Parkoviště plné aut, nervózní řidiči a několik vteřin, které stačily k tomu, aby běžný nákup skončil nepříjemnou scénou. Čtenářka Kupi popsala situaci, kterou viděla před supermarketem během začátku akčních slev. Podobné konflikty podle odborníka nejsou výjimkou.
Středeční dopoledne před supermarketem v menším městě připomínalo spíš předvánoční nápor než běžný nákupní den. U vchodu se střídali lidé s plnými vozíky, někteří nakládali nákupy do kufru, jiní už jen pomalu projížděli mezi zaparkovanými auty a čekali, jestli se někde neuvolní místo. Právě v tu chvíli byla na parkovišti i Petra, která se redakci Kupi svěřila s nepříjemnou scénou.
„Bylo vidět, že už jsou všichni nervózní. A pak stačilo opravdu pár vteřin,“ popisuje Petra. Podle ní šlo o typickou situaci, kterou zná z menších parkovišť skoro každý. Jeden řidič čekal se zapnutým blinkrem, až žena u vedlejší řady naloží tašky do auta, vrátí vozík a vyjede. Jenže než se stihl rozjet, do volného místa najel jiný vůz z opačné strany.
Zpočátku to podle Petry vypadalo jako obyčejné nedorozumění. Řidič, který místo obsadil, si prý čekajícího auta nejspíš nevšiml. Muž, který na místo čekal, ale zareagoval okamžitě. Prudce zabrzdil, vystoupil z auta a zamířil přímo k druhému vozu.
„Otevřel mu dveře a začal na něj křičet, že to místo bylo jeho. Všichni kolem se zastavili, protože to bylo najednou strašně ostré,“ říká Petra. V tu chvíli už nešlo jen o parkování. Na parkovišti ztichlo několik lidí, žena s nákupní taškou zůstala stát u kufru auta a jeden pár u vozíků se jen otočil, aby viděl, co se děje.
Druhý řidič se podle svědkyně snažil vysvětlit, že si čekajícího auta nevšiml. Jenže omluva už situaci neuklidnila. Oba muži se začali překřikovat a do hádky se přidaly i nervózní pohledy okolí. Nejnepříjemnější podle Petry bylo, že ve voze, kterému muž otevřel dveře, sedělo malé dítě.
„Holčička vzadu se rozbrečela. To mě zasáhlo asi nejvíc, protože najednou bylo vidět, že to není jen nějaká hádka dvou dospělých,“ popisuje. Situace se uklidnila až po chvíli, kdy se ozval starší zákazník a muže napomenul, ať toho nechají. Jeden z nich nakonec nasedl zpět do auta a odjel hledat jiné místo.
Podobné scény se nejčastěji odehrávají tam, kde se potká málo parkovacích míst, velký provoz a pocit, že člověk musí všechno stihnout co nejrychleji. Akční dny v obchodech přivádějí zákazníky ve stejný čas, lidé spěchají, hlídají letákové ceny a k tomu řeší běžné starosti dne. Stačí pak malý impuls a napětí, které by jindy zůstalo pod povrchem, vyjde ven.
Petra říká, že ji překvapilo hlavně to, jak rychle se celá situace změnila. „Kdyby ten pán jen zatroubil nebo mávl rukou, člověk si řekne, že je naštvaný. Ale otevřít někomu dveře auta a křičet na něj zblízka, to už mi přišlo za hranou,“ říká.
Jan Dvořák, kouč zaměřený na mezilidskou komunikaci a každodenní situace, pro Kupi vysvětluje, že u podobných konfliktů často nejde jen o konkrétní parkovací místo. „Člověk už může být unavený, pod tlakem nebo mít pocit, že se mu celý den něco nedaří. Když mu pak někdo zdánlivě vezme poslední volné místo, nevidí v tom jen parkování, ale nespravedlnost. Reakce potom bývá mnohem silnější, než by odpovídalo samotné situaci,“ říká.
Podle něj hraje roli i prostředí auta. Řidiči se často cítí anonymněji než při běžném kontaktu tváří v tvář, a proto reagují ostřeji. Jakmile ale někdo vystoupí, otevře dveře cizího vozu nebo vstoupí druhému do osobního prostoru, konflikt se může rychle vyhrotit. „V tu chvíli už druhý člověk nevnímá jen slova, ale i fyzické narušení bezpečí. To je důvod, proč se podobné scény mohou velmi rychle stát nepříjemnými i pro okolí,“ doplňuje Dvořák.
Podle odborníka není realistické čekat, že lidé nikdy nebudou naštvaní. Rozdíl je ale v tom, co s emocí udělají v prvních vteřinách. Pokud má řidič pocit, že mu někdo místo vzal, může dát najevo nesouhlas, ale měl by zůstat u odstupu. Troubení, gestikulace nebo vystupování z auta většinou situaci neposune k řešení, spíš ji promění v souboj o pravdu před ostatními.
Dvořák radí, že pokud se člověk ocitne na druhé straně a někdo na něj začne křičet, pomáhá krátká klidná věta bez vysvětlování do detailu. Například že situaci nechtěl způsobit a nechce se hádat. Čím déle se lidé snaží dokazovat, kdo měl pravdu, tím víc se konflikt prodlužuje. A pokud je situace příliš vyhrocená, je bezpečnější neeskalovat ji a raději odjet nebo vyhledat pomoc personálu či dalších lidí v okolí.
Petra nakonec nakoupila, ale domů odjížděla s pocitem, že jí scéna zůstala v hlavě mnohem déle než samotný nákup. „Člověk chápe, že každý někdy spěchá nebo má špatný den. Ale kvůli jednomu místu před obchodem vyděsit dítě a křičet na cizího člověka, to mi přišlo hrozně zbytečné,“ říká.
Sama si z toho prý odnesla jednoduchou věc. Když je parkoviště plné a lidé kolem začínají být nervózní, nemá cenu soutěžit o každý metr asfaltu. Někdy je lepší objet řadu ještě jednou, zaparkovat o kus dál nebo nákup o pár minut posunout. Ne proto, že by člověk musel pokaždé ustoupit, ale proto, že jeden nákup za konflikt, strach dítěte ani zkažené dopoledne nestojí.
Zdroje: zkušenost čtenářky sdílená s redakcí Kupi.cz, vyjádření odborníka Jana Dvořáka pro Kupi.cz