Během své kariéry sloužil u bezpečnostních a ozbrojených složek, kde si prošel tvrdým taktickým výcvikem. Dnes Pavel Štrejl už přes 30 let působí jako instruktor sebeobrany. Kromě klasických lekcí pro dospělé v tomto odvětví pořádá i kurzy pro seniory. V rozhovoru prozradil, proč útočník vycítí strach dříve, než padne první slovo, s jakými největšími mýty za ním starší lidé přicházejí a co se v člověku zlomí, když v pokročilém věku poprvé v životě vlepí někomu facku a jasně si vymezí své osobní hranice.
Pavel Štrejl je profesionální lektor sebeobrany, který po odchodu z aktivní služby prošel zásadní osobní i profesní proměnou. Vyměnil přístup „oko za oko“ za vlastní systém vědomé sebeobrany, v níž propojuje taktické postupy z armády s frekvenční harmonií, které se věnuje společně se svou manželkou.
Při práci klade velký důraz na bezpečnost a respekt k lidské důstojnosti. Pořádá specializované semináře pro školy, firmy i zranitelné skupiny lidí a učí je, jak pracovat s vlastní psychikou, vnitřním klidem a prevencí tak, aby k fyzickému násilí vůbec nemuselo docházet.
Prošel jste si tvrdým výcvikem v ozbrojených složkách, kde podle vašich slov platil přístup „oko za oko“. Dnes mluvíte o frekvenční harmonii a vědomé sebeobraně. Co vás vedlo k přehodnocení přístupu k vaší praxi?
Tvrdý výcvik mi dal disciplínu, schopnost zvládat tlak a chránit sebe i druhé. Za to jsem vděčný. Po dlouhé době jsem pochopil, že skutečná síla není jen o reakci silou proti síle. V mnoha situacích rozhoduje to, co člověk vyzařuje ještě předtím, než vůbec něco začne – klid, sebevědomí, vnitřní stabilita. Došlo mi, že nejlepší konflikt je ten, který ani nemusí vzniknout. Vědomá sebeobrana pro mě není slabost ani ústup, ale schopnost situaci zvládnout vědomě, s rozvahou a bez zbytečné eskalace.
Jak se na vaši proměnu dívají bývalí kolegové ze služby? Vidí ve vašem pojetí sebeobrany přidanou hodnotu, nebo pro ně zůstáváte rebelem, který opustil osvědčené postupy?
Je to různé. Někteří tomu ze začátku nerozuměli, jiní byli zvědaví. Strávil jsem necelých 30 let u ozbrojených složek, kde jsem působil u bojových jednotek. Poté jsem byl 18 let výcvikářem, který předával svým kolegům vše, co se sám naučil pro situace „na ulici“. Z těchto zkušeností čerpám dál. Jen jsem pochopil, že síla člověka nezačíná až ve chvíli fyzického střetu. Dnes už řada bývalých kolegů vidí, že práce s psychikou, klidem a prevencí má své místo. A pokud jsem rebel, tak možná v tom, že hledám cesty, jak konfliktům předcházet a jak si chránit sám sebe či osobu blízkou.
Na svém webu uvádíte, že vědomá sebeobrana není technika, ale stav bytí. Můžete nám tento váš koncept přiblížit?
Techniku se může naučit téměř každý, ale pod tlakem člověk často reaguje podle toho, jak se skutečně cítí uvnitř. Proto říkám, že vědomá sebeobrana je stav bytí. Je to způsob, jak stojíte, jak komunikujete, jak zvládáte stres a jaké signály vysíláte okolí. Nejde o to nebát se, strach je přirozený. Jde o to nenechat strach převzít kontrolu a uvěřit, že i krizovou situaci mohu zvládnout.
Věnujete se i kurzům sebeobrany pro seniory. Jak vaše metodika vypadá v praxi a čím se liší od jiných seminářů, které na tomto poli vedete?
U seniorů nejde o tvrdé techniky nebo fyzickou převahu. Zaměřuji se na prevenci, vnímání prostoru, práci s hlasem, jednoduché reakce a hlavně na vnitřní nastavení člověka. Učím, jak nevypadat jako snadná oběť, jak si držet hranice a jak zachovat klid pod tlakem. Každý senior odchází s pocitem, že i on má možnosti, jak situaci zvládnout.
