Zima 2026 přeje lyžím. S radostí ale přicházejí i nepříjemnosti – úrazy, nehody na svahu, spory o ubytování nebo zmizelé věci. Kdy nese odpovědnost provozovatel, kdy vy sami a kdy má smysl chtít náhradu škody?
Hory v zimě slibují klid, pohyb a vypnutí hlavy. Realita ale občas připomene, že lyžování není jen radost, ale i soubor rizik – a právních otázek. Úraz na lanovce, srážka na sjezdovce, realita ubytování vzdálená fotografiím nebo zmizelá bunda v horském bufetu. Co z toho je „smůla“ a co už odpovědnost někoho jiného?
Jakmile nastoupíte na lanovku nebo vlek, nestáváte se sportovcem na vlastní riziko, ale účastníkem přepravy osob. A právě tady je postavení lyžaře nejsilnější. Provozovatel odpovídá za bezpečnost objektivně – tedy bez ohledu na zavinění.
Upozorňuje na to i dTest, podle kterého není rozhodující, zda provozovatel pochybil. Pokud ke škodě dojde během přepravy, odpovědnost jde zpravidla za ním.
„U lanovek se lidé často zbytečně bojí ozvat. Přitom právě tady je právo velmi jednoznačné,“ říká pro Kupi Jana Horáková, pojišťovací makléřka. „Typicky jde o pády při rozjezdu nebo technickou závadu. Nárok na náhradu je v těchto případech běžný.“
Zároveň ale platí, že cestující musí dodržovat přepravní řád a pokyny obsluhy. Vlastní lehkovážnost nebo nerespektování instrukcí může vést ke snížení odškodnění.
České právo nemá speciální zákon o lyžování. Při posuzování nehod se proto soudy opírají o pravidla Mezinárodní lyžařská federace (FIS). Nejsou zákonem, ale slouží jako měřítko toho, co je rozumné a bezpečné chování.
Lyžování je rizikový sport a ne každá nerovnost nebo ledová plotna znamená chybu areálu. Jiná situace nastává u tzv. atypických rizik – nezajištěných sněžných děl, neoznačených překážek nebo prudkých srázů bez ochranných sítí.
„Velmi často se řeší spoluzavinění. Pokud někdo jede nepřiměřenou rychlostí nebo mimo své schopnosti, může přijít o část náhrady,“ vysvětluje Horáková. „Nestačí říct: on mě srazil. Důležité je, jak se choval každý z účastníků.“
Rezervace horského ubytování není orientační příslib. To, co je uvedeno v nabídce – vybavení, velikost pokoje, výhled nebo vlastní koupelna –, je pro poskytovatele závazné.
Podle dTestu platí jednoduché pravidlo: realita musí odpovídat popisu. Pokud neodpovídá, má host právo na nápravu, slevu nebo v krajním případě odstoupení od smlouvy.
„Největší chyba je čekat až na návrat domů. Reklamace má zaznít hned na místě,“ upozorňuje Horáková. „Čím dřív problém zdokumentujete, tím silnější pozici máte.“
Horské bufety, restaurace i chaty často spoléhají na cedule typu „za odložené věci neručíme“. Podle výkladu dTestu ale takové upozornění automaticky odpovědnost neruší.
Pokud si host odloží bundu, batoh nebo helmu na místě, které je k tomu obvykle určeno – věšák, šatna, stojan – odpovědnost provozovatele trvá, a to i v případě krádeže.
„Cedule působí autoritativně, ale právně je slabá,“ říká Horáková. „Lidé se často ani nepokusí škodu řešit, přestože by uspěli.“
Zkušenosti z praxe ukazují, že řada nepříjemností se láme na drobných detailech v pojistných smlouvách. Nejde jen o úraz, ale hlavně o odpovědnost za škodu způsobenou třetí osobě.
„Srážka na svahu bez odpovědnostního pojištění může znamenat velmi nepříjemný účet,“ upozorňuje Horáková. „Právě to lidé nejčastěji podceňují.“
Redakce Kupi oslovila náhodné zákazníky v nákupním centru, kteří se chystají na hory.
Zdroje: Kupi.cz, dTest, Mezinárodní lyžařská federace (FIS), Horská služba, Občanský zákoník ČR, pojišťovací makléřka Jana Horáková pro Kupi.cz