S příchodem chladnějších měsíců většina z nás začíná hledat cesty, jak zkrotit účty za energie. Snaha ušetřit každou korunu však často vede k extrémním opatřením – od ztlumování nebo úplného vypínání radiátorů až po vyhýbání se větrání. Licencovaný energetický specialista Jiří Bejlovec se s námi podíval na to, proč vás přílišné šetření na topení může paradoxně vyjít dráž, jaká estetická a zdravotní rizika vám u toho hrozí a jakých nejčastějších chyb se české domácnosti v topné sezóně dopouštějí.
Žijete v přesvědčení, že když v zimě otočíte termostatickou hlavici na nulu, pošlete tím náklady za energie na nulu? V bytovém domě to tak bohužel nefunguje. Topení totiž podléhá fyzice a teplo se v budově přirozeně šíří přes stěny, stropy i podlahy. Když tedy v bytě netopíte vůbec, „přihříváte si polívčičku“ u sousedů. Právě proto zákonná úprava počítá s korekčním mechanismem, který má chránit dům před nerovnoměrným vytápěním.
„Rozúčtování nákladů na vytápění v bytových domech upravuje především zákon č. 67/2013 Sb., o službách spojených s užíváním bytů, a vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům. Důležitá je také novela č. 274/2023 Sb., která je účinná od 1. ledna 2024,“ upřesňuje legislativní rámec energetický specialista s licencí ERÚ Jiří Bejlovec.
Vyhláška stanovuje, že náklady na vytápění připadající na 1 m² započitatelné podlahové plochy nesmí klesnout pod stanovenou hranici vůči průměru domu. Novela tuto spodní hranici nastavila na 70 % průměrné hodnoty dané budovy. V praxi to znamená, že ani kdybyste topení vůbec nezapnuli a měli nulové náměry, rozúčtování vám po automatické korekci částku k zaplacení dorovná.
A jak zjistit její výši? Při čtení ročního vyúčtování tuto položku nehledejte pod pojmem „minimální platba“. Zpravidla bývá schovaná pod položkami „vytápění“, „teplo“, „rozúčtování nákladů na vytápění“ nebo „náklady na vytápění“.
Kromě neuváženého vypínání radiátorů dělají lidé při snaze ušetřit ještě jednu zásadní chybu – ve strachu z úniku drahého tepla přestávají větrat. Vlhkost z dýchání, vaření nebo sušení prádla se však v chladném vzduchu nikam neztratí. Místo toho se srazí na nejstudenějších místech – v rozích, kolem oken nebo za skříní. To pak může zapříčinit riziko vzniku plísní na zdech.
Ideální je podle námi osloveného experta držet teplotu v obýváku kolem 20 až 22 °C, v ložnici pak stačí 17 až 19 °C. „Prakticky bych nedoporučoval nechávat obytné místnosti dlouhodobě padat pod 18 °C, zejména ve starších nebo hůře zateplených domech,“ radí. Následné dohřívání chladných stěn a nábytku totiž spotřebuje obrovské množství energie a pocitový komfort se vrací jen velmi pomalu.
Druhým extrémem je celodenně otevřená ventilačka, která neefektivně vypouští teplo a výrazně ochlazuje zdi v okolí oken. „V zimě je ideální větrat krátce a intenzivně – tedy nenechávat okno dlouho na ventilačku, ale několikrát denně otevřít okna dokořán, ideálně udělat krátký průvan na několik minut. Vzduch se rychle vymění, odejde vlhkost, ale stěny, podlaha a nábytek nestihnou výrazně vychladnout,“ popisuje nejúčinnější techniku cirkulace vzduchu Bejlovec.
„Při větrání je vhodné ztlumit termostatickou hlavici, aby radiátor zbytečně netopil naplno přímo do otevřeného okna,“ uzavírá s tím, že šetřit na topení dává smysl, ale ne za cenu vlhkého a nezdravého bytu.
Zdroje: autorský text, energetický specialista s licencí ERÚ Jiří Bejlovec pro Kupi.cz