Co z vaší zkušenosti nejčastěji seniory přivádí na kurz sebeobrany?
Nejčastěji je to strach, obavy z napadení, podvodů. Mnozí přicházejí po nějaké nepříjemné zkušenosti nebo proto, že nechtějí být bezmocní. Často ale zjistí, že kurz není jen o sebeobraně, ale také o návratu důvěry v sebe sama.
Z čeho mají senioři největší obavy, když zvažují, zda je pro ně kurz sebeobrany vhodný?
Často slýchám „já jsem na to už starý“ nebo „já bych to nezvládla“. Starší lidé se bojí fyzické náročnosti nebo že budou vypadat směšně. Pak zjistí, že nejde o žádný boj či zápas na ulici, ale o jednoduché principy a větší jistotu v běžných situacích.
A co je naopak příjemně překvapuje, když si sebeobranu vyzkouší „na vlastní pěst“?
Nejvíc je překvapí, že v sobě pořád mají sílu. Nejen fyzickou, ale hlavně psychickou. Často odcházejí s pocitem, že to vlastně zvládnou. Vidím, jak se jim změní držení těla, hlas i výraz. Uvědomí si, že věcmi u sebe se též dokážou bránit a upozornit okolí, že se něco děje. Najednou působí jistěji a klidněji.
Učíte, že agresor vycítí vibraci oběti dříve, než padne první slovo. Jak může senior změnit své „vysílání“, aby pro útočníka přestal být snadnou kořistí?
Když mluvím o vibraci, myslím tím hlavně vnitřní nastavení člověka. Útočník často vnímá nejistotu, strach nebo bezmoc, podobně jako my vnímáme energii druhého člověka. Senior nemusí být silný fyzicky, ale může působit pevně. Narovnat se, dívat se kolem sebe, nebýt ztracený ve vlastních obavách a věřit, že má právo se chránit. Už to často mění dynamiku situace.
V Domově klidného stáří v Žinkovech si někteří účastníci semináře sebeobrany pod vaším vedením vyzkoušeli dát svou první facku v životě. Co se v člověku zlomí, když se po letech odváží vymezit svůj prostor?
Myslím, že se nic nezmění, spíš si uvědomí, že dnešní doba je jiná oproti době, kdy byli oni v produktivním věku. Mnoho lidí bylo celý život svými rodiči vedeno k tomu, aby ustupovalo, nevyčnívalo a nedělalo problémy. Když si dovolí jasně vymezit hranici, často poprvé pocítí, že mají právo říct „tak a dost, stačilo“. Nejde o agresi, ale o zdravou sebeúctu.
S vaší manželkou se společně věnujete léčení pomocí frekvencí a energií. Pomáhá tato péče o duši seniorům v tom, aby se v dnešním světě necítili ohrožení?
Toto léčení se seniory neprovádíme, pouze s lidmi, kteří o toto léčení projeví zájem.
Co vás na práci se seniory nejvíce naplňuje?
To, když vidím změnu v jejich očích. Když přijde člověk nejistý, vystrašený, o hůlce či berlích a odchází narovnaný, usměvavý a s větší vírou v sebe. Senioři mají obrovské životní zkušenosti a zaslouží si cítit respekt i bezpečí. Baví mě jim připomínat, že věk je pouze číslo.
Jakou radu byste dal člověku, který už nechce žít v roli oběti a rád by vzal svou bezpečnost do vlastních rukou, ale neví, kde začít?
Začít u sebe. Ne u strachu, ale u rozhodnutí, že váš život má svoji hodnotu, že si ho vážíte a že se o sebe či o osobu blízkou postaráte. Bezpečnost nezačíná první obrannou technikou, ale tím, že si člověk uvědomí, jak vědomě chránit své zdraví a život. Ať se naučí vnímat okolí, důvěřovat své intuici a budovat vnitřní jistotu. I malý krok může změnit to, jak se člověk cítí a jak ho vnímá svět kolem něj.
Zdroj: instruktor sebeobrany Pavel Štrejl pro Kupi.cz