Máte na zimu připravenou zásobu palivového dřeva? Samotný nákup kvalitních polen ještě nezaručuje, že se vám bude dobře topit. Pokud dřevo nevhodně uskladníte, může zadržovat vlhkost, hůře hořet a poskytovat méně tepla. Problémem bývá přímý kontakt se zemí, nedostatečné větrání i obyčejná plastová plachta. Jakým chybám se vyhnout, aby dřevo zůstalo suché a bylo celou zimu připravené k topení?
S příchodem chladných dnů začínají majitelé krbů a kamen pravidelně přikládat. Zatímco někteří mají dřevo uložené v prostorném dřevníku, jiní využívají místo pod přesahem střechy, u zahradní zdi nebo v garáži. Ne každé takové řešení je ale vhodné.
Pro správné skladování palivového dřeva jsou zásadní dvě věci: ochrana před dlouhodobou vlhkostí a dostatečné proudění vzduchu. Bez nich mohou polena vysychat podstatně pomaleji, případně začít plesnivět či zahnívat.
Vlhkost palivového dřeva přímo ovlivňuje, kolik tepla z něj při spalování získáme. Pokud do kamen vložíte příliš vlhká polena, část energie se spotřebuje na odpaření vody. Dřevo se hůře rozhořívá, více kouří a spalování bývá méně účinné. Nedostatečně vysušené palivo navíc přispívá k tvorbě sazí a dalších usazenin v topeništi i komíně. Tím se může zhoršovat provoz spotřebiče a zvyšovat riziko požáru sazí ve spalinových cestách.
Pro běžné topení se doporučuje dobře proschlé dřevo s obsahem vody přibližně do 20 procent. Vždy je však nutné dodržovat požadavky výrobce konkrétních kamen nebo krbové vložky.
„Lidé často řeší především to, jakým druhem dřeva budou topit, ale stejně důležitá je jeho vlhkost. I kvalitní tvrdé dřevo bude hořet špatně, pokud není dostatečně vysušené. Správným skladováním proto ovlivňujeme nejen pohodlí při topení, ale také množství tepla, které z paliva skutečně získáme,“ vysvětluje prodejce specializující se na palivové dřevo Jan Plachý.
Ideálním místem pro skladování dřeva je zastřešený a dobře větraný dřevník. Střecha chrání polena před deštěm a sněhem, zatímco otevřené nebo laťkové boční stěny umožňují proudění vzduchu.
Vhodné je slunné a vzdušné stanoviště s pevným podkladem, na kterém se nedrží voda. Pokud dřevník nemáte, můžete využít také prostor pod dostatečně širokým přesahem střechy nebo jiný zastřešený venkovní přístřešek.
Naopak uzavřené sklepy, nevětrané garáže a zahradní domky nejsou pro sušení čerstvého dřeva ideální. Uvolňovaná vlhkost se v nich může hromadit a vytvářet podmínky pro vznik plísní. Již vysušené dřevo lze v suchém a dobře větraném uzavřeném prostoru skladovat, čerstvá polena však potřebují především dostatek vzduchu.
Ani vhodně zvolené místo ovšem nestačí, pokud se při skládání a zakrývání dřeva dopustíte některé z následujících chyb.
Jednou z nejčastějších chyb je ukládání polen přímo na trávník nebo hlínu. Spodní vrstva přichází do kontaktu se zemní vlhkostí, obtížně vysychá a postupně může začít zahnívat.
Řešení je přitom jednoduché. Hranici stačí umístit na pevnou a stabilní konstrukci, například na dřevěné palety, rošt nebo podkladové hranoly. Pod nejnižší vrstvou by měl zůstat prostor, kterým může proudit vzduch.
Praktické je zvednout dřevo přibližně 10 až 20 centimetrů nad terén. Důležité je také zajistit odvod vody, aby se pod hranicí po dešti nevytvářelo trvale vlhké prostředí.
Při skládání dřeva se většina lidí snaží využít dostupný prostor co nejlépe. Příliš těsně vyskládaná hranice ale může omezovat proudění vzduchu a zpomalovat vysychání.
Polena by měla být uložená stabilně, ovšem s možností přirozeného větrání. Důležitý je také odstup od zadní stěny dřevníku či domu. Mezera přibližně 5 až 10 centimetrů pomůže zajistit, aby mohl vzduch proudit i za hranicí.
„Pro správné vysychání dřeva je proudění vzduchu naprosto zásadní. Častou chybou je, že lidé polena vyskládají co nejtěsněji ke zdi nebo přímo na zem. Dřevo pak zůstává ve vlhkém prostředí a ani po delší době nemusí být připravené k topení. Základem je proto pevný podklad, odstup od stěny a dostatečné větrání,“ doporučuje Jan Plachý.
Při skládání zároveň myslete na bezpečnost. Zejména vysoké a úzké hranice je potřeba zajistit proti sesunutí. Pokud máte doma malé děti, mělo by být místo skladování chráněné také před nechtěným převrácením polen.
