Sedají nám na ruce, do vlasů i na oblečení. A na první pohled mohou vypadat jako větší verze obávaných roztočů. Řeč je o tzv. kloších, kterými se to teď v českých lesích jen hemží. Lidově se jim přezdívá „okřídlená klíšťata“ a kvůli tomu kolem nich panuje i řada obav. Jsou ale kloši pro člověka nebo psa také nebezpeční? Zeptali jsme se odborníka, co všechno nám při setkání s tímto hmyzem může hrozit.
Kloši jsou okřídlení, drobní, krev sající členovci, které lze zjednodušeně zařadit mezi mouchy. Na světě jich existuje přes 200 druhů, pod přezdívkou „létající klíště“ se ale schovávají jen kloši vázaní na jeleny, srny a další vysokou zvěř, tedy kloš jelení (Lipoptena cervi), případně příbuzný kloš Lipoptena fortisetosa původem z Asie, se kterým se lze v našich lesích setkat už také velmi často. A protože se tito paraziti orientují podle tepla, které savci vydávají, snadno se spletou a sednou i na člověka.
„Je jich strašně moc, a to se ani nemusím prodírat houštím, ale normálně jít po lese. Lovím to pak z vlasů, oblečení, ještě doma z nás vypadávají. Není to vůbec příjemné a vlastně kromě toho, že vypadají jako klíště, toho o nich ani moc nevím,“ popisuje redakci svou zkušenost čtenářka Marie z Olomoucka (51 let).
Právě podobnost s klíšťaty je pro tyto parazity typická a vysloužila jim i jejich českou přezdívku. Už jen proto, že se chovají podobně: Zachytávají se na oblečení, slézají z vlasů na kůži a během jedné procházky po lese jich můžeme „pochytat“ až několik desítek.
I na oblečení nebo kůži mohou klíšťata připomínat. Kloši totiž po dosednutí sami shazují svá křídla, aby jim při pohybu v srsti zvířecích hostitelů (u lidí se tak děje ve vlasech nebo na místech porostlých chlupy) nepřekážela. Plochého, lezoucího parazita je pak poměrně obtížné se zbavit. K samotnému přisátí u lidí ale nedochází. Což také znamená, že na člověka ani nepřenáší žádné nemoci.
„Pro kloše jeleního ani pro kloše Lipoptena fortisetosa není člověk cílovým druhem, na kterém by chtěli sát krev. Setkání s nimi v lese je spíše nepříjemné,“ potvrzuje pro redakci Kupi Aleš Bezděk z Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR.
Ve výjimečných případech nás ovšem mohou v sebeobraně kousnout a způsobit svědící štípanec.
„Člověka bodne spíše vzácně a nepřenáší žádné choroby. Jeho štípnutí ovšem svědí, takže má člověk tendenci si ranku rozškrábat,“ dodává Bezděk.
Obávat se podle entomologa potom nemusí ani majitelé domácích mazlíčků. Kloši sice psy napadnout mohou, ani ti ale nejsou pro tyto parazity vhodnými hostiteli.
„Ani u psů nejsou signály, že by mohli být kloši pro ně nebezpeční a přenášet nějaké choroby,“ přiblížil pro Kupi Bezděk.
Riziková podle něho může být pouze situace, kdy kloš psa podobně jako člověka kousne. „Bodnutí klošem psa svědí, takže si může ranku rozlízat nebo rozkousat a pak hrozí nebezpečí sekundární nákazy,“ vysvětlil redakci odborník.
Ačkoliv tak kloši pro lidi nebezpeční nejsou, smetávat ze sebe jednoho za druhým může být při procházce lesem poměrně obtěžující. A bohužel si nepomůžeme ani použitím repelentu, který na ně nefunguje.
Jak například potvrdila studie z roku 2024, která proti klošům testovala několik běžných účinných látek včetně DEET, IR3535, pikaridinu nebo oleje z citronového eukalyptu, žádná z nich tyto parazity významně neodpuzovala.
Jedinou ochranou tak může být vhodný oděv. Kapuce, dlouhé rukávy a nohavice, ideálně z klouzavého materiálu, na kterém se budou kloši obtížněji zachytávat. Oblečení je potom po návratu z lesa dobré ještě důkladně prohlédnout (případně ho rovnou dát vyprat) a pročesat nebo vymýt vlasy. A pokud jste byli se psem, pak zkontrolujte i jeho srst, hlavně kolem krku a hlavy.
Zdroje: National Library of Medicine, Entomologický ústav ČR pro redakci, Kupi.cz