Dešťová voda je zdarma, rostlinám prospívá víc než chlorovaná voda z vodovodu a v době horkých let bývá doslova pokladem. Není proto divu, že sudy, barely a podzemní retenční nádrže dnes najdeme u stále více rodinných domů. Jenže právě kolem sběru dešťové vody podle odborníků opakuje řada chyb, které mohou zhoršit kvalitu vody, poškodit zahradu, nebo dokonce přidělat problémy domu samotnému.
„Lidé často řeší hlavně objem nádoby a cenu. Jenže mnohem důležitější je, odkud voda teče, jak se skladuje a jak rychle se spotřebuje,“ upozorňuje pro Kupi Eva Koutná ze zahradního centra, která se dlouhodobě věnuje zahradám u rodinných domů.
Mnoho lidí postaví sud jednoduše tam, kde je místo. Často přímo na prudké slunce. Jenže právě to je podle odborníků jedna z největších chyb.
„Voda se v tmavých plastových sudech během léta velmi rychle přehřívá. Pak dochází k množení řas, voda začne zapáchat a ztrácí kvalitu. U citlivějších rostlin může dlouhodobě způsobovat i problémy s půdou,“ vysvětluje Eva Koutná.
Podle ní je ideální umístit nádobu do polostínu nebo ji alespoň částečně zastínit. Pomoci může i jednoduchý dřevěný kryt nebo popínavé rostliny.
Při realizacích zahrad u novostaveb řeší zahradní architekti ještě jednu věc, na kterou běžní majitelé domů často vůbec nemyslí — první vodu po dešti.
„Prvních několik minut deště smývá ze střechy prach, pyl, ptačí trus i drobné nečistoty. Profesionální systémy proto používají takzvaný oddělovač první vody. Ta nejšpinavější část odteče mimo nádrž a až následně se zachytává čistší voda,“ popisuje zahradní architekt Jan Horák.
Právě absence filtrace bývá podle něj důvodem, proč voda v sudech rychle zapáchá nebo vytváří sliz na povrchu.
Řada lidí automaticky počítá s tím, že dešťová voda je vždy čistá. Jenže záleží i na typu střechy.
„Problém mohou být některé starší asfaltové krytiny, chemické nátěry nebo střechy s vysokým obsahem kovů. Pokud někdo používá dešťovou vodu na bylinky, zeleninu nebo třeba jahody, měl by to řešit,“ upozorňuje Jan Horák.
Za nejvhodnější se obecně považují kvalitní pálené tašky nebo moderní inertní krytiny.
Otevřený sud bez víka není jen estetický problém. V horkých dnech se z něj může stát ideální líheň komárů.
„Lidé často nechápou, proč mají kolem terasy tolik komárů, a přitom mají pár metrů od posezení otevřený sud s vodou,“ říká Eva Koutná.
Řešením je víko, síťka nebo uzavřený systém. U větších nádrží odborníci doporučují i pravidelný pohyb vody.
Velké chyby vznikají také při přetékání nádrží během přívalových dešťů.
„U novostaveb občas vidíme, že přepad ze sudu končí těsně u základů domu. Dlouhodobé podmáčení přitom může způsobovat vlhnutí nebo poškození okolních ploch,“ upozorňuje Jan Horák.
Přebytečná voda by měla bezpečně odtékat dál od domu — ideálně do vsakovací části zahrady.
Přestože je pro zalévání ideální, odborníci upozorňují, že dlouhodobě odstátá voda nemusí být vhodná například pro jemné pokojové rostliny nebo mladé sazenice.
„Pokud voda stojí v sudu několik týdnů bez pohybu a ve vysokých teplotách, mění se její vlastnosti. U citlivějších rostlin pak někdy vidíme problémy s plísněmi nebo zahníváním,“ vysvětluje Eva Koutná.
Proto doporučuje vodu pravidelně obměňovat a nenechávat ji stát celé týdny.
Typický plastový sud podle odborníků často nestačí ani na několik opravdu horkých dnů.
„Lidé bývají překvapení, jak rychle voda zmizí. V létě spotřebuje běžná zahrada při zalévání obrovské množství vody. Proto dnes u nových zahrad často navrhujeme propojení více nádrží nebo podzemní retenční systémy,“ říká Jan Horák.
Právě retenční nádrže dnes zažívají velký boom hlavně u moderních rodinných domů.
Ačkoliv technologie kolem sběru vody neustále postupují, oba odborníci se shodují, že nejdůležitější zůstává pravidelná údržba.
„Stačí několikrát ročně vyčistit okapy, zkontrolovat filtry a nenechat vodu úplně zahnívat. To je základ, který spousta lidí podceňuje,“ uzavírá Eva Koutná pro Kupi.
Zdroje: odborné podklady k hospodaření s dešťovou vodou, autorizované vyjádření Evy Koutné pro Kupi.cz, autorizované vyjádření Jana Horáka pro Kupi.cz