Na první pohled křišťálově čistá, ve skutečnosti ale plná nečekaných rizik. Pití vody přímo z ledovcových jezer a potoků může být lákavé, odborníci ale varují před parazity, bakteriemi i těžkými kovy. Kdy je vodu z ledovců (ne)bezpečné pít? Jak se vůbec taková voda, která je nejdražší a údajně nejchutnější na světě, získává? A jak ji bezpečně ochutnat?
Možná jste už někdy narazili na cestovatelské video, ve kterém se lidé prochází panensky čistou severní přírodou a pijí průzračnou vodu z ledovcových jezer. Nebo jste dokonce sami taková místa navštívili. Je ale pití vody přímo ze zdrojů bezpečné? Odborníci před ním varují. Můžete chytnout potíže, na které bude i faraonova pomsta z jižních zemí krátká.
Pokud se zdroj horské vody (jezero, potok) nachází u paty ledovce, ta může být ovlivněná lidskou činností i okolní zvěří. Zvláště, je-li stojatá. Na první pohled křišťálově čistá tekutina tak může obsahovat parazity, bakterie a viry z fekálií a slin zvířat, ale i těžké kovy.
„Voda z ledovců, bez ohledu na lokalitu, může obsahovat velké množství kontaminantů z atmosféry, okolní krajiny nebo od zvířat. Závažné je zejména hromadění těžkých kovů, například rtuti, která se do ledu dostává prostřednictvím atmosféry z globální průmyslové výroby,“ vysvětlil například geolog Dr. Gabriel Wolken.
Většina z těch, kteří ledovcovou vodu přímo v přírodě ochutnali, vám nicméně asi potvrdí, že obavy jsou zbytečné a horské osvěžení se dá ve zdraví přežít. Záleží také, kolik takové vody vypijete a na jak turisticky frekventovaném místě se nachází. Riziko však existuje vždy (a to nejen u ledovců) a zvláště citliví jedinci by se měli mít na pozoru.
Mnohé bakterie a nečistoty totiž mohou přežívat v samotném povrchovém ledu. Jak například zjistila studie publikovaná v roce 2022 v odborném magazínu Communications Earth & Environment, na severní polokouli může být v tajících ledovcích zakonzervovaných až 10 000 různých buněk mikrobů na mililitr.
Se zárukou 100% bezpečnosti je poté lepší sáhnout po některé z balených ledovcových vod, jejichž kvalita se přísně testuje. Tyto vody nebývají chemicky dočišťované, filtrované jsou pouze přírodními způsoby.
Některé se získávají z podzemních zdrojů tajících ledovců, které se vyznačují mimořádnou čistotou. Je to díky tomu, že jsou v hloubce chráněny před okolními vlivy, těžkými kovy, bakteriemi zvířat apod. Takové zdroje se dokonce nachází i u nás v Česku.
Jiné se stáčí přímo z ledovcových ker na Islandu, Aljašce nebo třeba v Grónsku či Patagonii. Kvůli pracnějšímu způsobu získávání bývají také dražší. Je totiž nutné najít obtížně přístupná místa, kde ledovce přirozeně tají a nejsou jakkoliv „kontaminované pevninou“.
Že potom patří ledovcová voda mezi exkluzivní zboží, asi není třeba zmiňovat. Věděli jste ale, že existují dokonce tzv. vodní sommelieři? Experti ve svém oboru se podobně jako u vína specializují na rozpoznávání chuťových vlastností vody a přísně hodnotí její kvalitu.
Za jednu z nejlepších a samozřejmě také nejdražších je potom považována arktická voda Svalbarði ze Špicberků. Za 750ml lahev v dárkovém tubusu zaplatíte v přepočtu od 2 500 korun. S nákupem ovšem nepochodíte, všechny dostupné varianty jsou velmi rychle vyprodané. Během roku se totiž uskuteční vždy pouze dvě expedice, které naplní pouhých 13 tisíc lahví.
Láká vás ochutnat kousek prastaré panenské přírody? Nebo jen chcete zjistit, zda na údajně nejlepší vodě na světě něco je? I u nás se dá koupit. K nejdostupnějším patří například značka Fromin. Ta stáčí vodu z období horského zalednění nacházejícího se v hlubinném vrtu na severu Čech. Litrová až půllitrová lahev vás vyjde na cenu kolem 35 korun.
Ze zahraničních zdrojů narazíte na internetu například na Icelandic Glacial Water (litr za cca 90 Kč).
A jak taková voda chutná? Podle jednotlivých výrobců je silně osvěžující, svěží, přesto jemná a měkká. Na rozdíl od minerálních a pramenitých vod je také velmi slabě mineralizovaná.
Zdroje: Food&Wine, Communications Earth & Environment, Kupi.cz