Klíšťata se neobjevují jen v lese. Dobře se jim daří i na zahradách, kde mají vysokou trávu, vlhko, stín a husté porosty. Některé aromatické rostliny jim mohou pobyt znepříjemnit, samy o sobě ale zahradu neochrání. Zahradníci proto radí kombinovat výsadbu s pravidelnou údržbou.
Klíště nepotřebuje hluboký les. Stačí mu okraj zahrady s vyšší trávou, hustý keř, hromada listí nebo vlhčí kout u plotu. Právě tam se drží vlhkost a stín, tedy podmínky, které klíšťatům vyhovují nejvíc.
Aromatické rostliny mohou být v takové zahradě užitečným doplňkem, protože obsahují silice a další výrazně vonné látky. Není ale fér slibovat, že samotná levandule nebo rozmarýn klíšťata ze zahrady vyženou.
„Nejčastější chyba je, že lidé zasadí jednu dvě rostliny a čekají, že tím mají vyřešeno. U klíšťat je základ vždycky údržba zahrady. Krátce sečený trávník, prosvětlené keře, žádné hromady listí u plotu a méně vlhkých zarostlých koutů. Aromatické rostliny dávají smysl hlavně jako doplněk kolem míst, kde se lidé nejvíc pohybují,“ říká pro Kupi Eva Koutná ze zahradního centra v Brně.
Levandule je asi nejpraktičtější volba pro běžnou zahradu. Je dekorativní, voní, láká opylovače a dobře zvládá suchá slunná místa. Právě její výrazné aroma je důvodem, proč se často doporučuje i jako rostlina, která může znepříjemnit pobyt klíšťatům a některému hmyzu.
Nejlépe funguje tam, kde si jí člověk všimne i prakticky. Vysaďte ji podél zahradní cesty, u terasy, kolem lavičky nebo poblíž místa, kde si děti hrají na trávě. Potřebuje slunce a propustnou půdu. V těžké mokré zemině bude spíš trpět.
„Levandule je dobrá hlavně tím, že se dá použít cíleně kolem posezení a chodníků. Když ji lidé zasadí do stínu někam k plotu, efekt nebude velký a rostlina navíc nebude prospívat. U levandule platí: slunce, sucho, nepřelévat a po odkvětu pravidelně sestřihnout,“ doporučuje Eva Koutná.
Rozmarýn voní lidem po létě a grilování, ale jeho silice nejsou příjemné řadě drobných škůdců. Na zahradě se hodí hlavně k posezení, venkovní kuchyni, grilu nebo do větších nádob na terase.
Výhodou je, že ho využijete i v kuchyni. Nevýhodou je horší odolnost v tužších zimách. V chladnějších oblastech je proto praktičtější pěstovat rozmarýn v květináči a na zimu ho přenést na chráněné světlé místo.
„Rozmarýn bych lidem doporučila spíš do nádob než do volné půdy, pokud nemají opravdu chráněné a teplé stanoviště. Je to ideální rostlina ke grilu nebo na terasu. Když se ho dotknete, vůně se krásně uvolní, ale znovu platí, že je to doplněk, ne náhrada za údržbu trávníku,“ dodává Eva Koutná.
Šanta kočičí je nenáročná trvalka, která dlouho kvete, dobře snáší sušší místa a působí přirozeně v moderních i venkovských zahradách. Obsahuje nepetalakton, látku známou hlavně tím, že přitahuje kočky. Zároveň se o ní mluví i v souvislosti s odpuzováním některých druhů hmyzu.
Do zahrady se hodí podél cestiček, k okrajům záhonů nebo na slunná suchá stanoviště. Vypadá dobře v kombinaci s levandulí, šalvějí nebo okrasnými travami. Po odkvětu ji můžete sestřihnout a často znovu obrazí.
U šanty je ale dobré počítat s tím, že může lákat kočky. Pokud máte záhon hned vedle čerstvě vysazených sazenic, kočky v něm mohou polehávat nebo rostliny poničit.
„Šanta je skvělá pro lidi, kteří chtějí nenáročnou a přitom užitečnou trvalku. Umí rychle vyplnit okraj záhonu a kvete dlouho. Jen bych ji nedávala doprostřed křehkých výsadeb, protože některé kočky ji opravdu milují,“ říká Eva Koutná.
Vratič je tradiční aromatická rostlina se žlutými květy, která se dříve používala v hospodářstvích i zahradách proti různým škůdcům. Jeho vůně je velmi výrazná, a právě proto se objevuje i v seznamech rostlin, které mohou pomoci znepříjemnit pobyt klíšťatům.
