrokol. Běžné jízdní kolo může vážit kolem 12 až 16 kilogramů, zatímco elektrokolo se často pohybuje kolem 22 až 30 kilogramů. Některé modely jsou ještě těžší. Dvě elektrokola proto mohou zatížit nosič podobně jako tři nebo čtyři běžná kola.
U elektrokol se vyplatí před cestou vyjmout baterie, pokud to konstrukce kola umožňuje. Sníží se tím hmotnost na nosiči a zároveň se chrání drahá součást kola před deštěm, vibracemi a nečistotami. Baterie je lepší převážet uvnitř auta, bezpečně uloženou tak, aby se při prudkém brzdění nepohybovala po kabině nebo kufru.
Důležitá je i délka ližin na nosiči. Elektrokola, zejména horská elektrokola s delším rozvorem, se na některé starší nebo levnější nosiče nevejdou dobře. Kolo pak sice může jít provizorně přichytit, ale není uložené tak, jak výrobce nosiče zamýšlel. To je při dálniční rychlosti zásadní rozdíl.
„U elektrokol už se opravdu nevyplatí improvizovat. Jsou těžká, drahá a při špatném upevnění dokážou změnit chování auta. Před nákupem nosiče bych vždy ověřil hmotnost kol, délku rozvoru a maximální zatížení na jedno kolo,“ říká Martin Procházka.
Některé nosiče mají celkovou nosnost například 60 kilogramů, ale zároveň stanovují maximální hmotnost jednoho kola. To je důležité hlavně u elektrokol. Pokud výrobce uvádí maximálně 30 kilogramů na jedno kolo, nelze na jednu pozici dát těžší elektrokolo jen proto, že celková nosnost nosiče ještě vychází.
Zároveň platí, že nejtěžší kolo by mělo být umístěné nejblíže k autu. Tím se snižuje páka, která působí na tažné zařízení. Lehčí kola patří dál od vozidla. U některých nosičů to výrobce uvádí přímo v návodu.
Z hlediska běžného řidiče není rozhodující jen to, zda je tažné zařízení pevné nebo odnímatelné. Důležité je, zda je určené pro dané auto, je správně namontované, zapsané v dokladech, nepoškozené a má dostatečné svislé zatížení.
U odnímatelného tažného zařízení je potřeba před montáží nosiče zkontrolovat, zda je koule správně zajištěná. Nesmí mít vůli, nesmí být špatně zacvaknutá a mechanismus musí být čistý. Zanedbaný zámek, nečistoty nebo koroze mohou způsobit, že se spojení nebude chovat tak, jak má.
U starších aut se vyplatí zkontrolovat také korozi kolem uchycení tažného zařízení. Samotná koule může vypadat v pořádku, ale problém může být v uchycení k vozu.
„U auta z druhé ruky bych se nikdy nespokojil s tím, že tažné zařízení na autě prostě je. Je dobré ověřit zápis v dokladech, typový štítek, stav elektroinstalace a mechanické uchycení. U nosiče kol je tažné zařízení zatěžované jinak než u prázdného vozíku za městem,“ upozorňuje Martin Procházka.
Pokud si necháváte tažné zařízení dodatečně namontovat, vybírejte podle konkrétního modelu, roku výroby, karoserie a motorizace auta. Nestačí univerzální doporučení. Různé verze stejného modelu mohou mít odlišné technické možnosti.
U hybridů, elektromobilů nebo některých menších aut může být omezená nejen hmotnost přívěsu, ale právě i svislé zatížení. U některých vozů je možné tažné zařízení použít pouze pro nosič kol, u jiných naopak automobilka tažné zařízení nebo určitou zátěž vůbec nepovoluje. Vždy je potřeba řídit se údaji výrobce vozidla a tažného zařízení.
Důležitá je i elektroinstalace. Moderní nosiče mají vlastní světla, blinkry, osvětlení registrační značky a často také mlhovku. Pokud zásuvka nefunguje správně, může být nosič z hlediska provozu problém, i když mechanicky drží.
U starších aut se můžete setkat se sedmipólovou zásuvkou, u novějších častěji s třináctipólovou. Pro běžné nosiče kol je zásadní, aby správně fungovala světla, brzdová světla, směrovky, osvětlení značky a podle provedení také zadní mlhovka nebo couvací světlo.
Při nákupu nosiče je proto dobré ověřit, jakou zástrčku má nosič a jakou zásuvku má auto. Existují redukce, ale ani ty nevyřeší špatnou nebo nekompletní elektroinstalaci. Před delší cestou je dobré zkontrolovat světla s druhou osobou, ne jen spoléhat na kontrolku v autě.
Další častá chyba se týká registrační značky. V Česku platí, že náklad nesmí zakrývat registrační značku, osvětlení ani odrazky. Pokud nosič nebo kola značku zakryjí, musí být značka na nosiči vyřešená legálně.
Nejpraktičtějším řešením je třetí registrační značka na nosič kol. O tu lze požádat přes Portál dopravy nebo na úřadě. Výhoda je jednoduchá: řidič nemusí přendávat zadní značku z auta na nosič a má pro cesty jasné a čisté řešení.
Papírová kopie registrační značky není vhodná náhrada. V zahraničí může být navíc posuzována ještě přísněji.
U dražších kol nejde jen o hmotnost. Některé karbonové rámy nebo specifické tvary rámů nemusí být vhodné pro klasické uchycení za rámovou trubku. Přílišné dotažení čelisti může rám poškodit. V takovém případě je potřeba řídit se doporučením výrobce kola a vybrat nosič nebo adaptér, který je pro daný rám vhodný.