S příchodem podzimních dešťů se nabízí jednoduché řešení: přehodit přes dřevo nepromokavou plachtu. Pokud však zakrývá celou hranici až k zemi, může způsobit více škody než užitku.
Pod neprodyšným zakrytím se může hromadit vlhkost a omezovat proudění vzduchu. Dřevo pak hůře vysychá a při dlouhodobě nevhodných podmínkách se zvyšuje riziko vzniku plísní.
Nejlepší ochranou je pevná střecha s dostatečným přesahem. Pokud jinou možnost než plachtu nemáte, zakryjte především horní část hranice a boky ponechte otevřené. Plachtu také dobře upevněte, aby ji neodnesl vítr.
Krátkodobé zmoknutí již vysušených polen přitom nemusí představovat zásadní problém. Povrchová vlhkost může při dobrém větrání znovu vyschnout. Podstatné je zabránit dlouhodobému promáčení a zadržování vody mezi poleny.
Často se uvádí, že palivové dřevo by mělo schnout přibližně dva roky. Jde o užitečné orientační doporučení, nikoliv o univerzální pravidlo. Skutečná doba vysychání závisí na několika faktorech.
Významnou roli hraje druh dřeviny, počáteční vlhkost, velikost polen i podmínky skladování. Čerstvě pokácené dřevo je proto vhodné co nejdříve nařezat a rozštípat. Menší kusy totiž zpravidla vysychají rychleji než velká nerozštípaná polena. Při příznivých podmínkách může některé rozštípané dřevo dostatečně vyschnout už během jednoho roku. Hustší dřeviny a větší polena, například dubová, však mohou potřebovat podstatně delší dobu.
„Nelze jednoduše říct, že po dvou letech bude každé dřevo dokonale suché. Záleží na dřevině, velikosti polen i tom, kde a jak jsou uskladněná. Pokud má člověk pochybnosti, je lepší vlhkost změřit než spoléhat pouze na dobu, kterou dřevo strávilo v dřevníku,“ upozorňuje Jan Plachý.
Rozhodující tedy není jen stáří zásoby, ale především její skutečná vlhkost. Dřevo, které dva roky leželo v nevětraném a vlhkém prostoru, může být na topení méně vhodné než mladší polena správně uložená pod vzdušným přístřeškem.
Proschlé dřevo bývá oproti čerstvému lehčí, na jeho čelech se mohou objevovat praskliny a při vzájemném poklepání polen často vydává jasnější zvuk. Tyto znaky jsou však pouze orientační.
Spolehlivější kontrolu umožňuje vhodný vlhkoměr na dřevo. Aby měření poskytlo co nejpřesnější výsledek, je potřeba poleno čerstvě rozštípnout a změřit vlhkost na jeho vnitřní ploše. Povrch totiž může být výrazně sušší než střed polena. Vyplatí se také prověřit několik kusů z různých částí hranice, nikoliv pouze jedno náhodně vybrané poleno.
Při vyhodnocování výsledků pozor na rozdílné způsoby vyjadřování vlhkosti. Některé vlhkoměry uvádějí množství vody vzhledem k hmotnosti zcela suchého dřeva, zatímco obsah vody v palivu se vztahuje k jeho celkové hmotnosti. Obě hodnoty proto nejsou přímo zaměnitelné. Vždy se řiďte návodem k použitému přístroji.
Pokud zjistíte, že je dřevo stále příliš vlhké, nechte ho dále vysychat. Pro aktuální topení je vhodnější sáhnout po již připravené suché zásobě.
Správné skladování není jen otázkou kvality paliva. Důležité je také pohodlí při každodenním přikládání, zvlášť když venku mrzne nebo napadne sníh.
Hlavní zásobu je vhodné ponechat ve venkovním dřevníku, zatímco menší množství suchých polen můžete průběžně přenášet do domu. Poslouží k tomu koš, přepravka nebo stabilní stojan na krbové dřevo.
„Ideální je mít hlavní zásobu v dobře větraném dřevníku a do domu si přinášet jen tolik suchého dřeva, kolik potřebujeme pro běžné topení. Pokud si navíc oddělíme proschlé dřevo od čerstvého, máme lepší přehled o zásobách a vyhneme se tomu, že omylem přiložíme nedostatečně vysušené poleno,“ radí Jan Plachý.
V interiéru ukládejte dřevo na suché místo mimo dosah sálavého tepla, jisker a horkých částí spotřebiče. Bezpečnou vzdálenost od kamen nebo krbu vždy určují pokyny výrobce.
Praktické je myslet i na cestu mezi dřevníkem a domem. V zimě by měla být snadno přístupná, aby se pro každou další dávku polen nemuselo chodit přes zasněženou nebo namrzlou zahradu.
Zdroje: autorský text, Jan Plachý – odborník na palivové dřevo, myHOMEBOOK.de, Ministerstvo životního prostředí ČR