Modrá pláštěnka s autíčky pro holčičku, růžová hračka pro chlapce nebo školní penál s Elsou. Podobné situace popsalo redakci Kupi několik čtenářek. Děti si často jednoduše vyberou věc, která se jim líbí. Komplikace někdy přichází až ve chvíli, kdy jejich volbu začnou hodnotit dospělí.
Jedna ze čtenářek Kupi Magazínu řešila před začátkem školky úplně obyčejný nákup. Její dcera potřebovala pláštěnku a z několika variant si bez dlouhého přemýšlení vybrala modrou s obrázky aut. Mamince to nijak zvláštní nepřišlo. Dceři se líbila, velikost seděla, tím pro ni bylo rozhodnuto.
„Ona vůbec neřešila, jestli je modrá pro kluky, nebo pro holky. Viděla auta, líbila se jí a chtěla ji,“ popsala čtenářka redakci Kupi.
Teprve reakce některých lidí v okolí ji překvapila. Proč prý nekoupila raději růžovou nebo jinou pláštěnku s motivem, který by byl více „holčičí“. Sama přitom žádný problém neviděla. Dcera dostala přesně tu pláštěnku, kterou si vybrala, a dál se tím doma nikdo nezabýval.
Podobnou zkušenost redakci popsaly i další maminky. Jedna nechala syna vybrat si hračku, která byla dostupná v několika barevných variantách. Mohl mít modrou, zelenou, nebo růžovou. Bez zaváhání ukázal právě na růžovou.
„Nabídla jsem mu ještě modrou a zelenou, protože jsem si říkala, jestli se nepřehlédl. Ale ne. Chtěl růžovou a úplně přesně věděl proč. Prostě se mu líbila nejvíc,“ popsala respondentka Kupi.
Další čtenářka zase řešila školní penál. Její syn miluje pohádku Ledové království a jeho oblíbenou postavou je Elsa. Když proto při nákupu školních potřeb uviděl penál s Elsou, chtěl právě ten. Ne auto, dinosaura ani superhrdinu.
„Bála jsem se spíš toho, co mu řeknou ostatní děti ve škole. On to ale vůbec neřešil. Pro něj to byla Elsa, kterou má rád, a tím to končilo,“ uvedla další z oslovených maminek.
Opačnou situaci zná respondentka, jejíž dcera si vybírala domácí obuv. Zaujaly ji papuče s Bleskem McQueenem z filmu Auta. „Měla na výběr několik papučí a vybrala si Bleska. Když jsem jí ukázala jiné, řekla mi, že tyhle jsou nejhezčí. Tak proč bych jí je měla zakazovat jen proto, že jsou v obchodě mezi klučičími?“ řekla Kupi.
Právě podobné reakce se v odpovědích čtenářů opakovaly. Některé rodiče výběr dítěte vůbec nezaskočí, jiní přiznávají, že je první reakce překvapí. Častější obavou ale bývá to, jak volbu dítěte přijme okolí.
Jedna z oslovených maminek například popsala, že když její syn nosil růžovou láhev na pití, několikrát slyšel od dospělých poznámku, že má „holčičí láhev“. „Jemu to bylo úplně jedno. Spíš nechápal, proč mu to pořád někdo říká,“ uvedla.
Ve všech případech šlo z pohledu dětí o jednoduché rozhodnutí. Líbí se mi to, chci to. Význam navíc začali jejich volbě přisuzovat až dospělí.
Podle kouče Jana Dvořáka, který se zaměřuje na mezilidskou komunikaci a každodenní situace, mohou dospělí do podobné dětské volby promítat pravidla, s nimiž sami vyrůstali.
„Dospělý člověk má za sebou desítky let zkušeností, během kterých se naučil, že některé barvy, hračky nebo pohádkové postavy jsou společensky spojované spíše s kluky a jiné s holkami. Malé dítě ale tento systém vůbec nemusí řešit. Vidí obrázek, který se mu líbí, oblíbenou postavu nebo hezkou barvu a podle toho si vybere,“ říká Jan Dvořák pro Kupi.