Před cestou je dobré odstranit vše, co není pevnou součástí kola. Tedy brašny, košíky, lahve, pumpičky, dětské sedačky, tachometry nebo volné zámky. Při dálniční rychlosti z nich mohou být nebezpečné předměty.
Na kola se nedoporučuje dávat volné ochranné plachty. Mohou se ve větru nafukovat, zvyšovat odpor, namáhat nosič a zhoršovat stabilitu celé sestavy. Lepší je chránit jen citlivé části k tomu určenými krytkami.
Nosič s koly mění délku auta, výhled dozadu i chování při jízdě. Auto může být citlivější na boční vítr, může jinak reagovat při prudkém brzdění a v zatáčkách. Řidič by měl počítat také s tím, že couvací kamera a parkovací senzory nemusí fungovat tak, jak je zvyklý.
Pozor je potřeba dát v podzemních garážích, na trajektech, v úzkých uličkách, u závor a při couvání k obrubníku. Zadní nosič sice nezvyšuje auto jako střešní nosič, ale prodlužuje ho. Na to řidiči často zapomenou.
„S nosičem kol bych doporučil jezdit klidněji, vynechat prudké manévry a po několika desítkách kilometrů zastavit a vše znovu zkontrolovat. Stačí povolený popruh nebo špatně dotažená čelist a problém je na světě,“ říká Martin Procházka.
V Česku není pro samotný nosič kol stanovena jedna univerzální speciální rychlost, která by platila pro všechny typy. Řidič se ale musí řídit návodem výrobce nosiče, stavem vozovky, počasím a tím, jak je auto naložené.
Mnoho výrobců a autoklubů doporučuje jezdit s nosičem opatrněji než bez něj. U delší cesty po dálnici je rozumné nepřibližovat se zbytečně k maximálním rychlostem. Vyšší rychlost znamená větší odpor vzduchu, větší vibrace a větší síly působící na kola, nosič i tažné zařízení.
Po prvních kilometrech je vhodné zastavit a zkontrolovat dotažení nosiče i upevnění kol. Totéž se vyplatí opakovat při každé delší pauze.
U půjčených aut je potřeba být ještě opatrnější. Ne každé auto v půjčovně má tažné zařízení, ne každé má správnou zásuvku a ne každá půjčovna dovoluje montáž vlastního nosiče. Pokud zákazník plánuje vézt kola, měl by to nahlásit předem.
U půjčeného vozu je potřeba ověřit, zda je nosič součástí pronájmu, zda odpovídá konkrétnímu autu, zda má třetí registrační značku nebo správně vyřešenou značku na nosiči a kdo odpovídá za škodu, pokud dojde k přetížení nebo poškození.
„V půjčovně aut je nejhorší situace, kdy zákazník přijede s vlastním nosičem a chce ho rychle nasadit na auto, u kterého předem neověřil parametry. U cest do zahraničí je potřeba řešit nosič, značku i povinné vybavení ještě před podpisem a převzetím vozu,“ doplňuje Martin Procházka.
Nosič kol z druhé ruky může ušetřit peníze, ale je potřeba ho dobře prohlédnout. Zkontrolujte zámky, čelisti, popruhy, ližiny, elektroinstalaci, sklápěcí mechanismus i celkovou vůli po nasazení na kouli. Chybějící klíč, poškozený zámek nebo prasklý plastový díl nemusí být jen kosmetická vada.
Důležitý je také návod. Bez něj řidič nemusí vědět, jaký je limit nosiče, maximální hmotnost jednoho kola, doporučená rychlost nebo správný postup dotažení. U starších nosičů může být problém také s dostupností náhradních dílů.
Před nákupem nosiče si odpovězte na několik otázek:
Právě poslední otázka je důležitá při cestách do Itálie, Španělska nebo Portugalska, kde se řeší speciální výstražné tabule. Samotný technicky správný nosič tedy nemusí stačit pro všechny zahraniční cesty.
Nosič na tažné zařízení je pohodlný, ale není jediná možnost. Pokud má auto nízké svislé zatížení, může být problém hlavně u elektrokol. V takovém případě je lepší zvážit převoz uvnitř auta, půjčení kol v místě dovolené nebo jiný typ dopravy.
Střešní nosiče se hodí spíše pro lehčí kola. U elektrokol bývá problém hmotnost, náročné zvedání na střechu, vyšší odpor vzduchu i výškový limit v garážích. Zadní nosič na páté dveře zase nemusí být vhodný pro každý typ karoserie a může více zatěžovat víko kufru.
Neexistuje tedy jedno řešení pro všechny. Správný nosič se vybírá podle auta, typu kol, hmotnosti, četnosti používání a zemí, kam řidič jezdí.
Nosič kol není jen letní doplněk z akce. Je to zařízení, které při jízdě drží drahá kola na zadní části auta a ovlivňuje bezpečnost provozu. Proto se nevyplatí vybírat jen podle ceny nebo počtu míst na kola.
Před nákupem si ověřte technické údaje auta, tažného zařízení i nosiče. Zvažte hmotnost elektrokol, pořiďte si třetí registrační značku a před první delší cestou si montáž několikrát vyzkoušejte. Po naložení kol obejděte auto zezadu i z boku, zkontrolujte světla, značku, upevnění a přesah kol.
„Dobře zvolený nosič je skvělá věc. Špatně zvolený nosič je naopak riziko pro auto, kola i ostatní řidiče. Nejlevnější je ověřit si limity ještě doma, ne až na dálnici nebo při silniční kontrole v zahraničí,“ uzavírá Martin Procházka.
Zdroje: Kupi.cz, Martin Procházka (majitel půjčovny automobilů) pro Kupi.cz, ADAC, TÜV SÜD, Portál veřejné správy, zákon č. 361/2000 Sb.