Nová mapa ukazuje místa na celé zeměkouli, která jsou znečištěná tzv. perzistentními organickými látkami (POPs). Tyto látky vznikly nešetrnou lidskou činností a představují trvalou hrozbu pro lidi i přírodu. Česká republika má na mapě tři taková místa.
Aktualizovanou mapu zveřejnila česká nezisková organizace Arnika, která se zabývá ekologií, ve spolupráci s IPEN, což je Mezinárodní síť pro eliminaci znečištění.
„Nová mapa ukazuje pokračující globální problém s POPs, které patří mezi nejnebezpečnější chemické látky vznikající lidskou činností, ať už záměrně, anebo jako vedlejší produkty v chemické výrobě, metalurgii anebo při spalování odpadů,“ řekl Jindřich Petrlík, vedoucí týmu autorů mapy z organizace Arnika.
Zkratka POPs označuje perzistentní organické polutanty – chemikálie, které se v přírodě téměř nerozkládají. Kvůli své odolnosti vůči přirozenému rozkladu zůstávají v životním prostředí desítky i stovky let a mohou se šířit na velké vzdálenosti, třeba vzduchem nebo vodou.
Tyto látky vznikly jako vedlejší produkt průmyslové výroby, spalování odpadů nebo v rámci používání pesticidů a jiných chemikálií. Najdeme je v barvách, plastech, starých elektrických zařízeních, ale i v půdě nebo vodě. Mezi nejznámější patří například dioxiny, PCB (polychlorované bifenyly) nebo DDT.
„I když některé z nich již nejsou vyráběny, zanechávají dědictví ve formě kontaminovaných míst, která je třeba vyčistit, jinak zůstanou trvalými zdroji znečištění,“ vysvětluje Petrlík.
Proč jsou tak nebezpečné? Protože se hromadí v živých organismech – včetně lidí. Dlouhodobé vystavení POPs může způsobovat vážné zdravotní problémy, jako jsou poruchy imunity, hormonální změny, neplodnost nebo i rakovina. Nejde přitom jen o lidi, ale i o zvířata a celý ekosystém.
Na mapě znečištění, kterou zveřejnila Arnika, najdeme tři problematická místa v České republice. Každé má svou vlastní historii a specifické znečišťující látky, ale jedno mají společné – dlouhodobé dopady na zdraví lidí i přírody.
V severočeském Ústí se nebezpečné látky – konkrétně PCB, tedy polychlorované bifenyly – objevily v sedimentech řeky Labe. Do řeky se dostaly mimo jiné při opravě železničního mostu, který byl natřen starou barvou s obsahem PCB. Dalším zdrojem znečištění je areál bývalé chemičky Spolchemie.
Další vysoce kontaminované místo leží u Pardubic – konkrétně jde o odkaliště Lhotka. To sloužilo jako úložiště průmyslových odpadů ze závodu Synthesia. V důsledku vypouštění chemikálií se tu v půdě i ve vodě nacházejí vysoké koncentrace nebezpečných látek – mimo jiné DDT, PCB, dioxiny nebo látky známé jako dechloran plus. Situaci zhoršují i nezabezpečené skládky v okolí.
Třetím bodem na mapě je areál Spolany v Neratovicích, který má za sebou dekády výroby pesticidů a chloru. Právě ta zde zanechala dědictví v podobě kontaminace dioxiny, lindanem a dalšími perzistentními látkami. Ačkoliv areál prošel náročnou sanací pomocí moderní technologie, stále zde najdeme vysoké koncentrace škodlivin.
Jedním z nejznepokojivějších případů ve světě je bývalá americká vojenská základna Bien Hoa ve Vietnamu, kde se během války skladovala chemická látka Agent Orange. Ta po sobě zanechala silnou kontaminaci dioxiny – v půdě, potravinách i v krvi místních obyvatel.
Závažně kontaminovaná je také Ghana, konkrétně její hlavní město Accra. Tamní šrotiště elektroniky a aut je doslova toxickou bombou – vědci zde objevili vysoké koncentrace PCB, dioxinů a dalších jedovatých sloučenin. Vysoké hodnoty POPs byly odhaleny i v USA – například v oblasti Lake Charles v Louisianě, kde znečištění způsobil petrochemický průmysl.
Co se týče Evropy, zmiňme Belgii a kontaminaci způsobenou známou výrobní společností 3M ve Zwijndrechtu. Kvůli výrobě látek PFAS se toxiny dostaly do ovzduší, ale i do místních vod nebo potravin.
Podle odborníků se kontaminovaná místa dají čistit, ovšem je to velmi nákladný a zdlouhavý proces. Odborně se tomuto procesu říká sanace.
„Řada našich studií zpracovaných v průběhu posledních dvaceti let ukázala, že POPs ve znečištěných místech dlouhodobě vstupují i do potravního řetězce. Pokud dané lokality nebudou sanovány, čekají nás pokračující rizika pro naše zdraví i zdravé prostředí potřebné k životu,“ varuje Petrlík.
Sanace je soubor metod, jak z půdy, vody nebo stavebních materiálů odstranit škodlivé látky, nebo je alespoň výrazně omezit. Může jít třeba o výměnu kontaminované zeminy, chemickou neutralizaci nebo použití speciálních technologií, které toxiny (jedy) rozloží rychleji než příroda.
Příkladem relativně úspěšné sanace je třeba zmíněný areál Spolany v Neratovicích v ČR, kde byla část dioxinového znečištění odstraněna moderní technologií bez spalování. Přesto se odborníci shodují, že nejlepší ochranou je prevence – tedy zabránit vzniku takto kontaminovaných míst.
Zdroje: Kupi.cz, Arnika, IPEN, EPA