Klíšťata jsou každé jaro i léto strašákem většiny pejskařů i majitelů koček. A zatímco dřív se řešila hlavně při výletech do lesa, dnes si je mohou domácí mazlíčci přinést klidně i z městského parku, zahrady nebo krátké procházky kolem domu. Spolu s tím roste i nabídka různých ochranných prostředků, od klasických pipet a obojků až po nejrůznější alternativní vychytávky. Jenže orientovat se v tom, co skutečně funguje a co je spíš marketing, bývá někdy pro běžného chovatele poměrně zapeklité.
Pipety jsou pro mnoho majitelů první volbou. Malé ampulky s účinnou látkou se aplikují zvířeti za krk nebo podél páteře a přípravek se následně rozšíří po kůži a srsti. Některé fungují jako repelent, jiné klíště usmrtí až po kontaktu. Výhodou pipet je hlavně jednoduché použití a široký výběr variant podle velikosti nebo věku zvířete. Oblíbené jsou i proto, že nepřekáží a zvíře o nich prakticky neví.
Nevýhodou bývá nutnost pravidelné aplikace, většinou jednou měsíčně. Některým psům nebo kočkám mohou navíc způsobit podráždění kůže nebo mastnější srst v místě aplikace. Problém může nastat i u zvířat, která často plavou nebo se hodně koupou, účinnost se tím může podstatně zkrátit.
Čím dál častěji veterináři doporučují také antiparazitní tablety. Ty fungují zevnitř – účinná látka se dostane do krve zvířete a klíště po přisátí zahyne. Majitelé si tablety pochvalují hlavně kvůli pohodlí. Nemusí řešit mastnou srst, koupání ani obojky. U některých přípravků navíc ochrana vydrží údajně i několik týdnů nebo měsíců. „Nejlepší je jednoznačně tabletová ochrana, pak dlouho nic a pak až některé ampule, ale jsou mezi nimi obrovské rozdíly,“ říká pro Kupi MVDr. Vlastimil Mrňák.
Na druhou stranu právě fakt, že se klíště musí nejprve přisát, bývá pro část chovatelů nepříjemný. Někteří se také obávají větší zátěže organismu, protože přípravek funguje vnitřně, a roste obava, zda není velkou zátěží zejména pro játra.
Velkou popularitu mají dlouhodobě antiparazitní obojky. Fungují tak, že postupně uvolňují účinné látky do srsti a kolem těla zvířete vytvářejí ochrannou vrstvu. Některé vydrží několik měsíců, což je pro majitele pohodlnější než pravidelné kapání účinné látky. Hodně oblíbené bývají hlavně u psů, kteří tráví hodně času venku, běhají po zahradě nebo chodí často do přírody. Výhodou je dlouhá výdrž i relativně bezstarostné používání.
„Obojky jsou samostatná kapitola, z hlediska lékařské etiky je nedoporučuji. Někdy sice fungují velmi dobře, ale ne vždy, a také mají velmi vysoké procento reakcí a negativ ze zdravotního hlediska, které pak vidí a řeší veterinář,“ upřesňuje Mrňák.
Nevýhodou může být vyšší cena kvalitnějších variant nebo riziko, že obojek nebude správně sedět. U citlivějších zvířat se někdy objevuje podráždění kůže v oblasti krku. Některým majitelům také vadí výraznější zápach některých typů obojků.
„Obojky nejsou vhodné pro alergiky, pacienty s kožními chorobami, s poruchami imunity, chorobami dýchacích cest, s chorobami oči a dále nejsou vhodné pro psy, kteří žijí v úzkém kontaktu s malými dětmi, mohou způsobit problémy a alergie i jim. Antiparazitární obojky jsou nyní často prodávány bez jakéhokoliv poučení majitele,“ varuje MVDr. Vlastimil Mrňák.