Na rozdíl od levandule nebo šanty ale není vhodný úplně pro každého. Vratič obsahuje thujon a při požití může být toxický. Do zahrady s malými dětmi, psy nebo kočkami je vhodné ho nedávat k terase, pískovišti ani k místům, kde se běžně odpočívá.
„Vratič má v zahradě své místo, ale musí se s ním zacházet rozumně. Hodí se spíš na okraj pozemku, k plotu nebo do užitkové části zahrady, kam malé děti neběhají trhat květy. Určitě bych ho neprezentoval jako univerzální bezpečnou rostlinu pro každou rodinu,“ upozorňuje pro Kupi zahradník Jan Dvořáček.
Vratič je navíc poměrně vitální rostlina. Pokud se mu daří, může se šířit víc, než byste chtěli. Proto je lepší hlídat jeho rozrůstání a nenechat ho samovolně obsadit celý kout zahrady.
Dalmatská kopretina je nejméně známá, ale z pohledu přírodních repelentních látek asi nejzajímavější rostlina z celého seznamu. Obsahuje přírodní pyrethriny, tedy látky, které se využívají při výrobě některých insekticidních přípravků.
Na první pohled přitom nevypadá nijak nebezpečně. Připomíná klasickou bílou kopretinu se žlutým středem a na záhoně působí velmi dekorativně. Nejlépe se jí daří na slunném místě v propustné půdě.
„Dalmatská kopretina je pro hodně lidí překvapení. Znají levanduli, mátu nebo rozmarýn, ale o pyrethrinech z kopretin často slyší poprvé. Je to zajímavá rostlina do přírodně laděných výsadeb, jen bych z ní nedělal zázračný štít proti klíšťatům. Spíš jeden dílek celé skládačky,“ říká Jan Dvořáček.
Při pěstování je dobré myslet na to, že i přírodní látky mohou být biologicky aktivní. Rostlinu proto nedávejte do míst, kde ji budou okusovat domácí mazlíčci.
Největší logiku má vysazovat aromatické rostliny tam, kde se lidé na zahradě opravdu pohybují. Tedy kolem terasy, zahradních cest, posezení, grilu, lavičky, vyvýšených záhonů nebo okraje trávníku, kde si hrají děti.
Naopak nemá smysl vysadit pár rostlin do jednoho vzdáleného rohu zahrady a čekat výraznou změnu. Klíšťata se budou dál držet tam, kde mají vlhko, stín a vysoký porost.
Dobře funguje kombinace více druhů. Například levandule, šanta a rozmarýn vytvoří suchomilný voňavý záhon u terasy. Vratič a dalmatská kopretina se hodí spíš do vzdálenější, přírodnější části zahrady, kde nehrozí kontakt s malými dětmi nebo zvířaty.
Zahradníci se shodují, že rostliny mohou být příjemným doplňkem, ale hlavní práci udělá údržba. Trávník je dobré pravidelně sekat, zejména v místech, kde chodíte bosí, sedíte na dece nebo kde si hrají děti. Husté keře je vhodné prosvětlovat a nenechávat pod nimi staré listí.
Důležité je také omezit vlhká zákoutí. Klíšťatům vyhovují neudržované okraje zahrady, hromady větví, spadané listí a vysoká tráva u plotu. Právě tato místa bývají rizikovější než záhon s bylinkami.
Pomoci může i štěrkový nebo mulčovací pás mezi trávníkem a terasou, dětským koutkem či posezením. Vytvoří suchou přechodovou zónu, kterou klíšťata nevyhledávají tolik jako vysokou vlhkou vegetaci.
Pokud chcete začít jednoduše, zvolte kolem terasy levanduli, rozmarýn v květináči a šantu kočičí do okraje záhonu. Do vzdálenější části zahrady můžete přidat dalmatskou kopretinu. Vratič má smysl jen tam, kde nehrozí, že ho budou okusovat děti nebo domácí mazlíčci.
Taková výsadba bude hezky vypadat, vonět, přiláká opylovače a zároveň může přispět k tomu, že se klíšťatům nebude v nejpoužívanějších částech zahrady tolik líbit. Zázrak od ní ale nečekejte. Bez sekačky, hrábí a prořezaných keřů se zahrada klíšťat nezbaví.
Zdroje: autorský text, zahradnice Eva Koutná a zahradník Jan Dvořáček pro Kupi.cz, MyHomeBook.de