Říjen je čas zazimování bazénů a mnoho lidí řeší, kam vypustit vodu. Jenže ta bazénová obvykle obsahuje chlor, přípravky proti řasám, na úpravu pH nebo sůl. Pokud odteče k sousedům, do kanalizace nebo do potoka, může z běžné podzimní údržby vzniknout problém.
Na první pohled to vypadá jako běžná podzimní práce na zahradě. Sezona skončila, bazén se musí zazimovat a část vody nebo celý objem je potřeba někam vypustit. Jenže voda, ve které se celé léto udržovala hygienická kvalita, nebývá stejná jako dešťová voda nebo voda z kohoutku.
V bazénech se běžně používá chlorová chemie, přípravky proti řasám, vločkovače, prostředky na úpravu pH nebo sůl. Problém proto může nastat hlavně ve chvíli, kdy voda odteče mimo vlastní pozemek, dostane se do potoka, rybníka, dešťové kanalizace nebo poškodí sousední zahradu. Vodní zákon řeší ochranu povrchových a podzemních vod a nakládání s odpadními vodami, včetně jejich vypouštění do povrchových nebo podzemních vod podle zákona č. 254/2001 Sb.
„Majitelé bazénů často řeší hlavně technickou stránku zazimování, tedy kam dát čerpadlo, jak snížit hladinu a co udělat s filtrací. Méně už přemýšlejí nad tím, co v té vodě skutečně je. Pokud se do bazénu celé léto dávkovala chemie, není dobré ji na konci sezony jednoduše pustit kamkoliv po zahradě,“ říká pro Kupi Jan Horák, servisní technik bazénů.
Vypuštění vody na vlastní zahradu nemusí být samo o sobě problém. Záleží ale na množství vody, složení bazénové chemie, sklonu pozemku, typu půdy i tom, kam voda dál odtéká. Pokud se bazén vypustí naráz a voda steče k sousedům, do ulice nebo do uliční vpusti, už nejde jen o údržbu bazénu.
Opatrnost je namístě hlavně u menších zahrad, svažitých pozemků, jílovité půdy a bazénů se slanou vodou. Slaná voda může poškodit trávník, okrasné rostliny i záhony výrazně víc než voda, ve které už zbytkový chlor klesl na minimum.
„Nejbezpečnější je přestat několik dní před vypouštěním dávkovat chemii, nechat vodu odstát a ověřit si testem, že v ní není vysoký zbytkový chlor. Vodu je dobré pouštět pomalu a po částech, aby se stihla vsakovat. Určitě není vhodné otevřít výpust a nechat celý bazén odtéct jedním proudem někam k plotu,“ doplňuje Jan Horák.
Častá představa je, že když voda nezůstane na zahradě, může jít do kanalizace. Ani to ale neplatí automaticky. Zákon o vodovodech a kanalizacích uvádí, že kanalizací mohou být odváděny odpadní vody jen v míře znečištění a množství stanoveném kanalizačním řádem a smlouvou o odvádění odpadních vod.
Důležité je i to, o jakou kanalizaci jde. Splašková, jednotná a dešťová kanalizace nefungují stejně. Pražské vodovody a kanalizace například vysvětlují, že kanalizační řád stanovuje maximální limity znečištění i látky, které se do kanalizace vypouštět nesmí.
Do dešťové kanalizace by bazénová voda s chemií mířit neměla. Často totiž odtéká bez čištění dál do vodního toku. Pokud si člověk není jistý, je bezpečnější ověřit postup u obce nebo u provozovatele kanalizace.
Splašková kanalizace je určená hlavně pro běžné odpadní vody z domácnosti, tedy vodu ze splachování, koupání, praní nebo mytí nádobí. Bazénová voda je jiný případ, protože může obsahovat chlor, algicidy, vločkovače, zbytky přípravků na úpravu pH nebo sůl. Právě proto mohou některé obce nebo provozovatelé kanalizace její vypouštění omezovat nebo zakazovat.
Podmínky se navíc mohou lišit obec od obce. Někde kanalizační řád nebo pokyny provozovatele vypouštění bazénové vody do kanalizace neumožňují, jinde může být možné jen za určitých podmínek, například při pomalém vypouštění a nízkém zbytkovém chloru.
