Evropská debata o zvláštním zdanění slazených nápojů v Evropě znovu nabírá obrátky. Sugar tax už zavedly země jako Velká Británie, Francie nebo Maďarsko a nově se o ní čím dál hlasitěji mluví také v sousedním Německu a Nizozemsku. Důvod je prostý. Státy zkrátka hledají způsob, jak omezit nadměrnou spotřebu cukru, rostoucí obezitu a s ní spojené zdravotní problémy, které zatěžují zdravotní systémy i veřejné rozpočty. Vedle zdravotních přínosů však velkou roli hraje také snaha získat nové příjmy do státního rozpočtu. Plánuje se něco podobného také u nás?
Daň ze slazených nápojů aktuálně funguje v několika evropských státech. Mezi ně patří například Velká Británie, Francie, Belgie, Portugalsko, Irsko, Norsko či Maďarsko, které již zavedly širší daň na nezdravé potraviny. Každý stát ale volí vždy trochu jiný model. Zatímco někde jde o plošnou daň podle objemu, jinde o odstupňování podle množství cukru. Právě druhý model bývá z pohledu odborníků považován za účinnější, neboť nevytváří tlak jen na zákazníka, ale především na samotné výrobce.
Pro Česko je mimořádně zajímavé hlavně Slovensko. Zde od roku 2025 platí nová daň na slazené nealkoholické nápoje. Regionálně jde o důležitý precedens, protože právě slovenský trh může ukázat, jak podobné opatření ovlivní ceny, spotřebu i strategii výrobců ve střední Evropě.
„Zavedení slazené daně nemělo vliv na zdraví spotřebitelů. Šlo o fiskální opatření, jehož cílem bylo získat finance do státního rozpočtu. Jen Kofola musela v roce 2025 na Slovensku odvést na cukrové dani přibližně 20 milionů eur, což je částka, kterou v žádném případě nelze pokrýt z marže. Trh s nealkoholickými nápoji je zde vysoce konkurenční a všichni výrobci museli daň promítnout do ceny nápojů, tedy do nákladů pro spotřebitele.
Zdražení všech slazených nápojů pochopitelně ovlivnilo spotřebu, která klesla o více než 10 %. Pokud by mělo jít o boj za zdraví, musely by se zdanit všechny potraviny obsahující cukr, tedy nejen nápoje, ale i cukrovinky, čokolády a další produkty,“ vysvětluje pro Kupi Jana Ptačinská Jirátová, manažerka komunikace společnosti Kofola ČeskoSlovensko.
Zásadní rozdíl je hlavně v tom, jak je daň nastavená. Pokud se odvíjí podle množství cukru v nápoji (uplatňuje se určitá sazba nad konkrétní hranici gramů cukru na 100 ml), výrobci mají přímý ekonomický důvod měnit množství cukru v recepturách tak, aby se dostali do nižší daňové sazby nebo se jí úplně vyhnuli.
Velká Británie je v tomto směru často uváděna jako modelový příklad. Tamní Soft Drinks Industry Levy vedl totiž k tomu, že řada výrobců upravila složení svých nápojů ještě před ostrým spuštěním daně. Místo pouhého zdražení tak došlo k reálnému poklesu cukru v celkové nabídce. British Medical Journal upozorňuje, že významná část efektu přišla právě skrze reformulaci, nikoli jen omezení spotřeby.
Uvalení daně na sladké nápoje nemusí směřovat k tomu, aby lidé přestali kupovat své oblíbené limonády, ale může motivovat značky vyrábět stejné produkty s menším obsahem cukru. Jednou ze značek, které se úprava zdanění dotkla, je tuzemská Kofola. Ta v reakci na slovenskou legislativu upravila složení nápojů nejen na Slovensku, ale také na českém trhu, přestože v Česku zatím podobná daň neplatí.
„Nápojářský průmysl už dlouhodobě snižuje obsah cukru v jednotlivých produktech a nepotřebuje k tomu restrikce. My v Kofole bez ohledu na daň neustále hledáme způsoby, jak přinášet spotřebitelům chutné a zdravé nápoje. Rozšířili jsme naše portfolio o čerstvé šťávy, bylinkové čaje nebo minerální vody. Dávno před zavedením slovenské daně jsme snížili obsah cukru o 30 % ve všech našich ochucených Kofolách. Na trh uvádíme nápoje slazené ovocnými šťávami nebo produkty zcela bez cukru, jako jsou ochucené vody Rajec BIO nebo neslazená Korunní Etera,“ říká Jana Ptáčinská Jirátová ze společnosti Kofola.
Pro nápojový průmysl představuje sugar tax výrazný tlak, ale také impuls k inovacím. Výrobci mohou:
Pro velké hráče typu Coca-Cola, PepsiCo nebo regionální výrobce jako Kofola může sugar tax představovat náklad i příležitost zároveň. Firmy, které dokážou rychle nabídnout chutné méně sladké varianty, mohou získat konkurenční výhodu. V některých zemích už se ukazuje, že právě reformulace bývá pro výrobce méně bolestivá než přenášet vyšší cenu přímo na zákazníka.
Spolu se zdaněním sladkých nápojů vyvstává také debata, čím výrobci cukr nahrazují. Nejčastěji jde o umělá či přírodní nízkokalorická sladidla, například sukralózu, aspartam nebo stévii. To sice nahrává optimálnímu kalorického příjmu, ale část odborníků upozorňuje, že samotné nahrazení cukru automaticky neznamená „zdravý produkt“. Do budoucna tak může být důležitější nejen množství cukru, ale i celková kvalita složení.
V Česku se téma sugar tax objevilo opakovaně, například v doporučeních NERV nebo v debatách Ministerstva zdravotnictví. Diskutovalo se o možnosti zdanit vysoce slazené nápoje podobně jako v zahraničí, ale zatím bez konkrétní legislativní podoby. Důvody jsou zřejmé. Jde o politicky citlivé téma. Odpůrci argumentují dalším zdražováním potravin a zásahem do peněženek domácností, zastánci naopak zdůrazňují prevenci, zdravotní náklady a možný tlak na zdravější trh.
„Ministerstvo zdravotnictví dlouhodobě upozorňuje na nadměrnou konzumaci slazených nápojů, která představuje významný rizikový faktor pro vznik chronických onemocnění, jako jsou obezita či diabetes. V této souvislosti sledujeme zkušenosti zahraničních států se zaváděním daně na slazené nápoje a jejich dopady na spotřebitelské chování. Zároveň také vnímáme mezinárodní doporučení WHO nebo OECD, v rámci nichž by – z pohledu veřejného zdraví – případná regulace měla primárně preventivní charakter.
Klíčovou roli nadále vidíme v edukaci obyvatel, zvyšování zdravotní gramotnosti a podpoře zdravějších stravovacích návyků, přičemž ekonomické nástroje mohou být jedním z doplňkových opatření. Nicméně, přímo agenda daňové politiky je v kompetenci Ministerstva financí ČR,“ říká pro naši redakci MgA. Renata Povolná, vedoucí tiskového oddělení Ministerstva zdravotnictví ČR.
Právě zde se vede nejzásadnější spor. Pokud by byla sugar tax nastavena chytře, tedy podle obsahu cukru, nikoli jen objemu, mohla by sloužit méně jako trest a více jako pobídka pro výrobce, aby aktivně hledali méně sladké alternativy. A to může být ve výsledku její největší přínos.
Zdroj: Vláda ČR, Retail Detail, BMJ, Kupi, Kofola a MZ pro Kupi