Právě proto může být reakce dospělého mnohem silnější než samotná situace. Rodič například začne dítě přesvědčovat, aby si vzalo jinou barvu, protože má obavu z reakcí ostatních dětí, příbuzných nebo rodičů ve školce.
„Často nejde ani o to, že by rodiči samotnému růžová hračka u syna nějak zásadně vadila. Spíš si během několika sekund představí, co na to řekne okolí. A snaží se dítě před případnou reakcí chránit tím, že jeho výběr rovnou usměrní,“ vysvětluje Dvořák.
Jenže dítě může celou situaci vnímat jinak. Ještě před chvílí vybíralo mezi několika penály nebo hračkami a najednou zjišťuje, že právě ta věc, která se mu líbí nejvíc, má být nějakým způsobem nevhodná.
Stačí projít běžné oddělení dětského oblečení, školních potřeb nebo hraček. Růžová, fialová, jednorožci, princezny a třpytky bývají často soustředěné u zboží zaměřeného na dívky. Modrá, zelená, auta, dinosauři nebo stavební stroje zase častěji doprovázejí výrobky pro chlapce.
Pro zákazníka je takové rozdělení přehledné a výrobcům i obchodům usnadňuje nabídku. Dítě se jím ale při samotném výběru vůbec řídit nemusí.
A právě tady mohou vznikat situace, které několik čtenářek Kupi popsalo velmi podobně. Dítě si něco vybere, rodič jeho volbu přijme, ale komentář přijde od prarodiče, známého nebo jiného rodiče. Někdy jde jen o nevinné překvapení. Jindy dítě přímo slyší, že něco „není pro kluky“ nebo „není pro holky“.
To samozřejmě neznamená, že by rodič měl každou dětskou volbu automaticky přijmout. U nákupu stále rozhoduje cena, kvalita, praktičnost nebo to, zda dítě danou věc skutečně využije. Úplně normální je také odmítnout další hračku, protože jich má doma dost.
Samotná barva nebo obrázek ale podle Dvořáka nemusí být důvodem k zásahu. „Pokud rodič řekne, že daný batoh nekoupí, protože je nekvalitní, příliš drahý nebo dítěti nesedí, je to pochopitelné. Pokud je jediným argumentem věta, že tuhle barvu kluci nenosí, stojí za to se zamyslet, jestli řešíme skutečný problém, nebo pouze vlastní představu,“ říká.
Ani případný komentář okolí přitom nemusí vést ke konfliktu. Rodič může jednoduše odpovědět, že si dítě věc vybralo samo a líbí se mu. Ve většině běžných situací není nutné rozhodnutí dlouze obhajovat.
„Dítě zároveň sleduje, jak rodič na poznámky ostatních reaguje. Když vidí, že maminka nebo tatínek jeho volbu přijmou bez studu a bez velkého dramatu, většinou ji samo také nepovažuje za něco zvláštního,“ dodává Dvořák.
Čtenářka nakonec celou situaci s modrou pláštěnkou přestala řešit stejně rychle jako její dcera. Pláštěnku koupily a holčička v ní začala chodit do školky.
„Teď miluje auta. Za půl roku může chtít všechno růžové a za další rok třeba dinosaury. Nevidím důvod jí vysvětlovat, že se jí něco líbit nemá jen proto, že je holka,“ říká.
Možná právě děti někdy přistupují k podobným nákupům jednodušeji než dospělí. Neřeší, do kterého regálu výrobek patří ani pro koho byl podle obalu vytvořen. Vidí pláštěnku, penál nebo hračku, které se jim líbí. A pokud je jediným problémem jejich barva nebo obrázek, možná žádný skutečný problém není.
Zdroje: Kupi.cz, respondenti redakce, kouč Jan Dvořák pro Kupi.cz