Nejrizikovější je vypouštění vody do potoka, rybníka, příkopu nebo přímo do míst, odkud může voda rychle odtéct do vodního toku. Vodní zákon počítá s tím, že k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních je potřeba povolení k nakládání s vodami.
U běžného rodinného bazénu samozřejmě záleží na konkrétní situaci. Jinak se bude posuzovat malé množství vody, které se pomalu vsákne na vlastním pozemku, a jinak hadice namířená do příkopu nebo potoka. Pokud by chemicky upravená voda poškodila vodní tok, půdu nebo sousední majetek, může se majitel dostat do sporu s úřadem i se sousedy.
„Za nejhorší variantu považuji vypouštění hadicí do příkopu, potoka nebo uliční vpusti. Lidé mají pocit, že voda prostě zmizí, jenže ona často pokračuje dál do vodního toku. Když je v ní zbytkový chlor nebo vyšší koncentrace soli, může napáchat škodu i relativně malé množství,“ upozorňuje Jan Horák.
Nejlepší postup je jednoduchý, ale je potřeba myslet na něj dopředu. Několik dní před vypouštěním už nedoplňovat bazénovou chemii, nechat vodu odstát a změřit hodnotu volného chloru a pH běžným testerem. Vodu je vhodné vypouštět pomalu, po menších dávkách a jen tam, kde se může bezpečně vsakovat.
U slaných bazénů je dobré nepouštět vodu do záhonů, ke stromům ani na citlivý trávník. Pokud je zahrada malá, svažitá nebo voda nemá kam bezpečně vsáknout, je lepší ověřit možnosti u provozovatele kanalizace, obce nebo vodoprávního úřadu. Ministerstvo zemědělství u agendy vypouštění odpadních vod uvádí, že místem podání je místně příslušný vodoprávní úřad.
Redakce Kupi oslovila několik majitelů zahradních bazénů. Z jejich odpovědí je vidět, že lidé při podzimním vypouštění často spoléhají hlavně na zkušenost z předchozích let, ne na přesná pravidla.
Majitelé bazénů se nemusí bát, že by každé podzimní zazimování automaticky znamenalo problém. Riziko vzniká hlavně tehdy, když se chemicky upravená voda vypustí bez kontroly a odteče tam, kam nemá.
Nejjednodušší pravidlo zní: Voda by měla zůstat pod kontrolou na vlastním pozemku, neměla by téct k sousedům, do potoka, rybníka, příkopu ani do kanalizace, kde to pravidla neumožňují. Pár dní bez chemie, kontrola chloru a pomalé vypouštění mohou rozhodnout o tom, zda půjde jen o běžné zazimování, nebo o problém, který skončí u úřadu.
Pokud si soused stěžuje, voda odtéká mimo pozemek nebo vznikne podezření na znečištění vodního toku či kanalizace, může se věcí zabývat obec, vodoprávní úřad nebo provozovatel kanalizace. V praxi se pak řeší, kam voda odtekla, co obsahovala a zda porušila kanalizační řád nebo pravidla ochrany vod.
Výše pokuty se liší podle toho, jakého porušení se člověk dopustí. U běžné fyzické osoby může podle vodního zákona jít například až o 100 000 Kč, pokud nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami bez potřebného povolení. Pokud při zacházení se závadnými látkami neučiní opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod a ohrozí jejich prostředí, může sankce dosáhnout až 500 000 Kč.
U nejzávažnějších případů, kdy by šlo o vypuštění odpadních vod s nebezpečnými závadnými látkami do povrchových vod bez povolení nebo do vod podzemních, uvádí zákon horní hranici až 1 milion Kč.
Samostatně se řeší kanalizace. Pokud odběratel neoprávněně vypouští odpadní vody do kanalizace, může jít podle zákona o vodovodech a kanalizacích o pokutu až 50 000 Kč. Pokud vypouští odpadní vody v rozporu s kanalizačním řádem nebo překročí limity znečištění a množství, může být horní hranice až 100 000 Kč.
Zdroje: vodní zákon, zákon o vodovodech a kanalizacích, PVK – kanalizační řády, MZe – žádost o povolení k vypouštění odpadních vod