Marek z Olomouce se redakci svěřil s nečekanou zkušeností. Když mu zaměstnavatel kvůli administrativní chybě poslal výplatu se zpožděním, rozhodli se s partnerkou nebrat půjčku ani kontokorent a zkusili týden vyžít jen z toho, co najdou doma. Příběh ukazuje nejen kreativitu v kuchyni, ale i to, jaké zásoby se člověku hromadí, aniž by o tom věděl.
„Cože, na účtu je nula?“ dívala se na mě partnerka s hrnkem kávy v ruce. Bylo pondělí ráno. Právě jsem otevřel bankovní aplikaci a střídavě kontroloval účet a kalendář, jestli nemám špatné datum. „Výplata nepřišla,“ řekl jsem. Ztichli jsme oba.
Otevřel jsem spíž, kterou máme v kuchyni schovanou za velkým posuvným panelem, a pronesl větu, která nám zachránila týden: „Tak tohle nás teď bude živit.“ Tenhle příběh se opravdu stal a rozhodl jsem se o něj podělit s redakcí, protože ukázal, kolik toho doma opravdu máme, když jde do tuhého.
Marek je sedmatřicetiletý IT technik, žije s partnerkou a dvouletým synem v menším bytě v Olomouci. Oba mají stabilní příjmy a běžně si dopřávají kvalitní potraviny, občas hotovky, občas něco z donášky. Před výplatou zůstává obvykle pár stovek, ale nikdy se nestalo, že by peníze nedorazily včas. Až nyní. „Koukli jsme na účet, vidíme nulu, a v tu chvíli se nám stáhly žaludky,“ říká Marek. Kontokorent nechtěli, půjčovat si od rodiny také ne. Rozhodli se, že to vezmou jako výzvu.
Vyložili všechno ze spíže na stůl. Dva sáčky těstovin. Tři rýže. Polníček, čočka. Fazole, které nikdo nepamatuje, že by koupil. Dvě konzervy tuňáka. Polívka v sáčku. Čtyři rajčatová pyré. A hlavně: Šest poloprázdných sáčků s těstovinami různých tvarů. „Nevěděl jsem, že jsme sběratelé fusilli,“ směje se Marek.
První jídlo: Těstoviny se zbytky kečupu, troškou cibule a jednou konzervou tuňáka. „Nebyla to hitparáda, ale snědli jsme to beze zbytku.“ Synovi udělali rýži s máslem. V lednici našli dvě mrkve a trochu sýra. Vznikl perfektní zeleninový vývar.
„Zatoužil jsem po kávě,“ říká Marek. Jenže káva došla. Na dně byl jen prášek, co by vystačil na půl šálku. Naštěstí našli instantní, kterou koupili kdysi na dovolenou. V tu chvíli pochopili, že domácí zásoby fungují jako časová kapsle.
Z čočky uvařili „falešný guláš“. Smíchali ji s cibulí, paprikou a troškou mouky. Chutnalo to překvapivě dobře. „Partnerka se smála, že když nás tohle naučí šetřit, budeme mít zpožděnou výplatu klidně každý měsíc.“ Na večeři udělali palačinky ze všeho, co zbylo. Syn byl nadšený.
Lednice začala být téměř prázdná. Zbyly jen okurky, jedna dávno zapomenutá tatarka a pár plátků sýra. „V ten den jsme si řekli, že už nechceme mít doma zásoby, které nepoužíváme.“ Vytvořili plán, že budou nakupovat méně, častěji a hlavně s kontrolou toho, co mají doma.
Když výplata konečně dorazila, všichni tři šli na velký nákup. „Ale tentokrát jsme měli seznam a nakupovali jsme jen to, co skutečně potřebujeme,“ říká Marek. A ještě něco. Díky týdnu „ze spíže“ ušetřili přesně tolik, kolik by jinak utratili za pět dní běžného nakupování. Přes tisíc korun.
Obor: Finanční poradkyně a specialistka na rodinné rozpočty
Jak přežít týden ze spíže a ušetřit:
Marek dnes říká, že týden „ze spíže“ byl vlastně jeden z nejpřínosnějších týdnů posledních měsíců. Nejen že ušetřili, ale hlavně zjistili, kolik nepotřebných věcí doma skladují. „Kdyby nepřišla výplata pozdě,“ říká s úsměvem, „nikdy bychom nezjistili, že jsme schopní vařit skoro týden bez jediného nákupu. A že nám to vlastně v mnoha věcech zjednodušilo život.“
Zdroj: Rozhovor s respondentem a odborný komentář finanční poradkyně