Internet v posledních letech zaplavily malé přívěsky nebo elektronické odpuzovače, které mají pomocí ultrazvuku klíšťata odpuzovat. Často lákají hlavně na to, že neobsahují chemii. Pro řadu majitelů jsou atraktivní hlavně proto, že vypadají jednoduše a bezpečně. Připnou se na obojek a není potřeba nic dalšího řešit.
Jenže právě u těchto výrobků veterináři často upozorňují, že chybí dostatek kvalitních studií potvrzujících jejich účinnost. Část odborníků je bere maximálně jako doplněk ke klasické ochraně, ne jako její náhradu.
Popularitu získávají také přírodní repelenty s citronelou, levandulí, eukalyptem nebo tea tree olejem. Majitelé je často volí ve snaze omezit chemické látky. Výhodou bývá příjemnější složení a pocit „přirozenější“ ochrany. Nevýhodou ale je, že účinek bývá kratší a spreje je potřeba aplikovat výrazně častěji než klasické přípravky.
Veterináři zároveň upozorňují, že některé esenciální oleje mohou být hlavně pro kočky nebezpečné. Kočičí organismus totiž některé látky odbourává mnohem hůř než psí.
Vedle pipet, obojků a tablet existují také repelentní spreje. Ty fungují hlavně tak, že klíšťata a další hmyz odpuzují ještě před kontaktem se zvířetem. Často se používají před výletem do lesa, na chatu nebo do oblastí s vysokým výskytem klíšťat.
Výhodou sprejů je rychlá aplikace a možnost použít je jen podle potřeby. Některé přípravky jsou vhodné přímo na srst zvířete, jiné spíše na pelíšky, obojky nebo textilie. Rozdíl je hlavně v účinných látkách.
Velkou pozornost budí i jantarové náhrdelníky a obojky. Podle zastánců mají fungovat díky vůni pryskyřice nebo statické elektřině vznikající třením o srst. Řada majitelů na ně nedá dopustit a oceňuje hlavně to, že jde o přírodní variantu bez chemie. Často navíc vypadají esteticky lépe než klasické antiparazitní obojky. „U alternativních možností mám jen minimum zpětné vazby, ale spíše selhávají,“ uvádí na pravou míru Mrňák.
Odborníci jsou ale v hodnocení výrazně opatrnější. Pro účinnost jantarových obojků totiž neexistují spolehlivé vědecké důkazy a veterináři je většinou nepovažují za dostatečnou ochranu proti nemocem přenášeným klíšťaty.
Veterináři zároveň upozorňují, že při používání antiparazitik nestačí řešit jen samotnou ochranu proti klíšťatům, ale také správnou aplikaci a vhodnou kombinaci přípravků. Chyby podle nich často vznikají ve chvíli, kdy majitelé sahají po více prostředcích současně nebo je používají bez konzultace u starších či nemocných psů.
„Chybou je aplikace antiparazitika na klíšťata u nemocných psů bez konzultace s veterinářem. Některé choroby vyžadují obezřetnější indikaci antiparazitik a minimalizaci zátěže (choroby jater, ledvin). Dalším častým problémem je laická kombinace více antiparazitik, často majitelé též neznají délku jejich účinku,“ uvádí Mrňák.
Veterináři se shodují alespoň na jedné věci, a to, že žádný přípravek nedokáže klíšťata eliminovat úplně. Důležitou roli proto stále hraje pravidelná kontrola srsti po procházce a rychlé odstranění přisátého klíštěte. Obzvlášť opatrní by měli být majitelé psů a koček, kteří žijí v oblastech s vysokým výskytem klíšťat nebo chodí často do přírody.
„Moje doporučení je řešit antiparazitární péči komplexně (klíšťata, blechy, vnitřní paraziti) s ohledem na věk, zdravotní stav zvířete a individuální podmínky (riziko nově se šířících parazitů – dirofilaria, leischmania...) nejlépe u příslušného veterináře,“ uzavírá MVDr. Vlastimil Mrňák.
Zdroje: MVDr. Vlastimil Mrňák pro Kupi.cz, CDC, petMD